Funkce organizování
A Organizování z hlediska obsahu a objektu
Organizování jako manažerská funkce plní své poslání v integraci s ostatními manažerskými funkcemi. Organizování se v praxi zaměřuje na vytváření organizačních struktur, které jsou předpokladem realizace stanovených cílů. Když jsou cíle a plány k jejich dosažení vypracovány, úkolem managementu je organizovat lidi a další zdroje potřebné k jejich splnění, to znamená, že je třeba navrhnout a zpracovat organizační strukturu, která umožní jejich dosažení. Proto je v rámci organizování nutné rozhodnout, kdo bude práci vykonávat, tedy určit, kteří lidé budou mít povinnost práci odpracovat. Zároveň je třeba dosáhnout jejich koordinovaného úsilí prostřednictvím uspořádání vztahů, úkolů a pravomocí. Organizování znamená účelné uspořádání.
Obsah pojmu organizování:
- je to činnost vedoucího směřující k uspořádání neuspořádaného,
- aktivita vedoucího, prostřednictvím níž odstraňuje konflikty mezi lidmi, které se týkají práce a odpovědnosti,
- je to tvorba vhodného prostředí pro kolektivní práci a potřebné motivační prostředky.
Smyslem organizování je vytvořit podmínky pro koordinované úsilí pomocí vytváření struktury procesů a struktury vztahů mezi pravomocemi. Setkáváme se zde se dvěma pojmy: se strukturou procesů a strukturou vztahů. Pod pojmem vytváření struktury procesů rozumíme cílevědomé úsilí manažerů zaměřené na určení způsobů, jak mají pracovníci vykonávat dané práce. Struktura vztahů vyjadřuje poměrně stabilní organizační strukturu. Řada odborníků chápe organizační strukturu jako kostru organizace poskytující základnu pro její fungování.
Činitele organizování
- dělení práce jako specifická činnost a její seskupování podle příslušných zásad a kritérií,
- zdroje autority, které vznikají prostřednictvím aktů, tzv. autority formální, ale i neformální. Výběr pracovníků vhodných pro formální autoritu a využívání neformální autority,
- vztahy představující pravidla pro společnou práci organizované skupiny, kdo rozhoduje v konfliktu dvou osob, které nemají vztah nadřízenosti a podřízenosti.
Prostředky organizační práce
- vymezení činností nutných k dosažení stanovených cílů v podniku,
- přidělování úkolů pracovníkům,
- seskupení činností do skupin,
- určení vedoucích nad příslušnými skupinami,
- stanovení pravomocí a odpovědnosti,
- delegování,
- koordinace horizontálních a vertikálních vztahů,
- vytváření jednotných postupů,
- rozdělení úkolů podle kvalifikace,
- synchronizace na sebe navazujících prací.
Posláním organizování je zajistit realizaci stanovených cílů jednotlivců, kolektivů a podniku, a to včetně zvoleného postupu k jejich dosažení. K tomu se využívají procesy racionálního dělení a provádění potřebných činností (specializace).
Proces organizování představuje permanentní analýzu, rozhodování a prosazování určitého problému, čímž vytváří jednu z nejdůležitějších funkcí managementu.
Proces organizování zahrnuje šest následujících kroků (1. a 2. představují plánování, 3., 4., 5. a 6. organizování):
- Stanovení cílů podniku.
- Formulace podpůrných cílů, taktik a plánů.
- Identifikace a klasifikace činností potřebných k jejich dosažení.
- Seskupování těchto činností z hlediska dostupných lidských a materiálových zdrojů tak, aby bylo možné je co nejlépe za daných okolností vykonávat.
- Delegování potřebných pravomocí vedoucím skupin pro vykonávání daných činností.
- Horizontální a vertikální propojení těchto skupin pomocí vztahů podřízenosti a nadřízenosti a pomocí informačních toků.
Na organizování navazují ostatní funkce managementu (personální řízení, vedení, kontrola).
Organizace je prostředkem, jak v organizačních jednotkách (podnicích, závodech, dílnách) využívat základní a oběžné fondy, pracovní předměty a lidi v zájmu prosperity. Můžeme uvést, že organizace je vlastně kontrolovaná struktura nejefektivnějšího využití vztahu řízení – práce – pracovních prostředků – pracovních předmětů – finančních zdrojů a hospodářských výsledků.
Organizace jako funkce managementu představuje proces rozhodování a prosazování přijatých rozhodnutí, jehož výsledkem je více či méně formální uspořádání (struktura), které slouží jako prostředek (instrument) pro co možná trvalé řešení problémů systému (instituce).
