Finanční trh jako systém vztahů

Finanční trh

Při charakterizaci finančního trhu se setkáváme s několika definicemi. Finanční trh lze popsat jako místo na trhu, kde se setkává nabídka a poptávka po finančních prostředcích.

Podle Bajuse a Vravce (2010) je finanční trh definován následovně: „Finanční trh je jedním z komplexů trhu, které se v rámci tržní ekonomiky rozlišují. V tržní ekonomice je finanční trh považován za vrchol ostatních trhů. Na rozdíl od jiných trhů je to univerzální trh. Jeho zdroje a prostředky lze využít ve všech oblastech.“ (BAJUS, R. – VRAVEC, J., 2010, s. 306)

Finanční trh představuje místo, kde se setkává nabídka volných finančních prostředků ve formě úspor různých ekonomických subjektů a poptávka po těchto prostředcích ze strany odlišných ekonomických subjektů, které tyto prostředky využívají jako investice. Finanční trh podporuje rozvoj ekonomiky a je jejím zrcadlem, pokud efektivně funguje.

Mechanismus fungování finančního trhu

Finanční trh a jeho mechanismus fungování je založen na tržních principech, které zajišťují setkávání nabídky a poptávky, jejichž výsledkem je rovnovážná cena finančních nástrojů a služeb.

Finanční trh jiným způsobem definují například V. Beneš a P. Musílek (1991) takto: „Na finančním trhu se soustřeďuje nabídka a poptávka peněz a kapitálu, utváří se jeho cena, za kterou jsou subjekty finančního trhu ochotny realizovat finanční operace a transakce. Finanční trh přesněji vyjadřuje jednotu dlouhodobých a krátkodobých transakcí v reprodukčním procesu moderní ekonomiky.“ (BENEŠ, V. – MUSÍLEK, P., 1991, s. 12)

Historie finančních trhů

Počátky fungování finančního trhu se datují do 30. let 20. století a jsou spojeny s liberalizací. V tomto období začalo docházet k postupné regulaci finančních trhů, která přišla především ze strany státu prostřednictvím právních norem, přičemž proces regulace byl ukončen v 60. letech. Hlavním cílem finančního trhu je dosáhnout takového stavu, při kterém se dosáhne optimální alokace finančních zdrojů v ekonomice formou poskytování úvěrů. (CHOVANCOVÁ a kol., 2002)

Finanční trh jako systém vztahů

Finanční trh lze charakterizovat také jako systém vztahů, nástrojů a institucí, pomocí kterých dochází k alokaci, soustředění a přerozdělování dočasně volných finančních zdrojů jednotlivých subjektů na bázi působení nabídky a poptávky. Působení finančního trhu ovlivňuje cenu zdrojů, která je vyjádřena kurzem finančního nástroje, přičemž tento kurz ovlivňuje úroková míra. Volné finanční zdroje se umisťují na finanční trh s cílem maximalizovat jejich zhodnocení, pokud nabídka a poptávka působí bez bariér. (CHOVANCOVÁ a kol., 2002)

Bajus et al. (2011, s. 46) definoval: „Finanční trh je trhem, na kterém finanční zprostředkovatelé prostřednictvím finančních nástrojů uskutečňují pohyby krátkodobého a dlouhodobého kapitálu mezi jednotlivými ekonomickými subjekty v národním i mezinárodním měřítku.“ (BAJUS, R. et al., 2011, s. 46)

Trh je prostor, ve kterém se vyměňují služby, produkty a výsledky jednotlivých subjektů nazývané zbožím. Jednoduše řečeno, trh lze charakterizovat také jako souhrn mechanismů, forem, nástrojů a vztahů, které tuto výměnu umožňují. Trh lze chápat jako mechanismus, při kterém nebo pomocí kterého se kupující a prodávající navzájem ovlivňují a stanovují cenu za určité množství zboží. (HORVÁTHOVÁ, E., 2009)

Tržní mechanismus

Trh funguje na základě tržního mechanismu, který můžeme popsat jako formu organizace ekonomiky, kde vstupují podniky a spotřebitelé do vzájemných vztahů na trhu, aby vyřešili tři základní problémy:

  • Co vyrábět,
  • Jak vyrábět,
  • Pro koho vyrábět.

