Název článku:
Historie peněz na území dnešní Slovenské republiky
Obsah článku:
Cílem práce je přiblížit historii vzniku a vývoj platebních prostředků na našem území a zároveň poukázat na vývoj peněžnictví na Slovensku od naturálních směn přes první platidla a mince až po současnou formu peněz. Práce je rozčleněna do čtyř částí, které se zabývají jednotlivými obdobími vývoje peněz.
1 Od jednoduchých platebních prostředků k prvním raženým mincím
V prvním „obchodě“ podle Bible vyměnila pramatka Eva lidskou nesmrtelnost za poznání, přičemž jako platidlo posloužilo ovoce z ráje.
1.1 Počátky výměny a obchodu na Slovensku
Historický proces vývoje platidel v dějinách lidstva začal až tehdy, když si člověk uvědomil, že okruh životních potřeb si může rozšířit výměnou vlastních produktů za jiné výrobky. Hodnota zboží nebyla trvalá, určovala se porovnáváním množství práce, která byla třeba na jednotlivé výrobky vynaložit. Každá společenská jednotka (rodina, rod, kmen) se snažila vlastní prací uspokojit nejzákladnější potřeby svých členů.
Společnost začala při směně využívat jediný druh zboží, který se stal všeobecnou měrou hodnoty. Směna se tak značně zjednodušovala a zrychlovala. Možná už v mladší době kamenné se na jihovýchodním Slovensku v kontaktu s obchodníky z jiných oblastí „platilo“ pouze obsidiánem, jehož zde byly bohaté zásoby.
Existuje však i zápis o používání plátna jako platidla, který pochází od arabského obchodníka Ibrahima ibn Jakuba. Označil je jako „předmětné“ nebo „věcné“ peníze. V roce 965 napsal, že mezi západními Slovany (dnešními Čechy, Lužickými Srby, Poláky a Slováky) se používaly k platbám lehké šatičky z tenké tkaniny. Lidé pomocí nich obchodovali a vyměňovali zboží, kupovali za ně pšenici, otroky, koně, zlato a stříbro. Prvními „výrobci“ peněz u nás byli tedy tkalci. Později se platilo kovy, které mají pro tento účel ideální vlastnosti. I v malém množství mají vysokou hodnotu, jsou homogenní a snadno dělitelné.
1.2 První ražené mince na Slovensku
Keltové byli prvními, kteří začali razit první zlaté a stříbrné mince na našem území a své mince označovali velkými iniciálami. Právem je můžeme považovat za zakladatele prvního peněžního systému a mincovnictví na Slovensku. Na území Šariše a Spiše pronikali v první a druhé století našeho letopočtu. Významně přispěli k technickému rozvoji tehdejší společnosti a postupně splynuli s místním obyvatelstvem.
1.3 Mince z období stěhování národů
Ve 4. až 5. století n. l. zasáhlo území Slovenska stěhování národů, což přineslo na naše území platidla římské říše – zlaté římské solidy. Tyto platidla jako poslední reprezentanti římského mincovnictví na Slovensku však neplnila funkci, která jim jako platidlům byla připisována.
1.4 Platidla Velkomoravské říše
Velká Morava byla vázána na cizí měny především byzantské a Franské říše. Na území Slovenské republiky byl nalezen jediný nález mince z tohoto období, a to karolínská mince objevená v Hradisku v Nitře z 9.–10. století. Na vnitřních trzích Velkomoravské říše sloužily jako prostředek směny, respektive platidlo železné hrivny. Jako polotovar mohly být zároveň určeny k dalšímu zpracování.
2 Peníze na Slovensku v období uherského státu
Území Slovenska bylo začleněno do uherského státu na počátku 11. století za prvního uherského krále Štěpána I.
2.1 Denárové období
Tyto stříbrné mince sloužily primárně jako ozdoba a používaly se od 11. století až do počátku 14. století. Jsou často průstřely, používaly se jako přívěsky nebo nášivky. Peněžní funkci téměř okamžitě ztratily poté, co se staly kořistí staromaďarských bojovníků. Mince tohoto období se vyskytují ve dvou druzích, respektive hodnotách – denár a obolus (polodenár).
