FINANČNÍ TRH

Tržní ekonomika, její formování a celkové fungování jsou založeny na působení trhu. Trh představuje procesy prodeje a nákupu mezi jednotlivými ekonomickými subjekty na finančně-ekonomickém základu. Je to významná oblast ekonomiky určité země i soustavy zemí. Trh lze dělit z různých hledisek, obvykle se však člení na:

• trh zboží a služeb
• trh výrobních faktorů (půdy, práce a kapitálu)
• finanční trh
• informační trh (trh patentů, licencí apod.)
• trh ideologií (knihy, noviny, umělecké výstavy apod.)

Finanční trh se považuje za vrchol ostatních trhů, protože na rozdíl od ostatních je trhem univerzálním – jeho zdroje a prostředky jsou univerzálně využitelné ve všech oblastech. Ve vyspělých tržních ekonomikách finanční trh odráží prosperitu či neúspěšnost hospodářského vývoje jednotlivých podniků, odvětví, segmentů i národní ekonomiky jako celku, je citlivým barometrem mezinárodně-ekonomických i mezinárodně-politických procesů. Jeho význam neustále roste. V současných podmínkách internacionalizace hospodářského života a nerovnoměrného ekonomického rozvoje umožňuje přítok zahraničního kapitálu, využívání přírodních bohatství a zdrojů pracovních sil, usnadňuje přístup k levným a nevyužitým výrobním faktorům, což nakonec vede k růstu efektivity výroby.

Na finančním trhu se soustřeďuje nabídka a poptávka po finančních nástrojích – peněžním kapitálu, platebních prostředcích, cenných papírech, předkupních právech, warranttech, derivátech, valutách, devizách, drahých kovech, pojistné ochraně apod. Toto soustředění probíhá převážně prostřednictvím finančních zprostředkovatelů, kteří zajišťují vzájemné propojení všech ekonomických subjektů působících na finančním trhu – orgánů veřejného sektoru, podnikatelského sektoru, obyvatelstva i mezinárodních a nadnárodních institucí. Výsledkem setkání nabídky a poptávky po nástrojích finančního trhu jsou ceny těchto nástrojů, které nabývají podob úroků, kurzů cenných papírů, cen opcí, předkupních práv, valutových a devizových kurzů, pojistného apod.

Vycházeje z předchozích úvah, finanční trh lze definovat jako trh, na kterém finanční zprostředkovatelé prostřednictvím finančních nástrojů zabezpečují pohyb krátkodobého, střednědobého a dlouhodobého kapitálu mezi jednotlivými ekonomickými subjekty v národním i mezinárodním měřítku. Tato definice finančního trhu zdůrazňuje tři základní aspekty:

• systém finančních nástrojů
• systém finančních institucí
• mechanismus, který zajišťuje transformaci peněžních přebytků jednoho sektoru ekonomiky na financování potřeb deficitního sektoru ekonomiky

Další definice finančního trhu:

1. Mishkin – finanční trh je systém ekonomických nástrojů, institucí a vztahů, který soustřeďuje, rozmísťuje a přerozděluje peněžní prostředky mezi ekonomické subjekty na základě nabídky a poptávky
2. Maness – finanční trh je mechanizmus, prostřednictvím kterého plynou úspory jednoho sektoru ekonomiky do jiného sektoru ekonomiky
3. Ross – finanční trh je trh, který umožňuje jednotlivcům a podnikům půjčovat a vypůjčovat si
4. Novotný – finanční trh je derivátem trhu půjčkového kapitálu a trhu akciového kapitálu, respektive představuje osamostatněnou formu existence těchto dvou trhů
5. Beneš a Musílek – na finančním trhu se soustřeďuje nabídka a poptávka peněz a kapitálu, utváří se jeho cena, za kterou jsou subjekty finančního trhu ochotny uskutečňovat finanční operace a transakce. Finanční trh přesněji vyjadřuje jednotu krátkodobých a dlouhodobých transakcí v reprodukčním procesu moderní ekonomiky.
6. Blake – finanční trhy jsou místa, kde se investiční produkty utvářejí a transferují, respektive systémy, prostřednictvím kterých se tak děje
7. Rose – finanční trhy umožňují tok úspor (pocházejících především z domácností) k těm jednotlivcům a institucím, které potřebují na své výdaje více finančních prostředků, než jim poskytují jejich současné příjmy. Finanční trhy jsou srdcem finančního systému (je to soubor trhů, institucí, zákonů, regulací a technik, pomocí kterých jsou obchodovány finanční nástroje po celém světě), určují objem disponibilního úvěru, podněcují spořivost, utvářejí úrokové sazby a ceny cenných papírů.
8. Vlachynský – finanční trh je systém vztahů, institucí a nástrojů umožňujících soustřeďovat, rozmísťovat a znovurozdělovat dočasně volné finanční prostředky mezi ekonomické subjekty na základě vztahu nabídky a poptávky

