Finanční trh jako systém vztahů

Finanční trh

Při charakterizaci finančního trhu se setkáváme s několika definicemi. Finanční trh můžeme popsat jako místo na trhu, kde se setkává nabídka a poptávka po finančních prostředcích.

Podle Bajus-Vravec, 2010 je finanční trh definován následovně: „ Finanční trh je jedním z komplexů trhu, které se v rámci tržní ekonomiky rozlišují. V tržní ekonomice se finanční trh pokládá za vrchol ostatních trhů. Na rozdíl od jiných trhů je to univerzální trh. Jeho zdroje a prostředky lze využít ve všech oblastech.“ (BAJUS, R. – VRAVEC, J. 2010, s.306)

Finanční trh představuje místo, kde se setkává nabídka volných finančních prostředků v podobě úspor odlišných ekonomických subjektů a poptávka po těchto prostředcích ze strany různých ekonomických subjektů, které tyto prostředky využívají jako investice. Finanční trh podporuje rozvoj ekonomiky a je jejím zrcadlem, pokud efektivně funguje.

Mechanismus fungování finančního trhu

Finanční trh a jeho mechanismus fungování je založen na tržních principech, které zabezpečují setkávání nabídky a poptávky, jehož výsledkem je rovnovážná cena finančních nástrojů a služeb.

Finanční trh definuje například i V. Beneš a P. Musílek (1991) takto: „Na finančním trhu se soustřeďuje nabídka a poptávka peněz a kapitálu, utváří se jeho cena, za kterou jsou subjekty finančního trhu ochotny realizovat finanční operace a transakce. Finanční trh přesněji vyjadřuje jednotu dlouhodobých a krátkodobých transakcí v reprodukčním procesu moderní ekonomiky.“ (BENEŠ, V. – MUSÍLEK, P., 1991, s.12)

Historie finančních trhů

Počátky fungování finančního trhu se datují do 30. let 20. století a jsou spojeny s liberalizací. V tomto období se začala přijímat postupná regulace finančních trhů, která přicházela zejména ze strany státu prostřednictvím právních norem, přičemž proces regulace byl ukončen v 60. letech. Hlavním cílem finančního trhu je dosáhnout takového stavu, při kterém nastane optimální alokace finančních zdrojů v ekonomice, a to formou poskytování úvěrů. (CHOVANCOVÁ a kol. 2002)

Finanční trh jako systém vztahů

Finanční trh můžeme charakterizovat také jako systém vztahů, nástrojů a institucí, pomocí kterých dochází k alokaci, soustředění a přerozdělování dočasně volných finančních zdrojů jednotlivých subjektů na základě působení nabídky a poptávky. Působení finančního trhu ovlivňuje cenu zdrojů, která je vyjádřena kurzem finančního nástroje, přičemž ten je ovlivňován úrokovou sazbou. Volné finanční zdroje jsou umísťovány na finanční trh, aby se zhodnotily maximálně, pokud nabídka a poptávka působí bez bariér. (CHOVANCOVÁ a kol., 2002)

Bajus et al. (2011, s.46) definoval: „ Finanční trh je trhem, na němž finanční zprostředkovatelé prostřednictvím finančních nástrojů uskutečňují pohyby krátkodobého a dlouhodobého kapitálu mezi jednotlivými ekonomickými subjekty v národním i mezinárodním měřítku.“ (BAJUS, R. et al. 2011, s.46)

Trh je prostor, ve kterém se vyměňují služby, produkty a výsledky jednotlivých subjektů nazývané jako zboží. Stručně řečeno, trh můžeme charakterizovat také jako souhrn mechanismů, forem, nástrojů a vztahů, které tuto výměnu umožňují. Trh lze charakterizovat i jako mechanismus, při kterém nebo pomocí kterého se kupující a prodávající navzájem ovlivňují a stanovují cenu za určité množství zboží. (HORVÁTHOVÁ, E. 2009)

Tržní mechanismus

Trh funguje na základě tržního mechanismu, který můžeme popsat jako formu organizace ekonomiky, kde vstupují podniky a spotřebitelé navzájem do vztahů na trhu, aby vyřešili tři základní problémy:

• Co vyrábět,
• Jak vyrábět,
• Pro koho vyrábět.

