Hospodářská krize a cyklický vývoj ekonomiky

Ekonomická krize

Doprovodným jevem ekonomické krize je i rozvrat finančních trhů, což způsobuje, že tyto trhy se stávají neschopnými efektivně umisťovat kapitál tam, kde existují největší možnosti zhodnocení tohoto kapitálu. Zjednodušeně lze říci, že ekonomická krize je nerovnovážný stav, který nastal v ekonomice (Muchová, Lisy, 2009).

Jak uvádí Goldsmith: Je to prudké, okamžité, ultracyklické zhoršení všech nebo většiny finančních indikátorů – krátkodobé úrokové sazby, ceny aktiv (akcií, nemovitostí, půdy), solventnosti firem a úpadky finančních institucí. (Goldsmith, 1982).

Neexistuje přesně definovaný scénář, jak ekonomická krize vznikne a jakým způsobem se projeví. Proto je poměrně složité předem predikovat jednotlivé ekonomické krize. Existuje mnoho ekonomů, kteří se o to pokoušejí, avšak jejich predikce nejsou většinou zcela přesné. Jednotliví ekonomové se zaměřují na určité ekonomické faktory a na základě jejich vývoje se snaží ekonomické krize předpovědět a rovněž navrhují opatření, která by těmto krizím měla předcházet.

Cyklický vývoj ekonomiky a hospodářská krize

Samotná ekonomická krize je součástí přirozeného ekonomického cyklu. Ekonomický cyklus je charakterizován několika fázemi. Jedná se o následující fáze tohoto ekonomického cyklu:

1. stagnace,
2. oživení,
3. vyvrcholení, konjunktura,
4. recese, pokles.

Z jiného úhlu pohledu je ekonomický cyklus pravidelné střídání vzestupných a sestupných fází ekonomiky. Tvoří jej 4 fáze:

1. dno (sedlo)
2. expanze
3. vrchol
4. kontrakce (reces)

Ekonomickou krizi lze definovat jako zhoršení většiny ekonomických ukazatelů, přičemž jde většinou o prudké a okamžité zhoršení těchto ukazatelů. Jedná se o následující ekonomické ukazatele:

• krátkodobá úroková sazba,
• insolventnost jednotlivých společností,
• úpadek finančních institucí,
• ceny aktiv.

Je možné obecně konstatovat, že zatímco v minulosti byly ekonomické krize většinou vzácným jevem, v poslední době je trend zvyšování frekvence vypuknutí jednotlivých ekonomických krizí. Je to především spojeno s rostoucí liberalizací jednotlivých finančních trhů, což má za následek jejich stále větší globální propojenost. Toto globální propojení má za důsledek, že v případě vzniku ekonomické krize v jedné zemi se tato krize jako finanční nákaza automaticky přenáší i do dalších zemí.

Dno nebo stagnace

Dno označujeme také jako dolní bod obratu. Úroveň agregátního produktu dosahuje nejnižší úrovně. Investiční aktivita je zcela utlumená. Vytvářejí se předpoklady pro obnovení růstu agregátního produktu například zásahy státu do ekonomické aktivity.

Jedná se o první fázi ekonomického cyklu, v níž ekonomické subjekty začínají mít potíže s odbytem jednotlivých výrobků a služeb. Jak uvádí Lisý, „Ekonomická teorie říká, že fáze recese nastává tehdy, pokud se nepřetržitě snižuje úroveň reálného HDP po dva po sobě jdoucí čtvrtletí. Snižování HDP, které může probíhat různě dlouhou dobu a může dosáhnout různě nízkých hodnot, se někde zastaví.“ (Lisý, 1999).

V tomto období produktivita výroby a služeb klesá až dosáhne nejnižší možné úrovně. Investiční aktivita finančních domů, investorů i samotných podnikatelů je poměrně nízká. Kurzy jednotlivých akcií na burzách klesají a v některých případech dosahují nejnižších úrovní za dané období. Doprovodným jevem je růst nezaměstnanosti, která na závěr této fáze dosahuje nejvyšších hodnot. Mzdy v této fázi stagnují a v některých případech i klesají.

Exploze nebo oživení

Při expanzi dochází v ekonomice k oživení. Úroveň agregátního produktu se postupně zvyšuje. Zvyšuje se zaměstnanost i investice. Ekonomika se dostává do fáze vrcholu.