Teorie finančního trhu vychází z formulace základních podmínek tohoto trhu a možností, které daná společnost i ekonomika vytváří pro působení finančního trhu. Obecně se uvádějí tři základní podmínky existence a fungování finančního trhu:

• motivy individuálního spoření a jeho stimulace
• možnost investovat dočasně získané peněžní prostředky
• odpovídající instituce, které podporují investování

Finanční trh může plně a bez překážek působit pouze tehdy, jsou-li tyto základní podmínky splněny.

Vznik volných finančních zdrojů je charakteristickou vlastností vyspělé tržní ekonomiky. Vždy v ní působí subjekty s příjmy vyššími, než je částka potřebná k financování jejich běžné spotřeby. Rozdíl mezi běžným příjmem a spotřebou nazýváme úsporami. Nejdůležitějšími tvůrci úspor jsou domácnosti (jejichž příjmy převyšují běžné výdaje), dále jsou to i podniky (pokud jejich výnosy převyšují náklady), a také stát (přebytek státního rozpočtu). Finanční trh umožňuje efektivní transfer zdrojů od přebytkových subjektů k finančně deficitním subjektům, tj. finanční trh plní tyto úkoly:

• soustřeďování dočasně volných zdrojů peněžních prostředků
• rozmísťování (alokace) volných zdrojů tam, kde je jejich využití nejefektivnější – flexibilní přesun kapitálu z odvětví do odvětví
• znovurozdělování volných zdrojů – přeměna úspor na investice

SYSTÉM FINANČNÍCH NÁSTROJŮ

Systém finančních nástrojů, prostřednictvím kterých se zajišťuje přesun volných peněžních prostředků z přebytkového sektoru ekonomiky do deficitního sektoru ekonomiky, je velmi rozsáhlý. Tvoří jej vklady, úvěry, speciální formy úvěrů (faktoring, forfaiting, leasing) a v rostoucí míře cenné papíry.

a) Historický nástin vzniku cenných papírů

První cenné papíry vznikly v alexandrijské době – bankéři vydávali vkladatelům písemná potvrzení o vkladu a dlužníci potvrzovali své závazky vystavením a podepsáním dluhopisů. Ve středověku dochází k dalšímu rozvoji cenných papírů – objevují se tzv. generální listiny – emitenti cenných papírů (např. papežové, knížata, králové apod.) se zavazovali svým věřitelům splatit úvěr včetně úroků, přičemž je bylo možné v případě potřeby prodat jiné osobě. V 12. století vznikla také první směnka a od tohoto století se datuje i vznik nejstarších akcií. Rozhodující význam pro rozvoj cenných papírů měl vznik a rozvoj kapitalismu. Přispělo k tomu zdokonalování techniky bankovních operací, deficitní financování státního dluhu a rozvoj akciové formy podnikání, která se značně rozšiřovala od přelomu 19. a 20. století.

V Československu bylo financování formou vydávání cenných papírů značně rozšířené do roku 1945. Na základě dekretu prezidenta v roce 1945 byla téměř všechna cenné papíry dána do povinné úschovy příslušným peněžním ústavům. Měnovou reformou v roce 1953 došlo ke zrušení všech pohledávek a závazků z domácích cenných papírů, netknuty zůstaly pouze závazky československého státu vůči zahraničí. V letech 1967–1969 proběhly dílčí pokusy o rozvoj trhu cenných papírů, například emisí bankovních obligací či státních dluhopisů. V tomto období vznikaly i akciové společnosti, zejména v oblasti podniků zahraničního obchodu, avšak akcie nebyly vydávány. Po roce 1989 dochází k obnovení trhu cenných papírů. V důsledku kupónové privatizace vznikaly akciové společnosti, které emitovaly akcie. Stát, města, obce, banky i podniky postupně emitují obligace a vznikají i další cenné papíry peněžního a kapitálového trhu.