Principy tržního mechanismu

Při tržním mechanismu hovoříme o těchto principech:

• Princip substituce – základem je, že každý produkt lze nahradit jiným produktem, který uspokojí poptávku po daném produktu,
• Princip poměrné výhody – dodavatel se podle tohoto principu orientuje hlavně v oblastech, kde má poměrnou výhodu dosáhnout vyššího zisku; spočívá v principu nižších nákladů a vyšších cen,
• Princip rovnováhy nabídky a poptávky – patří mezi základní kategorie tržního mechanismu. (KOVÁČ, M., SABADKA, D., KOVÁČOVÁ, Ľ., 2003)

Funkce finančního trhu

• Funkce likvidity – bohatství je ve formě finančních nástrojů a lze jej rychle převést na hotovost s minimálním rizikem ztráty,
• Funkce zajištění bohatství – na finančním trhu je široká nabídka možností uchování bohatství, lze ji charakterizovat jako hodnotu; při investování do věcí, jako jsou například auta, hodnota klesá, zatímco u cenných papírů naopak roste,
• Funkce depozitní – finanční trh prostřednictvím institucí vytváří prostor pro úspory a jejich ukládání do málo rizikových projektů,
• Funkce úvěrová – tato funkce vyjadřuje úlohu finančního trhu při poskytování úvěrů na financování investičních výdajů a spotřeby. Úkolem funkce je umisťovat prostředky zejména tam, kde jsou nejvíce potřeba,
• Funkce platební – vybudovaný mechanismus na finančním trhu pro realizaci plateb,
• Funkce politická – vláda realizuje svou politiku prostřednictvím hlavního kanálu, kterým je finanční trh. Vláda spolu s centrálními bankami realizuje hospodářskou a měnovou politiku státu,
• Funkce ochrany proti riziku – finanční trh nabízí firmám, obyvatelstvu i vládám ochranu ve formě pojistných smluv, například majetkových, životních či zdravotních,
• Funkce alokační – zabezpečuje přechod volných peněz od přebytkových subjektů k těm, kteří mají nedostatek. Zajišťuje přeměnu běžného příjmu na budoucí příjem a jejím úkolem je efektivní umístění volných financí do těch investic, které umožní vyrábět zboží a poskytovat služby, po kterých je poptávka a které přinesou ekonomický užitek,
• Funkce akumulační – zabezpečuje převod volných peněz z přebytkových zdrojů, uchovává kupní sílu peněz a zajišťuje určitý příjem. Rovněž přeměňuje běžný příjem na budoucí příjem,
• Funkce cenotvorná – při této funkci se vytváří objektivní cena tam, kde se setkává poptávka a nabídka,
• Funkce platební – představuje realizaci plateb za služby a zboží,
• Funkce selekční – urychluje zánik neperspektivních firem a podporuje perspektivní podniky,
• Funkce přerozdělovací – zabezpečuje likviditu cenných papírů a mění vlastnická práva finančních zdrojů,
• Funkce ochrany investorů – jde o ochranu investorů prostřednictvím tvorby portfolií a pojišťoven. (LÍŠKA, V., GAZDA, J., 2004)

Členění finančního trhu z časového hlediska

Hlavním úkolem finančního trhu je přesouvat finanční prostředky od subjektů s přebytkem k subjektům s jejich nedostatkem. Mezi nejčastější používané členění finančního trhu patří dělení z časového hlediska na:

• peněžní trh
• kapitálový trh.