V rámci této fáze dochází k postupnému oživení poptávky po výrobcích a službách jednotlivých společností. Poptávka po pracovní síle roste a s tím spojený je i postupný pokles nezaměstnanosti. Jak uvádí Salin: „Když mluvíme o ekonomickém růstu, máme obvykle na mysli situaci, v níž hodnoty některých makroekonomických proměnných nepřetržitě v daném čase rostou. Růst je tedy dlouhodobý jev trvající několik let nebo i několik desetiletí. Jednorázové zvýšení určité proměnné nemůže být považováno za fenomén růstu.“ (Salin, 1997).

Finanční domy, investoři a podnikatelé opět začínají investovat. Kurzy jednotlivých akcií i akciové indexy vykazují v této fázi vzestupnou tendenci. Tato fáze přináší i postupné zvyšování mezd.

Vrchol nebo konjunktura

Vrchol představuje horní bod růstu. Agregátní produkt dosahuje maximální úrovně. V tomto bodě dochází k přehřátí ekonomiky. Postupně dochází k poklesu ekonomické aktivity a agregátního produktu.

V této fázi je poptávka po výrobcích a službách na nejvyšší možné úrovni, veškeré kapacity ve výrobních a servisních společnostech jsou plně využity. Společnosti – výrobní i poskytující služby – rozšiřují své kapacity, což je spojeno se zvýšením investic do rozšiřování těchto kapacit. Toto rozšiřování a nově vznikající kapacity způsobují, že nabídka začíná převyšovat poptávku, což vede k poklesu nebo recesi. V tomto období jsou akcie i akciové indexy na vrcholu, nezaměstnanost se blíží minimálním hodnotám a vzniká nedostatek pracovní síly na trhu.

Kontrakce nebo recese či pokles

Kontrakce znamená oslabení ekonomické aktivity. V této fázi dochází ke snížení agregátního produktu pod úroveň potenciálního produktu. Pokud se ekonomika nachází pod touto úrovní déle než 6 měsíců, nastává recesie. Hluboký a dlouhodobý pokles nazýváme deprese. Depresi charakterizují:

• zvyšování míry nezaměstnanosti,
• snižování objemu investic,
• narůstání nevyužitých výrobních zdrojů.

Tato fáze je také označována jako fáze sestupu, kdy reálně klesá poptávka po výrobcích a službách. Finanční domy, investoři i samotní podnikatelé utlumují své investice, což vede k zastavení rozšiřování výroby a postupnému poklesu ve většině výrobních a servisních odvětví. Společnosti volí propuštění zaměstnanců, čímž roste míra nezaměstnanosti, často dochází i k poklesu mezd. Akcie a akciové indexy zaznamenávají pokles a klesá zájem investorů o nákup těchto akcií.

Typy a příčiny ekonomických cyklů

Jednotlivé ekonomické cykly nejsou identické, avšak lze konstatovat, že se periodicky opakují, což je označováno jako ekonomická zákonitost. Ekonomické cykly se odlišují:

• intenzitou,
• délkou trvání.

Typy ekonomických cyklů

Z hlediska časové délky trvání rozlišujeme následující typy ekonomických cyklů:

• krátkodobé cykly (obvykle 2 až 9 let),
• střednědobé cykly (obvykle 10 až 13 let),
• dlouhodobé cykly (přibližně 20 let).

Alternativní členění rozděluje cykly z hlediska délky trvání takto:

1. dlouhodobé (30–60 let) – Kontratievovy nebo Kuznicovy cykly – změny technologií; umožňují vznik nových odvětví ekonomiky.
2. střednědobé (6–10 let) – Juglarovy cykly – investice do fixního kapitálu.
3. krátkodobé (3–5 let) – Kitchinovy cykly – spojeny s výkyvy zásob hotových výrobků a rozpracované výroby.

Příčiny cyklického vývoje

Příčiny a vlivy cyklického vývoje ekonomiky mohou být různé a často se v praxi kombinují. Mezi hlavní příčiny řadíme:

• exogenní vlivy neboli vnější vlivy:
  • politické příčiny (např. volby, vznik a zánik státních útvarů…),
  • technický pokrok,
  • vývoj migrační bilance,
  • změny v charakteru hospodářské politiky států,
  • vyčerpání starých resp. obnova nových přírodních zdrojů a další.
• endogenní vlivy neboli vnitřní vlivy:
  • variabilita investic,
  • bariéry bránící přeměně úspor na investice,
  • zaostávání agregátní poptávky za agregátní nabídkou v důsledku snahy firem maximalizovat zisk omezením mzdových nákladů.

