Finanční systém v globální ekonomice

Ekonomický systém se skládá z domácností, podniků, státu a zahraničí. Setkávají se na trzích zboží a služeb, trzích výrobních faktorů a finančních trzích. (finanční trh jako součást ekonomického systému)

• systém vztahů, institucí a nástrojů, pomocí kterých dochází k soustředění, alokaci a přerozdělování dočasně volných finančních zdrojů jednotlivých subjektů na bázi působení nabídky a poptávky. Působení nabídky a poptávky ovlivňuje cenu zdrojů, která je vyjádřena kurzem finančního nástroje, a ten ovlivňuje úroková míra. Volné finanční zdroje se umísťují na finanční trh, aby se zhodnotily maximálně, pokud nabídka (P) a poptávka (D) působí bez bariér.

Když jsme vlastníky, chceme dosáhnout maximálního výnosu. Pokud jsme dlužníky, chceme dosáhnout tohoto cíle při minimálních nákladech. Tyto protichůdné tendence optimalizují činnost finančního trhu.

Počátky fungování finančních trhů jsou spojeny s liberalizací až přílišnou (30. léta 20. století). Od té doby byla postupně přijímána regulace finančních trhů – regulace zejména ze strany státu prostřednictvím právních norem. (regulace byla ukončena v 60. letech)

Účastníci trhu pochopili pravidla hry, která se stala jejich součástí. Začíná proces deregulace.

Samoregulace – finanční trhy se regulují zevnitř (vnitřní řády – burzovní řád).

Cílem finančních trhů je dosáhnout stavu optimální alokace finančních zdrojů v ekonomice, přičemž formou, jak toho dosáhnout, je poskytování úvěrů. Úvěrový vztah je základním vztahem ve finančním systému.

Systém institucí na finančním trhu

• vrcholnou institucí je burza, zprostředkovateli jsou banky, pojišťovny a další finanční instituce
• nástroje – všechny finanční instrumenty, s nimiž se obchoduje na finančních trzích, kapitálových, devizových, pojistných trzích, trzích zlata a komodit, peněžním trhu. Cílem je zabezpečit pro ekonomiku přeměnu úspor na investice. Investice jsou součástí HDP, které měří výkonnost ekonomiky.

Kvalitu finančních trhů posuzuje několik ukazatelů – šířka, pružnost a hloubka.

Trh je široký, pokud je na něm dostatečný počet objednávek na nákup a prodej cenných papírů za rovnovážnou cenu (kupující jsou ochotní nakupovat pouze za rovnovážnou cenu).

Trh je hluboký, pokud existuje dostatečný počet objednávek na nákup a prodej za cenu, která je i pod rovnovážnou cenou (kupující jsou ochotní i připlácet).

Šířka a hloubka souvisí s likviditou nástrojů na finančním trhu. Nejvyšší likviditu mají nástroje na širokém trhu. Hluboký trh je méně likvidní kvůli kolísání kurzu – volatilitě.

Pružnost souvisí se schopností trhu rychle reagovat a absorbovat finanční nástroje a kurzotvorné informace.

Funkce finančních trhů:

1. mobilizační funkce
2. alokční funkce (v rámci cílů finančních trhů)

Ad 1) Mobilizační funkce

Soustředění volných zdrojů ve formě reálného kapitálu, ale i úvěrových zdrojů (zde je časová vazba na dobu splatnosti). Krátkodobé zdroje se nazývají fiktivní kapitál – spekulativní (portfoliové investice), které nevytvářejí další reálné investice. Dlouhodobé zdroje představují zdroje reálných přímých investic.

Mezinárodní finanční trhy

Vznikly internacionalizací národních trhů – národní finanční trhy umožnily přístup zahraničním investorům, aby se na nich mohli realizovat. Jsou:

• internacionální trhy
• univerzální trhy, protože zdroje, které se na nich umísťují, se využívají ve všech sférach ekonomiky
• globální trhy – jsou mimo kontrolu národních institucí, souvisí to s deregulací

Nestabilita (znak mezinárodních finančních trhů), která způsobuje výkyvy, kolísají kurzy jako cena nástrojů. Na nestabilitu měly vliv cyklické výkyvy ekonomiky (primárně). V konjunktuře rostou investice, existuje důvěra investorů, finanční trhy mají stabilní růst. V depresi je to naopak, ale pokles není stabilní. Na mezinárodních finančních trzích dochází ke konkurenci kapitálu přicházejícímu z různých zdrojů a snaží se jej umístit co nejlépe (projevilo se to zejména během 2 ropných krizí v 70. až 90. letech). Vznikla centra off-shore.

Členění finančních trhů:

1. národní trhy
2. regionální trhy
3. finanční trhy integračních a měnových uskupení (např. EU)
4. mezinárodní trhy v podobě finančních center a off-shore trhů (daňové ráje)

Členění mezinárodních trhů z věcného hlediska:

1. peněžní trhy mezinárodního charakteru – absorbují zdroje, jejichž splatnost je do 1 roku, disponují pohyblivou úrokovou sazbou; preferují se pohyby depozit ukládaných na určité termíny; cílem je získat výhody z výkyvů úrokových sazeb.
2. kapitálové trhy – umisťují se zde nástroje s dobou splatnosti od 1 do 10 let; střednědobé a dlouhodobé jsou nad 10 let; úrokové sazby se vyznačují možností fixace, reagují na podstatné změny v ekonomice.
3. devizové trhy – slouží k obchodování s měnami, které představují světové rezervní měny, především USD, EUR, JPY.
4. trhy zlata – obchodování se soustřeďuje do finančních center: Londýn, Curych, New York, Paříž, Lucemburk, Hong Kong, Singapur. Realizují se zde promptní (okamžité) obchody, termínované obchody a obchody za účelem spekulace.
5. pojišťovací trhy – obchoduje se zde s produkty pojištění a zajištění.

EURO měnový trh (EUROdolarový trh)*

Zaveden v rámci mezinárodního bankovního trhu, dochází zde k transakcím v měně jiné než je měna dané země.

* EURO a USD se nejčastěji používají na EURO měnovém trhu.

Z teritoriálního hlediska jsou největšími finančními centry:

• Londýn:
  • největší denní objem devizových transakcí
  • specializovaná burza cenných papírů, trh zlata
  • je přestupním centrem mezi americkým a evropským trhem
• New York, Philadelphia, Chicago, Miami – Severní Amerika
• Singapur, Hong Kong, Tokio