Právní rámec, který upravuje cenné papíry v České republice v současnosti, tvoří následující zákony:

• šekový a směnečný zákon
• devizový zákon
• zákon o dluhopisech
• Obchodní zákoník
• zákon o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby
• zákon o burze cenných papírů
• zákon o investičních společnostech a investičních fondech
• zákon o cenných papírech
• zákon o bankách
• zákon o České národní bance
• zákon o daních z příjmů

b) Podstata cenných papírů

Ekonomické subjekty se o cenné papíry zajímají minimálně ze dvou důvodů:

1. jsou nástrojem, prostřednictvím kterého mohou získat peněžní prostředky na financování svých potřeb
2. jsou jednou z možností investování volných peněžních prostředků, spekulace i hedgingu (zajištění)

Podstatným znakem cenných papírů bez ohledu na jejich druh či podobu (listinnou nebo dematerializovanou) je záznam o peněžní pohledávce nebo o majetkových právech, případně o dalších s ním spojených právech. Cenné papíry kromě toho, že potvrzují majetková práva nebo peněžní pohledávku vlastníka na určité plnění vůči tomu, kdo cenný papír emitoval, jsou nositelem právního nároku, pro který vznik, existence, převod a zánik jsou v zásadě nezastupitelné. Jednoduše řečeno, cenný papír je legální reprezentací práva na získání očekávaného budoucího prospěchu za stanovených podmínek.

Majitel listinného cenného papíru nemůže požadovat uspokojení svých nároků bez předložení cenného papíru a emitent může odmítnout plnění závazku, pokud mu cenný papír není předložen. Pokud byla listina zničena nebo ztracena, je nutné ji odkoupit a vystavit náhradní listinu. Zaknihovaný cenný papír nelze předložit při uplatnění práva, protože existuje pouze jako zápis v zákonem stanovené evidenci. Kvalifikovaně prokázat jeho existenci je možné výpisem z této evidence. Rozdíl mezi listinným cenným papírem a výpisem z evidence je v tom, že výpis je pouze důkazním dokumentem, který pokud je zničen nebo ztracen, nemusí být odkryt, ale vydá se pouze nový výpis. Práva spojená se zápisem nejsou totiž totožná s tímto výpisem, ale jen s příslušným zápisem.

c) Podoba cenných papírů

Cenné papíry mohou mít:

1. LISTINNOU PODOBU

Listinné cenné papíry se skládají z:

• pláště – plášť je hlavní listinou cenného papíru. Obligátní náležitosti pláště pro jednotlivé druhy cenných papírů vymezují zvláštní zákony.
• kupónového archu zakončeného talónem – kupónový arch obsahuje 10 až 20 kupónů (poukázek na výnos z cenného papíru). Kupóny všech cenných papírů upravuje zákon o cenných papírech. Údaje, které kupón obsahuje:

• druh, emitent a číselné označení cenného papíru, ke kterému byl vydán
• výši výnosu nebo způsob jeho určení
• datum a místo uplatnění práva na výnos

Talón (obnovovací list) slouží k vyzvednutí kupónového archu poté, co byly vyčerpány kupóny starého archu. Talón je legitimační lístek – není cenným papírem (na rozdíl od pláště a kupónů).

Zákonná úprava cenných papírů v ČR nemá ustanovení, která by předepisovala tvar nebo grafickou úpravu listinných cenných papírů. Tyto kompetence jsou ponechány na rozhodnutí emitentů. Vnější vzhled byl v minulosti prestižní záležitostí – návrhy byly dílem nejlepších a nejznámějších umělců, přičemž kvalita zpracování vedla k posílení důvěry v solidnost společnosti a naopak.

Listinné cenné papíry, které jsou uloženy v centrálním depozitáři, se označují jako imobilizované cenné papíry. Imobilizace cenných papírů existuje v zemích s dlouholetou tradicí listinných cenných papírů (např. v Německu) a je považována za postupný přechod k dematerializované podobě. Tato forma však vyžaduje vysoké náklady na bezpečnou dopravu do centrálního depozitáře a dobře střežené prostory pro