Multinacionální korporace
Jednou z prvních definic multinacionální korporace bylo následující vymezení OECD: multinacionální korporace jsou společnosti nebo jednotky, jejichž vlastnictví je soukromé, státní nebo smíšené, které jsou založeny v různých zemích a vzájemně propojené tak, že jedna nebo více z nich může vyvíjet významný vliv na činnost ostatních, zvláště s ohledem na společné využívání znalostí a zdrojů.
Znaky multinacionální korporace
Za základní znaky multinacionální korporace z ekonomického hlediska lze považovat
- fyzické umístění organizačních jednotek vzniklých v cizí zemi,
- možnost mateřské společnosti vyvíjet vůči zahraničním organizačním jednotkám rozhodující vliv,
- možnost společného využívání a přesunu zdrojů.
Formy multinacionálních korporací
Z organizačně-právního hlediska mají multinacionální korporace obvykle formu akciové společnosti a holdingovou strukturu. Z hlediska řízení může mít holding podobu finančního, resp. čistého holdingu, kdy:
- mateřská společnost vystupuje pouze jako řídicí článek, rozhoduje o strategických otázkách, zejména o strategických investicích, řídí a kontroluje finanční toky v rámci holdingu, ale nezabývá se výkonnou provozní činností,
- dceřiné společnosti často podnikají v různých vzdálenějších oborech (konglomerát).
Pokud mateřská společnost sama vykonává vedle řízení holdingu vlastní provozní činnost, případně poskytuje svým dceřiným společnostem další služby jako např. centrální nákup, řízení logistických procesů apod. – hovoříme o tzv. řídicím, resp. kombinovaném holdingu. Dceřiné společnosti jsou v tomto případě obvykle vytvářeny ve stejném nebo příbuzném oboru.
Transnacionální korporace
Transnacionální korporací se obvykle rozumí určité rozvinuté stadium MNC, které je charakteristické uplatňováním globální podnikatelské strategie, organizace a řízení. Společnost v tomto stádiu vnímá svět jako jeden trh.
Formy vstupu na zahraniční trh
Podle kapitálové náročnosti rozlišujeme následující formy vstupu na zahraniční trh:
- přímý a nepřímý export a import zboží a služeb,
- mezinárodní pohyb know-how,
- kapitálový vstup na zahraniční trh formou přímých zahraničních investic.
Nepřímý export a nepřímý import
- podnikatelský subjekt se zapojuje do mezinárodního podnikání prostřednictvím jiných obchodních firem v tuzemsku,
- podnikatelský subjekt přichází do kontaktu se zahraničním trhem pouze nepřímo a sám žádné zahraniční obchodní operace neprovádí.
Přímý export a přímý import
Přímý export a přímý import se může realizovat přímo se zahraničním subjektem, nejčastějšími typy těchto smluv jsou:
- smlouva o výhradním prodeji – dodavatel se zavazuje, že v určité oblasti nebude dodávat zboží jiné osobě než odběrateli, tj. výhradnímu prodejci,
- smlouva o obchodním zastoupení – obchodní zástupce sám neuzavírá kupní smlouvu, ale zajišťuje příležitosti k jejímu uzavření; může jít o jednorázové zprostředkování nebo dlouhodobé obchodní zastupování,
- komisionářská smlouva – komisionář zařizuje pod vlastním jménem pro komitenta na jeho účet určitou obchodní záležitost a komitent se mu zavazuje za tuto obchodní záležitost zaplatit odměnu,
- piggybacking – velká a zavedená firma poskytuje za úplatu menším firmám, zpravidla z téhož odvětví, své zahraniční distribuční kanály.
Mezinárodní pohyb know-how
- představuje situaci, kdy je subjektu v jiné zemi poskytnuto smluvně určité know-how,
- mezi nejběžnější formy patří:
- licenční smlouvy k předmětům průmyslového vlastnictví – předmětem smlouvy je souhlas k užívání nehmotného majetku, obvykle se jedná o know-how chráněné patentem, chráněným vzorem, copyrightem,
- franšízing – poskytovatel franšízy umožňuje příjemci používat své obchodní prvky (např. logo, obchodní značku, výrobkový sortiment) a příjemce se zavazuje zaplatit smluvně stanovenou odměnu,
- smlouva o řízení – předmětem je poskytnutí řídicích znalostí a špičkových manažerů obvykle na dobu určitou a na smluvním základě,
- zušlechťovací styk – OPT (outward processing traffic) – podnikatelský subjekt zabezpečuje s využitím technických a organizačních know-how zahraničního zadavatele určitou subdodávku.
Zahraniční investice
Kapitálový vstup na zahraniční trh formou zahraničních investic může mít podobu:
- investic na zelené louce – kapitálové vstupy, kdy zahraniční investor je jediným společníkem a má výlučná práva,
- akvizice – převzetí existujícího domácího podniku,
- fúze – sloučení nebo splynutí podniků,
- uzavření dohody o společném podniku – joint venture – s domácím subjektem,
- získání majetkového podílu v domácím podniku.
