Finanční zdroje podniku

Podnik může k financování své činnosti využívat širokou škálu finančních zdrojů. Finanční potřeby podniku lze z hlediska příčin jejich vzniku rozdělit na:

• potřeby vznikající při založení podniku
• potřeby vznikající při činnosti a dalším rozvoji podniku – další rozvoj podniku je podmíněn zvyšováním kapitálu. Mezi zdroje mohou patřit:
• dodatečné vklady vlastníků (v akciové společnosti další emise akcií, v jiných právních formách zvýšení vkladu společníků)
• vnitřní zdroje zahrnující zisk po zdanění snížený o podíly vyplacené vlastníkům a odpisy dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku (odpisy neznamenají přírůstek kapitálu, pouze uvolnění jeho části v peněžní formě; zpravidla se používají k obnově investičního majetku, případně společně s dalšími zdroji uvolněnými restrukturalizací podnikového majetku k alokaci odpovídající rozvojovým záměrům podniku)
• přírůstky podnikových závazků, především závazků dlouhodobých a střednědobých

Finanční zdroje podniku lze členit z různých hledisek, přičemž každé charakterizuje určitou stránku jejich působení v podniku:

a) Podle účelu, na který jsou určeny, získává podnik finanční zdroje jako kapitál nebo jako peníze:

• FZ jako kapitál – pokud zdroje slouží k založení, rozšíření, modernizaci nebo jinému zvelebení podniku, investují se, vkládají se tedy do podniku trvale či dlouhodobě. Podnik je zpravidla získává na kapitálovém trhu.
• FZ jako peníze – slouží k zajištění platební schopnosti a likvidity podniku během jeho hospodaření, uspokojují pouze dočasnou, zpravidla krátkodobou finanční potřebu a získávají se na peněžním trhu.

b) Z časového hlediska:

• FZ k dispozici na neomezený čas (trvale) – tento charakter má základní jmění podniku získávané původními a dodatečnými vklady vlastníků a samofinancováním.
• Dlouhodobé FZ – zdroje získávané úvěrovou formou. Obvykle se detailněji dělí na dlouhodobé závazky (se splatností nad 4 až 6 let) a střednědobé závazky (se splatností 1 až 4 roky).
• Krátkodobé FZ – různé druhy úvěrových zdrojů s dobou splatnosti do 1 roku.

c) Z hlediska vlastnictví:

• Vlastní FZ – interní zdroje, původní a dodatečné vklady vlastníků. Tyto zdroje má podnik trvale k dispozici a tvoří jeho vlastní jmění, tj. základní jmění, fondy, v nichž se postupně kumulují vnitřní podnikové zdroje určené na jeho rozvoj (kapitálové fondy a fondy ze zisku), stejně jako nerozdělený zisk.
• Cizí FZ – zahrnují všechny druhy úvěrů, půjček a závazků (včetně stálých a nestálých pasiv), případně i nenávratnou finanční pomoc, kterou poskytuje podniku státní rozpočet, účelové fondy a nadace.

d) Podle zdroje, z něhož do podniku finanční zdroje plynou:

• Externí FZ – všechny zdroje plynoucí do podniku od jiných subjektů, tj. všechny druhy úvěrů a půjček, dotace, ale také původní a dodatečné vklady vlastníků.
• Interní FZ – zisk po zdanění snížený o dividendy, odpisy z investičního majetku a zdroje uvolňované při změnách majetkové a finanční struktury.

Základním vnitřním zdrojem financování jsou zisky a odpisy. Čím vyšší zisk, tím větší má firma zdroje na svůj růst. V akciové společnosti je to nerozdělený zisk.

Odpisy představují hodnotu opotřebených kapitálových statků, která se vytváří na jejich náhradu, mohou se však použít i na rozšíření kapitálových statků. Stát určuje míru amortizace. Čím je ekonomika vyspělejší, tím více odpisů využívá k rozšíření kapitálových statků. Zrychlená amortizace umožňuje soustředit větší část odpisů v mnohem kratší době, než odpovídá fyzickému opotřebení. Když se růst firmy uskutečňuje z vnitřních zdrojů, hovoříme o tzv. samofinancování. Výzkumy ukazují, že s růstem velikosti podniku roste podíl financování z vnitřních zdrojů.

