Název článku:
Tvary koloběhu prostředků podniku a principy oceňování
Obsah článku:
V podniku jako v relativně autonomním systému je vyčleněna potřebná výše prostředků. Vložené prostředky se v jeho koloběhu vyskytují v různých formách.
V peněžní formě v širším smyslu slova (bezprostředně v penězích, ale i ve formě prostředků, které byly za peníze pořízeny), ve výrobní formě (ve formě výrobních činitelů vložených do výrobního procesu ve všech stupních zpracování) a v tovární formě (ve formě finálních prostředků určených k realizaci). Nepřetržitost koloběhu prostředků podniku způsobuje, že ke každému okamžiku musí být přítomny všechny formy prostředků. Podle toho, která z forem prostředků v koloběhu je považována za výchozí, rozeznáváme různé typy tvarů koloběhu.
KOLOBEH TOVÁRNÍ FORMĚ PROSTŘEDKŮ
považuje za výchozí finální výrobky podniku, které jsou výsledkem výrobního procesu a předpokladem získání peněžních prostředků k obnově spotřebovaných. Zdůrazňuje se moment účelnosti výrobků podniku okolím a na tomto základě se vytváří materiální základna reprodukčního systému podniku. V tomto smyslu jsou požadavky na odbyt určující i pro samotnou výrobu a průběh výrobního procesu.
Z hlediska hodnotové stránky reprodukčního systému jde o otázku návratnosti vynaložených nákladů, protože je podnik hradí z realizovaných výnosů.
Oceňování se soustřeďuje na výstupní stránku koloběhu a proto zdůrazňuje pouze způsob rozložení celkových výnosů podniku na vlastní náklady a zisk.
KOLOBEH VÝROBNÍ FORMĚ PROSTŘEDKŮ
má větší význam z hlediska oceňování. Za výchozí moment se považuje vlastní výrobní proces. Vstupují do něj hmotné výrobní činitele, vynakládá se živá práce a jejich účelovou transformací vznikají finální produkty.
Samotný koloběh zdůrazňuje jako výchozí moment průběh nákladů ve vztahu k jednotlivým vyráběným výrobkům a jejich zpětnou návratnost tak, aby bylo možné opakovat výrobu na stejné úrovni.
V abstraktní podobě se koloběh výrobní formy prostředků zakládá na předpokladu, že vstupní výroba jednotlivých výrobků se uskutečňuje vždy až po dokončení výroby a realizaci předchozího. V takovém případě je nutné zjistit, jaké skutečné náklady byly na výrobu každého výrobku vynaloženy. Tyto náklady se porovnávají s dosaženými výnosy z realizace a zjišťuje se hospodářský výsledek výrobku. Reprodukované vlastní náklady jsou tak zdrojem zajištění prostředků nutných na výrobu následujícího výrobku.
KOLOBEH PENĚŽNÍ FORMĚ PROSTŘEDKŮ
Jelikož se hospodářská činnost podniku jako ekonomického systému neomezuje pouze na výrobu jednotlivých výrobků a jejich realizaci, ale zahrnuje i fázi zabezpečení, ve které si podnik zajišťuje všechny potřebné výrobní činitele v čase jejich reálné potřeby.
SHRNUTÍ
Je třeba si uvědomit, že výrobní proces v podniku se uskutečňuje prolínáním jednotlivých koloběhů. Výrobky se do výroby zadávají postupně tak, že po určitém rozpracování jednoho začíná již koloběh následujícího. Tak se k určitému okamžiku nacházejí v různém stupni rozpracovanosti, přičemž i návratnost vynaložených nákladů, nutná pro opakování výrobního procesu, probíhá postupně a nepřetržitě. Podnik musí mít vyčleněné prostředky k zajištění průběhu výrobního procesu všech výrobků, které se současně nacházejí ve výrobním procesu. Návratnost vynaložených nákladů si podnik zajišťuje realizací jednotlivých výrobků, když získává příjmy na nové zajištění spotřebovaných prostředků.
Tato skutečnost by nezpůsobovala žádné komplikace v případě, že by se ve výrobním procesu opakovaně vynakládaly náklady v rozsahu, které byly předem stanoveny a na které byly v podniku vyčleněny potřebné prostředky. Jiná situace však nastává v případě, kdy ve výrobním procesu určitého výrobku dochází k uvolňování nebo dodatečnému vázání prostředků v důsledku úspor nebo překročení nákladů. Takto uvolněné nebo dodatečně vázané prostředky vzniklé v průběhu výroby určitého výrobku vlastně převyšují nebo odčerpávají prostředky vyčleněné na zhotovení bezprostředně navazujícího výrobku. Vzniká tím otázka, zda tyto úspory či překročení nákladů ponechat v koloběhu prostředků až do okamžiku, kdy bude výrobek, s kterým souvisí, realizován, a až poté je zaúčtovat jako součást hospodářského výsledku, nebo je z koloběhu vyčlenit bezprostředně v období jejich vzniku jako součást hospodářského výsledku daného období. V prvním případě se hovoří o principu oceňování ve skutečných nákladech, v druhém o principu oceňování v předem stanovených nákladech.
