Futures kontrakty

Futurity

Smlouvy typu futures představují standardizované burzovní instrumenty obchodované na specializovaných termínových burzách, prostřednictvím kterých jsou příslušná podkladová aktiva obchodována vždy k pevným, burzovními pravidly předem stanoveným termínům vypořádání.

V roli kupujících (které se nazývají tzv. dlouhé pozice) vystupují investoři, kteří se zavazují v okamžiku vypršení platnosti futures odkoupit za dohodnutou cenu (nebo za dosažený termínový kurz) příslušné podkladové aktivum, v roli prodávajících (tzv. krátké pozice) jsou pak ti účastníci, kteří se naopak zavazují v daném termínu toto aktivum dodat.

Futurity jsou vlastně formalizované a standardizované forwardy. Futuritu můžeme definovat jako smlouvu mezi dvěma partnery, která jim dává právo a současně povinnost koupit nebo prodat k standardizovanému termínu v budoucnosti standardizované množství určitého podkladového aktiva za předem dohodnutou termínovou cenu. Významnou skutečností je také to, že se obě protistrany neznají a z právního hlediska je protistranou každého účastníka obchodování samotná burza.

Futures obchody

Futures obchody se realizují na rozdíl od forwardů na burzách, kde se s nimi obchoduje velmi intenzivně. Dalším důležitým rozdílem mezi futures a forwardy je, že u futurit prakticky neexistuje žádné úvěrové riziko. Každá burza má své clearingové centrum, ve kterém dochází k vypořádání každého futures obchodu. Na tomto trhu musí být rovnováha mezi počtem prodaných a počtem koupených futures kontraktů.

Zatímco pevné termínové kontrakty typu forward lze dohodnout prakticky na cokoliv, futures instrumenty lze vytvářet pouze prostřednictvím specializovaných burz, na kterých s nimi lze obchodovat.

Standardizace finančních futures

S futuritami se obchoduje výlučně na specializovaných burzách, přičemž každá burza určuje komodity nebo finanční aktiva, na která uzavírá futurity, dále stanovuje minimální objem kontraktu, přičemž větší kontrakty mohou být pouze násobky minimálního objemu, stejně jako termíny splatnosti, expirační dny a závazně jsou určeny i další podmínky. Předmětem standardizace finančních futures jsou zejména:

• měsíc dodání (na světových burzách bývá zpravidla březen, červen, září a prosinec)
• den plnění smlouvy
• poslední den obchodování
• identita – typ finančního nástroje nebo komodity
• velikost (objem) kontraktu
• realizační cena
• formální náležitosti

Členění futurit

Z hlediska druhu podkladového aktiva lze futures instrumenty rozdělit na:

• úrokové futures – bývají odvozeny od krátkodobých a dlouhodobých bezrizikových úrokových instrumentů. V praxi se vyskytují dva typy: futures na dluhové cenné papíry a futures na úrokovou sazbu;
• měnové futures – představují burzovní standardizované instrumenty pro budoucí výměnu pevné částky (termínového kurzu) denominované v jedné měně za předem určené množství druhé měny. Pokud jde o organizovaný trh s měnovými futures, uzavírá se jich méně než prostřednictvím měnových forwardů. Tomu odpovídá také skutečnost, že na burzách futures se obchodují pouze nejvýznamnější světové měny, přičemž v drtivé většině obchodovatelných měnových párů figuruje americký dolar;
• akciové futures – představují burzovní termínové kontrakty na budoucí výměnu standardizovaného počtu (podkladových) akcií k určitému datu v budoucnosti za dosažený termínový kurz. Při koupi akciových futures je třeba vzít v úvahu skutečnost, že převod akcií nenastane okamžitě, ale až při expiraci kontraktu. Z toho vyplývá, že kupující futures nemůže počítat s dividendami vyplácenými během trvání kontraktu;
• indexové futures – ačkoli teoreticky lze futures instrumenty odvodit od různých typů indexů, obvykle se jedná o světově uznávané, nejčastěji akciové burzovní indexy. Investoři nakupují na specializovaných termínových burzách za termínové kurzy odpovídající očekávané budoucí hodnotě k určitému budoucímu datu;
• komoditní futures – patří mezi významné termínové instrumenty obchodované na specializovaných komoditních burzách. Při hodnocení jejich významu je třeba vzít v úvahu, že vzhledem k hmotné povaze komodit se tyto na promptních trzích obchodují pouze výjimečně.