Vnějšími zdroji financování jsou půjčky z banky nebo přímo od držitelů peněz prostřednictvím vydání obligací či emise nových akcií.

Velké akciové společnosti využívají více financování z vlastních zdrojů, relativně menší firmy jsou odkázány více na vnější zdroje (zejména na bankovní úvěr). Významným faktorem ovlivňujícím rozhodnutí o způsobu financování je daňová politika státu.

Vzájemné vztahy rozebíraných pohledů na finanční zdroje jsou znázorněny v tabulce:

Finanční zdroje podniku lze rozdělit do tří základních skupin:

1. VLASTNÍ ZDROJE:

• Základní jmění – tvoří se vklady vlastníků nebo upisováním akcií v nominální hodnotě. V podstatě představuje pevnou část vlastního jmění vznikající zejména při založení společnosti. Mění se pouze se souhlasem společníků nebo valné hromady akciové společnosti. Jeho velikost je dána právními předpisy (Obchodní zákoník) a měla by odpovídat trvalé potřebě vlastního kapitálu, vyplývající z potřeby trvalého majetku a trvalé části oběžného majetku. V případě vykazování ztráty, která není uhrazena jiným způsobem, dochází ke snížení základního jmění.
• Kapitálové fondy – lze sem zařadit především emisní ážio (část uznaných vkladů, která nezvyšuje základní jmění kapitálové společnosti, tvoří se přebytkem emisní ceny nad nominální hodnotou akcie), fondy tvořené z darů, dotací na pořízení dlouhodobého majetku, vklady společníků, které nezvyšují základní jmění atd.
• Fondy ze zisku – mají charakter tzv. zákonných fondů (například zákonný rezervní fond, který se musí tvořit v s.r.o. a a.s., a nedělitelný fond, který se tvoří v družstvu), nebo charakter dobrovolný (vznikají na základě společenské smlouvy, stanov, rozhodnutí valné hromady apod.).
• Hospodářský výsledek minulých let – vystupuje v podobě nerozděleného zisku, tedy zisku, který nebyl použit na příděly do fondů ani na dividendy a převedl se do dalšího období.
• Hospodářský výsledek běžného účetního období – podléhá schvalovacímu řízení obchodní společnosti nebo družstva, proto se do doby jeho rozdělení eviduje na účtu „Hospodářský výsledek v schvalovacím řízení“. Část z něj se obvykle rozděluje i mimo podnik ve formě dividend, podílů na hospodářském výsledku apod.

2. CIZÍ ZDROJE:

• Rezervy – tvoří se na vrub nákladů podniku (snižují vykazovaný zisk). Představují částky peněz, které bude muset podnik v budoucnu vydat, jde tedy o budoucí závazky (např. rezervy na opravy dlouhodobého hmotného majetku, na úhradu kurzových ztrát apod.). Z důvodu závazků se tedy řadí mezi cizí zdroje.
• Dlouhodobé závazky – vystupují ve formě závazků z obchodního styku po dobu delší než 1 rok. Patří sem emitované obligace, dlouhodobé zálohy od odběratelů, dlouhodobé směnky na úhradu apod.
• Krátkodobé závazky – představují závazky vůči dodavatelům s dobou splatnosti kratší než 1 rok, krátkodobé směnky k úhradě, krátkodobé zálohy od odběratelů, závazky vůči zaměstnancům, institucím sociálního zabezpečení, společníkům, státu apod.
• Bankovní úvěry a výpomoci – zahrnují dlouhodobé úvěry s dobou splatnosti delší než 1 rok, běžné krátkodobé úvěry, úvěry na diskontované směnky, stejně jako krátkodobé finanční výpomoci (emitované krátkodobé obligace, komerční cenné papíry apod.).

3. OSTATNÍ PASIVA

Zachycují především zůstatky nákladů budoucích období, zůstatky výnosů budoucích období a kurzové rozdíly.