Principy tržního mechanismu

Při tržním mechanismu hovoříme o těchto principech:

  • Princip substituce – základem je, že každý výrobek lze nahradit jiným výrobkem, který uspokojí poptávku po daném výrobku,
  • Princip poměrné výhody – dodavatel se soustředí především na oblasti, kde má poměrnou výhodu dosáhnout vyššího zisku, což spočívá v principu nižších nákladů a vyšších cen,
  • Princip rovnováhy nabídky a poptávky – patří mezi základní kategorie tržního mechanismu. (KOVÁČ, M., SABADKA, D., KOVÁČOVÁ, Ľ., 2003)

Funkce finančního trhu

  • Funkce likvidity – bohatství je ve formě finančních nástrojů a může být rychle směněno za hotovost s malým rizikem ztráty,
  • Funkce zabezpečení bohatství – na finančním trhu existuje široká nabídka možností uchování bohatství, lze to charakterizovat také jako uchování hodnoty; při investování do věcí jako jsou například auta hodnota klesá, naopak například u cenných papírů hodnota obvykle roste,
  • Funkce depozitní – finanční trh prostřednictvím institucí vytváří prostor pro úspory a jejich uložení do málo rizikových projektů,
  • Funkce úvěrová – tato funkce vyjadřuje roli finančního trhu při poskytování úvěrů k financování investičních výdajů a spotřeby; jejím úkolem je umisťovat prostředky zejména tam, kde jsou nejvíce potřeba,
  • Funkce platební – vybudovaný mechanismus na finančním trhu pro realizaci plateb,
  • Funkce politická – vláda realizuje svoji politiku prostřednictvím hlavního kanálu, kterým je finanční trh; vláda spolu s centrálními bankami realizuje hospodářskou a měnovou politiku státu,
  • Funkce ochrany proti riziku – finanční trh nabízí firmám, obyvatelstvu i vládám ochranu formou pojistných smluv, jako jsou majetkové, životní či zdravotní pojistky,
  • Funkce alokační – základ spočívá v zajištění přesunu volných peněz od přebytkových subjektů k těm, které je potřebují; zajišťuje přeměnu běžných příjmů na budoucí příjmy a efektivní umísťování volných finančních prostředků do investic, které umožní vyrábět zboží a poskytovat služby poptávané na trhu a přinášejí ekonomický užitek,
  • Funkce akumulační – zajišťuje soustředění volných peněz od přebytkových zdrojů, uchování kupní síly peněz a dosažení určitého příjmu, zajišťuje přeměnu běžného příjmu na budoucí příjem,
  • Funkce cenotvorná – při této funkci vzniká objektivní cena tam, kde se setkává poptávka a nabídka,
  • Funkce platební – představuje realizaci plateb za služby a zboží,
  • Funkce selekční – urychluje zánik neperspektivních firem a podporuje perspektivní společnosti,
  • Funkce přerozdělovací – zajišťuje likviditu cenných papírů a mění vlastnická práva finančních zdrojů,
  • Funkce ochrany investorů – jedná se o ochranu investorů prostřednictvím vytváření portfolií a pojišťoven. (LÍŠKA, V., GAZDA, J., 2004)

Členění finančního trhu z časového hlediska

Hlavním úkolem finančního trhu je přesunovat finanční prostředky od subjektů, které je mají v přebytku, k subjektům s jejich nedostatkem. Mezi nejčastěji používaná členění finančního trhu patří dělení z časového hlediska na:

  • peněžní trh
  • kapitálový trh

Peněžní trh

Peněžní trh chápeme jako trh s krátkodobými úvěry a finančními dokumenty, které mají splatnost kratší než jeden rok. Tento trh existuje na základě toho, že většina subjektů působících na tomto trhu má své příjmy a výdaje v rovnováze.

Kapitálové trhy

Kapitálové trhy jsou určeny k financování dlouhodobých investic ze strany domácností, podnikatelů a vlády. Jsou zde umístěny dlouhodobé cenné papíry a úvěry. Účastníky kapitálového trhu jsou především investiční a hypoteční banky, subjekty kolektivního investování, obchodníci s cennými papíry, burzy cenných papírů, penzijní fondy, pojišťovny, podnikatelé i domácnosti, které část svých úspor přesouvají na kapitálový trh.