Příčiny krize

Většina domácích a světových ekonomů spojuje vypuknutí ekonomické krize se dvěma hlavními problémy:

• problém platební bilance,
• měnová krize.

V některých případech se jako hlavní příčina těchto dvou problémů jeví působení tzv. spekulativního kapitálu, který obvykle v krátkém čase přesouvá své zdroje z aktiv daného státu do jiných zemí. Takový odliv poměrně velké části kapitálu se často projeví na účtu platební bilance daného státu a následně velmi často má podobu schodku platební bilance v relativně vysokém objemu.

Přesun takového množství kapitálu je často spojen i s odčerpáním devizových rezerv dotyčného státu. Tento problém se častěji vyskytuje v zemích, které mají v rámci své ekonomiky nepružné formy devizových kurzů. Tyto země mají po odlivu spekulativního kapitálu problém udržet výměnný kurz své měny vůči vybrané referenční měně.

Pro obnovení rovnováhy často přistupují k devalvaci své měny. Výše uvedené příčiny spolu s přehřátím ekonomiky často představují impulz i pro seriózní investory, kteří v obavě o svůj kapitál začnou kapitál přesouvat do jiných zemí. Takovému odlivu kapitálu se říká investiční spirála. Všechny uvedené jevy mají ničivé důsledky pro platební bilanci a tím vznikají doprovodné jevy, které lze označit jako ekonomickou krizi (Chovancová a kol., 2006).

Finanční krize

Pojem finanční krize je aplikovatelný v podstatě na široké spektrum situací, kdy některé finanční instituce nebo majetek ztratí velkou část své hodnoty. Od konce 19. století jsme zaznamenali několik hospodářských krizí různých typů a příčin, ať už s menšími nebo největšími dopady. Mnoho ekonomů nabízí teorie, jak předejít finanční krizi, ale tam, kde je mnoho lidí, je i mnoho diskusí a ještě více protichůdných názorů. Existuje však otázka, kterou je třeba si položit: Jedná se o krizi, nebo jsme právě dospěli k fázi poklesu ekonomiky? Pokud opravdu hovoříme o krizi, musela ji něco vyvolat. Nejčastěji jde o různé šoky, na které ekonomika nedokáže pružně reagovat a které se stávají nebezpečnými nejen pro danou oblast. V souvislosti se šoky rozlišujeme:

• nabídkové šoky (např. výrazné změny cen důležitých komodit, jako jsou potraviny, ropa, zlato apod.),
• šoky kapitálových toků/devizové šoky (potřeba absorpce nebo poskytnutí likvidity peněžního trhu ve velkém objemu anebo potřeba podpořit trh ke změně devizového kurzu),
• šoky likvidity vůči příslušnému finančnímu trhu nebo instituci (neočekávaný rozsáhlý pokles cen cenných papírů a z toho odvozený nedostatek likvidity),
• úvěrové šoky (hrozba neochoty poskytovat úvěry ze strany finančních zprostředkovatelů či zpřísnění podmínek jejich poskytování),
• monetární šoky (rychlý pokles nebo růst poptávky po penězích),
• šoky neefektivity nástrojů (nefunkčnost systému operativního a strategického řízení).

Nicméně ne každý šok musí vyvolat finanční krizi. V případě menšího šoku nebo elasticity poptávky a nabídky je možné, že ekonomika tento druh šoku absorbuje. Dalšími příčinami finančních krizí mohou být například události jako „hospodářská recese, neschopnost státu plnit mezinárodní závazky, neefektivní systém řízení určitého segmentu hospodářské politiky, selhání regulačních orgánů, krach významné finanční instituce mezinárodního významu apod.“

Typy ekonomických krizí

Existuje mnoho ekonomických teorií, které charakterizují jednotlivé druhy ekonomických krizí. Obecně lze ekonomické krize rozdělit do následujících typů:

• bankovní krize,
• systémová krize,
• f