2.2 Grošové období
Konsolidace peněžních poměrů v Uhrách se uskutečnila za uherského krále Karla Roberta z rodu Anjou ve 14. století až do poloviny 16. století. Za jeho vlády se začaly razit první zlaté uherské mince ve formě florénů, dukátů a grošů. Zlato, ze kterého byly mince raženy, mělo ryzost 23 karátů. Kromě zlatých mincí a stříbrných grošů se razily i drobné stříbrné mince – denáry a oboly z předchozího období.
2.3 Toliarové období
Pravidelná ražba toliarů, jejich dílů a násobků v Uhrách začala až od roku 1553. Kromě nich se dále razily dukáty a drobné stříbrné mince. Toliar jako základní jednotka nové tzv. toliarové měny má původ v Jáchymově. Kromě toliara se v mincovnách na území dnešního Slovenska razilo ještě několik starých i nových mincových nominálů jako násobky a díly zlatých dukátů a toliarů: groše, denáry, oboly, duariusy a polturáky.
Kromě těchto vládních mincí byly v Slovensku v období toliarové měny také různé cizí ražby, které sem pronikly v souvislosti s obchodními či politickými událostmi. Byly to především mince polské, slezské a české. Koncem 17. a začátkem 18. století se dostala do oběhu i nouzová platidla, která razily například v době protihabsburských povstání v Prešově, Leopoldově, Banské Štiavnici a Košicích. Všechna nouzová platidla byla po skončení krizového období stažena z oběhu a nahrazena plnohodnotnou vládní mincí.
Významnou změnou v peněžním systému u nás bylo zavedení papírových peněz. První emisi papírových peněz vydala Vídeňská městská banka pod názvem bankocetle.
3 Peníze tzv. první Československé republiky
Korunová měna platila až do rozpadu monarchie v roce 1918. Československá republika byla jediným z nastupnických států, které si ponechaly korunovou měnu. Korunové měny platily na našem území a platí až do současnosti.
Československá vláda již v prvních měsících vzniku republiky vynakládala veškeré úsilí, aby co nejdříve vytvořila vlastní československou měnu. Tyto peníze se k nám dostávaly ze sousedních států, kde byly stále ještě v oběhu. Významným krokem k zavedení měnového pořádku byl zákaz československé vlády rozmnožovat oběživo.
Zemská banka v Praze připravila průkazy s datem 1. ledna 1919, jejichž text uvádí, že jde o poukázky na bankovky Rakousko-uherské banky. Jejich zkušebné tisky však unikly na veřejnost a zachovaly se dodnes (pozor, již dávno nejsou platné).
Až do 26. února 1919 byly v Československu v oběhu rakousko-uherská platidla. Uzavřely se hranice státu, úřady začaly přelepovat rakousko-uherské bankovky kolky. Od té doby byly v Československu platným oběživem jen přelepené bankovky bývalého Rakousko-Uherska.
Československá vláda nakonec rozhodla, že nová formální měna bude československá koruna, dělící se na 100 haléřů. Návrhy peněz vytvořili výtvarní umělci, především Alfons Mucha a Otakár Španiel. Vydávat je měla Kremnická mincovna. Nedokonalé technické vybavení tiskáren, jež nezvládaly zabezpečit na platidlech ochranné znaky, bylo po vydání těchto peněz zneužito mnoha padělateli. Začaly se vyrábět falešné státní bankovky této první emise. Vláda proto musela hledat vhodné tiskárny papírových peněz v zahraničí.
Rakousko-uherská banka získala na 15 let právo vydávat své bankovky.
Kremnická mincovna začala v roce 1921 razit z slitiny mědi a niklu první československé desetihaléřové mince a jednokorunové mince. První vyšší hodnotu kovových peněz vyrazila v roce 1925 a byla to pětikoruna. V letech 1925–1938 se v Kremnici razily stříbrné ražby 5-, 10- a 20-korunovek. Zvláštní ražbou, umělecky málo výraznou, byla mince ražená ze slitiny mědi a niklu v hodnotě 25 haléřů, vyráběná pouze v letech 1932–1933.
V roce 1923 československá vláda schválila ražbu československých dukátů razených v Kremnici v letech 1923–1939 a v roce 1951.