Peněžní trh

Peněžní trh chápeme jako trh s krátkodobými úvěry a finančními dokumenty, které mají splatnost kratší než jeden rok. Tento trh existuje na základě toho, že většina subjektů působících na tomto trhu má své příjmy a výdaje v rovnováze.

Kapitálové trhy

Kapitálové trhy jsou určeny k financování dlouhodobých investic ze strany domácností, podnikatelů a vlády. Zde jsou umístěny dlouhodobé cenné papíry a úvěry. Účastníky kapitálového trhu jsou zejména investiční a hypoteční banky, subjekty kolektivního investování, obchodníci s cennými papíry, burzy cenných papírů, penzijní fondy, pojišťovny, podnikatelé, ale i domácnosti, které část svých úspor přesouvají na kapitálový trh.

Primární a sekundární finanční trh

Dále lze finanční trh rozdělit na primární a sekundární trh, kde primární trh je určen pro obchodování s novými emisemi cenných papírů, které jsou na trhu poprvé, a sekundární trh, kde se prodávají již dříve emitované cenné papíry. Sekundární trhy mohou být organizovány jako burzy nebo volně přístupné sekundární trhy (over-the-counter market, OTC), na kterých jsou rozmístěni obchodníci (dealři) vybavení základní zásobou cenných papírů a jsou „v pohotovosti“ prodávat a nakupovat každému, kdo přijme jejich cenu.

Termínované, promptní a opční finanční trhy

Setkáváme se také s dělením finančních trhů na termínované – dodávkové, promptní a opční trhy. Termínované – dodávkové trhy jsou určeny k obchodování s kontrakty pro dodání finančních nástrojů v budoucím období, přičemž hlavním cílem je snižovat riziko. Na promptních trzích se obchoduje s cennými papíry s okamžitým doručením, zpravidla jeden až dva pracovní dny. Opční trhy umožňují investorům snižovat riziko nepříznivých změn v cenách cenných papírů.

Finanční trh podle předmětu

Podle předmětu finanční trh členíme na:

• peněžní trh
• kapitálový trh
• devizový trh
• pojistný trh
• trh zlata a drahých kovů

Peněžní trh

Peněžní trh představuje zejména krátkodobé transakce s penězi a krátkodobými finančními nástroji. Na kapitálovém trhu se reprezentují dlouhodobé investice a s nimi spojené finanční nástroje.

Devizový trh

Devizový trh je místem, kde se setkávají nabídka zahraničních měn a peněžních nástrojů denominovaných v zahraničních měnách s poptávkou po nich, a kde se vytváří cena jednotlivých měn, tedy devizový kurz. Devizový kurz můžeme formulovat jako cenu peněžní jednotky jedné země vyjádřenou v peněžních jednotkách jiných zemí. Je ovlivněn různými faktory, jako jsou například úrokové sazby, změny tempa růstu peněžní zásoby, inflace, cla a kvóty, produktivita práce, cenové hladiny v jednotlivých státech a podobně.

Trh zlata a drahých kovů

Na trhu zlata a drahých kovů se obchoduje především se zlatem a méně se stříbrem a platinou. Zlato a stříbro tvoří jediné peníze, které nejsou kontrolovány vládami států. Hodnota zlata není závislá na legislativních normách a jeho akceptovatelnost hodnoty nevyžaduje ochranu. Zlato přestalo být světovými penězi, když Spojené státy americké zrušily směnitelnost dolaru za zlato a Mezinárodní měnový fond vyřadil zlato z mezinárodního měnového systému. Dnes lze říci, že zlato tvoří součást měnových rezerv spolu s dolary a eury. Vyskytuje se zejména v držení subjektů volného trhu a používá se na vyrovnání salda platební bilance. Obchodování se soustředí ve velkých finančních centrech, přičemž se tam také stanovuje jeho cena, a to v Londýně, Frankfurtu nad Mohanem, Tokiu a New Yorku.

Pojistný trh

Pojistný trh je trh, kde se setkává nabídka a poptávka po pojistné ochraně, přičemž