„Vědecké označení člověka je Homo sapiens sapiens, člověk moudrý, moudrý. Říká se, že slovo moudrý je v názvu dvakrát proto, že opakovaná lež se stává pravdou. Mám dojem, že spíše jsme Homo sapiens stupidus, to znamená někdy moudří, někdy stupidní.“ MUDr. František Koukolík, DrSc
František Koukolík
V úvodu jsem citovala doktora Koukolíka, protože jeho výrok vystihuje podstatu jeho práce, tedy zkoumání vztahu lidského mozku a chování člověka. Na chování člověka sice působí i vrozené vlastnosti, ale v značné míře jej ovlivňují vnější vlivy. Prostředí, které ovlivňuje vývoj dítěte, je velmi důležité především pro rozvoj jeho fyzických a psychických dovedností.
Doktor Koukolík spolu s kolegy v díle Vzpoura deprivantů popisuje vliv sociálního prostředí na psychický vývoj v raném dětství. Odhaluje, za co může dědičnost a za co získané vlastnosti a dovednosti. Už v názvu díla je zmíněno označení člověka, který z nějakého důvodu nedosáhl lidské normálnosti nebo o ni přišel. Jedná se o ofenzivní lidi, kteří za každou cenu usilují o získání moci a majetku a mají tendenci ovládat ostatní lidi.
Vzpoura deprivantů
V současné době je takové chování pozorováno i na Slovensku. Příkladem může být komunita Romů; rodiny s více dětmi žijí v špatných sociálních podmínkách, které ohrožují jejich psychický vývoj. Proto se u velkého počtu Romů žijících v těchto podmínkách projevují známky nepřizpůsobivosti. Děti vychovávané v takových rodinách se učí podle vzoru svých rodičů a později, když mají samy děti, vychovávají je stejným způsobem, jakým byly vychovány ony. Romové kvůli častým finančním problémům neposílají děti do školy a tím narušují jejich vývoj. Dochází často k napětí, které může eskalovat až k trestné činnosti.
Vývoj dětí ovlivňují také média, především sledování televize u mladších dětí, které berou za vzor televizní hrdiny nebo opakují v reálném životě situace, které viděli v televizi. Stává se, že děti při napodobování scén ublíží nejen sobě, ale i kamarádům. Souhlasím s doktorem Koukolíkem, který tvrdí, že děti či mladiství, kteří ještě nejsou citově vyspělí, tráví před televizí více času než v „realitě“. Násilí a sexualita jsou pouze doplňkem reklamního řetězce. Kvůli zisku je ohrožena nemalá část dětské a dospívající populace. Podle mého názoru by rodiče měli mít vliv na to, co děti v televizi sledují.
Poškození vazby mezi matkou a dítětem
Doktor Koukolík cituje nejvýznamnějšího psychologa minulého století Johna Bowlbyho, který upozorňuje na epidemické poškození vazby mezi matkou a dítětem. Mladá rodina, která chce mít dítě a přispívá tak k budoucnosti společnosti, je vlastně trestána snížením své životní úrovně. Obecně se věk prvorodiček rok od roku zvyšuje, protože většina lidí si uvědomuje následky, kdyby přivedli dítě do nezabezpečené rodiny. Také počet dětí v rodinách prudce klesá. Ještě před sto lety nebyl problém, pokud měla rodina více než pět dětí. V současnosti má průměrná rodina pouze 1,5 dítěte, což je podstatně méně než míra nezbytná pro jednoduchou reprodukci, která činí 2,1. Je to významně méně, než by podle sociologických průzkumů chtěli Evropané mít. Celková plodnost ve východní a jižní Evropě je ještě nižší; na Slovensku je například pouze 1,24 (rok 2006), a tak patříme mezi země s nejnižší porodností (lowest low) na světě.
Citové vyhoření
Velké množství žen trpí citovým vyhořením, nemají sílu pečovat o děti, nemají sílu cit darovat ani přijímat. Syndrom citového vyhoření označuje úplné fyzické a psychické vyčerpání, které způsobuje únavu, neaktivitu, deprese, negativní postoje k pracovnímu prostředí, ke kolegům, ale i k sobě samému. Citově vyhořelí lidé žijí většinu života ve stresu nejen v práci, ale i doma, kde vidím problém, protože podle mého názoru by lidé měli doma odpočívat a psychicky se připravit na pracovní zátěž, která je čeká následující den.
Většina citového vyhoření vzniká především z toho nejbanálnějšího důvodu – lidem chybí osobní kontakt, pohlazení, objetí, pohled z očí do očí. Lidé žijí ve městech, cestují přeplněnými trolejbusy, všude panuje zdvořilá nevšímavost, lidé se starají pouze o sebe a očekávají totéž i od druhých.
Doktor Koukolík doplnil, že aby rodiče vychovali plnohodnotného člověka, potřebují 20–25 let, do výchovy investují obrovské prostředky i celý svůj život. Superbohaté globalizační systémy by měly rodičům za toto úsilí zaplatit. Kdyby rodiče, respektive matky, věděly, že jim někdo za toto úsilí po 25 letech zaplatí, měly by větší motivaci a rozhodně by neseděly doma před televizí, ale věnovaly se svým dětem.
Génius v ženském těle
„Když se génius narodí v ženském těle, lidstvo jej ztratí právě z tohoto důvodu.“ Tento pradávný citát přesně popisuje tragédii lidského druhu. Neexistuje žádný důvod domnívat se, že v mužských tělech je více geniálních mozků než v ženských. Ženy již od dětství dostávají méně příležitostí než muži, a to platí stejně v nejvyspělejších zemích jako je Norsko, a o rozvojových zemích nemluvě. V řešení tohoto problému s doktorem Koukolíkem plně souhlasím, protože vidí řešení v tlaku na společnost, vedenou ženami i muži, aby nemarnila to nejcennější, co má, aby nezahazovala talenty jen proto, že jsou v ženské podobě. Technologie jsou v současnosti natolik vyspělé, že by pomohly usnadnit práci mnoha ženám. I když by to byly velké investice, strategicky by se vrátily. Vždyť to, že se ženy starají o budoucí členy společnosti, by nemělo znamenat, že budou pracovat dvojnásobně.
