Hodnocení efektivnosti investičních projektů

Hodnocení efektivnosti investičních projektů je závěrečnou etapou předinvestiční přípravy. Hodnocení efektivnosti investičních projektů využívá velké množství analytických metod a nástrojů.

V souvislosti s rozhodováním o investičních projektech je nezbytné zabývat se jak interními faktory v rámci naplňování vnitrofiremní strategie a cílů, tak i externími faktory. Právě tyto faktory jsou obtížněji říditelné, protože management společnosti je nemá pod kontrolou, a tomuto jevu říkáme faktory rizika a nejistoty (Kubeš a kol., 2004, s. 98).

Je třeba si uvědomit, že tato rizika a nejistoty nevystupují pouze negativně, ale zároveň mohou poskytnout managementu obchodní společnosti příležitosti, které firmě pomáhají rozvíjet se. Při analytickém přehodnocení těchto příležitostí je velmi důležité být obezřetný a nezapomínat na racionální přístup podpořený vědeckými metodami řízení rizika.

Struktura investic

Investice můžeme členit následovně (Drábek, 2008, s. 18 – 19):

Investice podle směru investování

výrobní, pokud směřují do odvětví produkujících výrobky a služby určené k prodeji (průmysl, stavebnictví, zemědělství, lesnictví, doprava atd.),
nevýrobní, pokud směřují do odvětví nevýrobní sféry, která slouží přímo individuální a společenské spotřebě; většina služeb se neprodává a jsou financovány převážně ze státního rozpočtu (školství, zdravotnictví, státní správa atd.).

Investice podle charakteru reprodukce konstantního kapitálu

obnovovací, které nahrazují opotřebení konstantního kapitálu, tj. objem kapitálu v provozu se nemění, mění se pouze jeho věcná forma. Realizace obnovovacích investic předpokládá úbytek příslušné produkce a vyřazení určitého počtu pracovních sil. Na druhé straně to znamená přírůstek stejného fyzického objemu fixního kapitálu v důsledku technického pokroku, avšak v jiné naturální podobě, který vyžaduje odlišný počet pracovních sil, produkuje jiný objem výroby při změněných výrobních nákladech.
rozvojové, které zvětšují objem kapitálu v podnicích a v celé ekonomice, přičemž jejich zdrojem je akumulace. Je známo, že nejvyšší přírůstek produkce a tedy i nejvyšší ekonomický růst by byl dosažen, pokud by se celý disponibilní objem investic využil na rozvojové investice. Takové využití však omezuje minimálně fyzické opotřebení kapitálu i zdroje kvalifikovaných pracovníků.

Investice podle jejich vnitřního složení

stavební (pasivní), které vytvářejí podmínky pro vlastní výrobní proces nebo proces poskytování služeb,
strojně-technologické (aktivní), které umožňují zvyšování efektivity výrobního procesu.

Investice podle vlastnictví investorů

investice do privátního sektoru
investice do státního sektoru
investice do družstevního sektoru
investice obyvatelstva

Investice z účetního hlediska

Z účetního hlediska rozlišujeme tři základní skupiny investic (Kislingerová, 2007, s. 264):

finanční – nákup dlouhodobých cenných papírů, vklady do investičních společností, dlouhodobé půjčky apod.
hmotné – výstavba nových výrobních kapacit podniku, pořízení pozemků a budov, nákup výrobních zařízení, strojů, dopravních prostředků apod.
nehmotné – nákup know-how, licencí, softwaru, výdaje na výzkum, vzdělání apod.

Investice z makroekonomického hlediska

Z makroekonomického pohledu rozlišujeme (Polách, 2012, s. 1):

Hrubé investice – definují se jako přírůstek investičních statků, tj. budov, hal, strojů a zařízení, dopravních prostředků, zásob apod. za dané období. Jsou výsledkem volby mezi výrobou spotřebních statků a výrobou investičních statků. Pokud obětujeme část spotřeby, tedy preferujeme výrobu investičních statků, můžeme očekávat rychlejší vývoj ekonomiky – v budoucnu nám roste hrubý národní produkt.
Čisté investice definujeme jako rozdíl mezi hrubými investicemi a opotřebením kapitálu (především odpisy).

Platí tyto vzájemné vazby: hrubé investice > opotřebení kapitálu a opotřebení kapitálu > čisté investice.

Metody používané k hodnocení efektivnosti investic

Volba metody hodnocení efektivnosti projektů je přímo závislá na konkrétním vedení podniku a jeho manažerském týmu podle úrovně jejich profesionality, vzdělání, dovedností a zkušeností. Metody hodnocení nejsou hierarchicky absolutně nad ostatními metodami. Každá má své limity, klady i zápory a podmínky, za kterých funguje lépe než ostatní. Z tohoto důvodu se kombinuje mezi metodami sledovanými pro dosažení stanoveného podnikatelského cíle s přihlédnutím k daným specifikům a potřebám investičního projektu.

Metody používané k hodnocení efektivnosti investičních projektů dělíme:

Podle toho, zda zohledňují či nezohledňují faktor času
Podle toho, co se považuje za efekt z investice

Metody zohledňující nebo nezohledňující faktor času

Mezi hlavní metody, které zohledňují nebo nezohledňují faktor času při hodnocení efektivnosti investičních projektů, patří:

statické metody – nezohledňují faktor času, např. jednoduchá doba návratnosti, metoda průměrných ročních nákladů, relativně nízká použitelnost; používají se:

pokud faktor času nemá rozhodující význam,
když kapitálové výdaje jsou vynakládány jednorázově,
když je doba životnosti projektu krátká.

dynamické metody – zohledňují faktor času, např. metoda vnitřní výnosové míry, čistá současná hodnota. Používají se k výpočtu efektivity investičních projektů s delší dobou životnosti.