Burza futurit

Burza, která zprostředkovává obchodování s futuritami, jako zúčtovací středisko garantuje splnění všech kontraktů. Představuje smluvní stranu každé transakce, tedy existuje pouze vztah burza <–> prodávající a burza <–> kupující, přičemž zasahuje do všech transakcí.

Zúčtovací středisko předchází rizikům nesplnění kontraktů pomocí mechanismu „marking to market“. Zisky nebo ztráty ze změn ceny se u futures účtují denně, přičemž součet denních zisků a ztrát se rovná celkovému zisku nebo ztrátě. Ztráty se hradí z počáteční zálohy, kterou skládají obě strany na začátku kontraktu. Výše zálohy je určena maximální denní ztrátou, která může z kontraktu vzniknout, a situací na trhu.

Ztráty se tedy hradí ze zálohy a zisk je účtován ve prospěch účastníků. Pokud se zálohový účet dostane pod určitou hranici, je nutné ho doplnit tzv. variabilním depozitem. Systém cenových limitů způsobuje, že cena kontraktu se během obchodního dne může pohybovat pouze v rámci stanoveného pásma, jehož střed tvoří cena vypořádání z konce předešlého dne.

Znaky a rozdíly mezi forwardy a futuritami

Základní rozdíly mezi forwardem a futuritou lze shrnout do tabulky:

Finanční futurity

Financial futures se nejčastěji uzavírají na krátkodobé i dlouhodobé úrokové sazby, akcie, měny a akciové indexy. Výhodou standardizace je likvidita a obchodovatelnost kontraktů finančních futurit.

Výhody futurit oproti forwardům

Kromě likvidity a obchodovatelnosti kontraktů zavádějí futures na rozdíl od forwardů několik novinek:

1. instituce zúčtovacího střediska (clearingového centra) – zúčtovací středisko, tj. burza zprostředkující obchodování s futuritami, garantuje splnění všech kontraktů. Je smluvní stranou každé transakce (existují tedy pouze vztahy prodávající – burza a burza – kupující) a zasahuje do všech transakcí. Odděluje tak prodávajícího a kupujícího, protože mezi ně vstupuje jako zprostředkovatel.
2. systém přepočtu na trhu (marking to market) – zúčtovací středisko předchází rizikům nesplnění kontraktu používáním systému denního přepočtu na trhu. Na rozdíl od forwardů, kde se zisky nebo ztráty realizují jednorázově při splatnosti kontraktu, u futures se zisky nebo ztráty z změny ceny účtují denně. Součet denních zisků a ztrát odpovídá celkovému zisku nebo ztrátě kontraktu.
3. zálohové platby (zajištění, kolaterál, depozit, marže) – ztráty vzniklé v důsledku cenových změn se hradí z počáteční zálohy, kterou musí obě strany složit na začátku kontraktu. Výše počáteční zálohy je určena maximální denní ztrátou, která může z kontraktu vzniknout, a aktuální situací na trhu. Ztráty jednotlivých stran se pokrývají z počáteční zálohy a zisky se účtují ve jejich prospěch. Pokud se zálohový účet dostane pod tzv. hranici udržovací zálohy, musí být okamžitě doplněn variabilním depozitem.
4. systém cenových limitů – zajišťuje, že během obchodního dne se může cena kontraktu pohybovat jen v rámci stanoveného pásma, jehož střed tvoří cena vypořádání z konce předchozího dne.
5. vyrovnání kontraktů – může probíhat několika způsoby:
   • fyzická dodávka (efektní obchod) – skutečné dodání podkladového aktiva kupujícímu, který zaplatí prodávajícímu sjednanou cenu
   • peněžní vyrovnání k datu splatnosti kontraktu (diferenciální obchod) – na rozvinutých trzích se takto uzavírá méně než 1 % obchodů (nejvíce u futurit na měny a zlato)
   • reverzní obchod (záměnný obchod, netting, offset) – nejčastější způsob (až 98 %). Jedná se o otevření přesně opačné pozice, například kupující prodá stejný kontrakt nebo naopak, kupující koupí stejný kontrakt. Záměnný obchod odpovídá původní transakci co do předmětu, počtu kontraktů a doby splatnosti, pouze cena může být (a zpravidla bývá) odlišná.