Primární a sekundární finanční trh

Dále lze finanční trh rozdělit na primární a sekundární trh. Primární trh je určen k obchodování s novými emisemi cenných papírů, které jsou na trhu poprvé, a sekundární trh, kde se prodávají již dříve emitované cenné papíry. Sekundární trhy se mohou organizovat jako burzy nebo volně přístupné sekundární trhy (over-the-counter market, OTC), na nichž jsou rozmístěni obchodníci (dealers) vybavení základní zásobou cenných papírů a jsou v „pohotovosti“ prodávat a kupovat každému, kdo přijme jejich cenu.

Termínované, promptní a opční finanční trhy

Setkáváme se také s dělením finančních trhů na termínované – dodávkové, promptní a opční trhy. Termínované – dodávkové trhy jsou určeny k obchodování s kontrakty na dodání finančních nástrojů v budoucím období, jejich hlavním cílem je snižovat riziko. Na promptních trzích se obchoduje s cennými papíry s okamžitým dodáním, obvykle do jednoho až dvou pracovních dnů. Opční trhy umožňují investorům snižovat riziko nepříznivých změn v cenách cenných papírů.

Finanční trh podle předmětu

Podle předmětu členíme finanční trh na:

  • peněžní trh
  • kapitálový trh
  • devizový trh
  • pojišťovací trh
  • trh zlata a drahých kovů

Peněžní trh

Peněžní trh představuje převážně krátkodobé transakce s penězi a krátkodobými finančními nástroji. Na kapitálovém trhu se reprezentují dlouhodobé investice a s nimi spojené finanční nástroje.

Devizový trh

Devizový trh je místem, kde se setkává nabídka zahraničních měn a peněžních nástrojů denominovaných v cizích měnách s poptávkou po nich a kde se stanovuje cena jednotlivých měn, tedy devizový kurz. Devizový kurz lze formulovat jako cenu peněžní jednotky jedné země vyjádřenou v peněžních jednotkách jiných zemí. Je ovlivněn různými faktory, jako jsou například úrokové sazby, změny míry růstu peněžní zásoby, inflace, cla a kvóty, produktivita práce, cenové hladiny v zemích apod.

Trh zlata a drahých kovů

Na trhu zlata a drahých kovů se obchoduje převážně se zlatem a méně se stříbrem a platinou. Zlato a stříbro tvoří jediné peníze, které nejsou kontrolovány vládami států. Hodnota zlata není závislá na legislativních normách a jeho akceptovatelnost hodnoty nevyžaduje ochranu. Zlato přestalo být světovými penězi, když Spojené státy americké zrušily směnitelnost dolaru za zlato a Mezinárodní měnový fond vyřadil zlato z mezinárodního měnového systému. Dnes lze říci, že zlato tvoří součást měnových rezerv spolu s dolary a eurem. Vyskytuje se především v rukou subjektů volného trhu a používá se k vyrovnání salda platební bilance. Obchodování je soustředěno ve velkých finančních centrech, kde se stanovuje i jeho cena, a to v Londýně, Frankfurtu nad Mohanem, Tokiu a New Yorku.

Pojišťovací trh

Pojišťovací trh je trhem, na kterém se setkává nabídka a poptávka po pojistné ochraně, přičemž cenou na pojišťovacím trhu je pojistné. Hlavním předmětem obchodování na pojišťovacím trhu je pojištění a zajištění. Specifikem tohoto trhu je podmíněná návratnost (v případě splnění určité podmínky, tj. vzniku pojistné události) a neekvivalence (výše vyplacené částky při vzniku pojistné události neodpovídá tomu, co pojištěný subjekt zaplatil ve formě pojistného). V současnosti pojišťovny vstupují do kapitálového a peněžního trhu, čímž se ztrácí rozdíl mezi pojišťovacím, peněžním a kapitálovým trhem, kde jsou nástroje těchto trhů často přisuzovány nástrojům kapitálového či peněžního trhu.

Finanční trhy z teritoriálního hlediska

Z teritoriálního hlediska lze finanční trh rozdělit na národní trh, který vzniká spojením několika místních trhů, a mezinárodní trh, který vyjadřuje kontinuitu vnitřních trhů několika zemí.