4 Peníze Československé socialistické republiky
Koruna československá (současné psaní do roku 1991 většinu času koruna československá; v období první republiky oficiální zkratka Kč, poté od roku 1945 Kčs) byla měnou platnou v Československu od roku 1918. Koruna se dále dělila na 100 haléřů. Zpočátku existovaly i haléřové mince, ale s postupným růstem cenové hladiny nejmenší mince postupně mizely. K roku 1992 byla nejmenší platnou mincí desetihaléřová. Po rozdělení Československa v roce 1993 na Česko a Slovensko došlo i k rozdělení měny na českou korunu a slovenskou korunu.
Československá koruna byla ustanovena zákonem č. 84 ze dne 25. února 1919. Na jeho základě byly v období mezi 3. a 19. březnem 1919 staženy a přelepeny kolky rakousko-uherské bankovky, které byly postupně až do července 1920 vyměňovány za nové československé bankovky. Po druhé světové válce proběhla 1. listopadu 1945 měnová reforma, která řešila problém vysokého počtu platidel: kromě pěti měn (protektorátní, říšskoněmecká, slovenská, maďarská a polská) kolovalo na území Česko-Slovenska i velké množství různých vojenských poukázek. Další měnová reforma přišla k 1. červnu 1953. Nová československá koruna byla směňována v poměru 1:5 u částek do 1500 starých Kčs, vyšší částky byly směňovány v poměru 1:50. Ke dni 1. ledna 1993 došlo k rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky na dva samostatné státy a k 8. únoru 1993 proběhla měnová odluka, při níž československá koruna zanikla.
Bankovka v hodnotě tisíc korun československých z roku 1934 byla v roce 1937 oceněna na mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži. Autorem je Max Švabinský, rytinu připravil Karel Wolf.
5 Peníze Slovenské republiky
Slovenská koruna (zkratka Sk, SKK) byla oficiální měnou, měnovou jednotkou a zákonným platidlem Slovenska před zavedením eura. Byla zavedena 8. února 1993 jako náhrada československé koruny. Měna zanikla 1. ledna 2009 po zavedení eura jako národní měny na Slovensku; jako zákonné platidlo při hotovostních peněžních platbách zanikla až 17. ledna 2009 (po skončení tzv. duálního oběhu). Koruna se dělila na 100 halierů (nemá oficiální zkratku). Bankovky byly v nominálních hodnotách 20 Sk, 50 Sk, 100 Sk, 200 Sk, 500 Sk, 1000 Sk a 5000 Sk. Mince existovaly v hodnotách 10 halierů, 20 halierů, 50 halierů, 1 koruna, 2 koruny, 5 korun a 10 korun. K 31. prosinci 2003 byly z oběhu staženy mince hodnot 10 a 20 halierů.
Kurz slovenské koruny byl na počátku stanoven jako pevný centrální bankou. Od 14. července 1994 do 2. října 1998 byla koruna navázána na koš dvou měn, v němž 60 % tvořila německá marka a 40 % americký dolar. Po zrušení fluktuačního pásma a ukončení navázání kurzu na měnový koš v říjnu 1998 byl zaveden volně plovoucí kurz koruny (až do 25. listopadu 2005), který se určoval na základě nabídky a poptávky na mezibankovním devizovém trhu.
6 Zavedení eura na Slovensku
Dvojité zobrazování cen znamená současné vyjadřování peněžních hodnot v korunách i v eurech, resp. vykazování částek ve dvou měnách. Dvojité zobrazování cen bylo povinné po dobu jednoho měsíce od stanovení konverzního kurzu, který činil 1 € = 30,1260 Sk, tedy do srpna 2008. Tato povinnost trvala 12 měsíců po zavedení eura. Pokračování dvojitého zobrazování po tomto období bylo dobrovolné. Dvojité zobrazování bylo požadováno všude, kde byla občanovi uváděna peněžní částka, tedy kromě cen v obchodech i mzdy, důchody, sociální dávky, bankovní účty, faktury, cenové nabídky, katalogy atd. Ceny byly přepočteny podle konverzního kurzu a zaokrouhleny na nejbližší eurocent.
Od 1. do 16. ledna 2009 trvalo na Slovensku období duálního (dvojího) oběhu. Během této doby bylo možné v hotovosti platit kromě eur i korunními bankovkami a mincemi. Při platbách v korunách byl výdaj zároveň uv
