Rovnováha a nerovnováha v ekonomice
Hypotéza rovnováhy a nerovnováhy v ekonomice představuje nový fenomén konce 20. století. Každý účastník trhu volí takovou strategii, která mu přináší maximální užitek. V reálném hospodářském životě je počet strategií hospodářských subjektů nekonečný, a proto vznikají náročné konstrukce, v nichž mají své místo i tzv. koalice. Cílem koalic je dosáhnout vyšší cílové funkce, výhodu pro členy koalice – kooperativní teorie her. Závislost těchto funkcí na strategiích se zapisuje pomocí diferenciálních rovnic – teorie diferenciálních her.
Dynamický model a narušení dynamické rovnováhy
Leontief zjišťuje velikost mezivýrobku a konečné spotřeby v jejich vzájemné závislosti – podmínkou je lineární závislost. Celková výroba každého odvětví se ve formě výstupů rozpadá na vlastní výrobní spotřebu, která představuje konečnou spotřebu. Vzájemné závislosti v systému národního hospodářství se projevují tím, že každá položka v modelu vystupuje jednou jako vstup a jednou jako výstup – přechod od uzavřeného modelu k otevřenému – dynamickému modelu. Leontief dokázal možnost narušení dynamické rovnováhy ekonomického systému.
Dalšími představiteli byli Walras, Pareto a Hicks – za podmínky stability rovnováhy se dnes považují preference spotřebitelů, ať už skryté nebo odhalené, a struktury techniky výroby.
Matematizace ekonomie a ekonometrie
Rychlý rozvoj matematizace ekonomie vedl ke vzniku a rozpracování ekonometrie. Ekonometrie je vědní disciplína, která představuje kombinaci statistické, matematické a ekonomické analýzy.
Teorie všeobecné ekonomické rovnováhy
Teorie všeobecné ekonomické rovnováhy přirozeně nabývá nových dimenzí z hlediska světové ekonomiky, ve které jsou na jedné straně vysoce rozvinuté země a na straně druhé málo rozvinuté ekonomiky. V zemích hospodářsky vysoce rozvinutých pozorujeme nemalé ekonomické problémy, jako je stagflace, vysoká nezaměstnanost a podobně.
Neoklasická ekonomie
Základem neoklasické ekonomie byla hypotéza ekonomické rovnováhy za podmínek dokonalé konkurence – rovnováha systému na makroekonomické i mikroekonomické úrovni. Ekonomové analyzovali nejen stav rovnováhy systému obecně, ale i tendence, které tuto rovnováhu narušují, respektive korigují ve směru dosažení nového, kvalitativně vyššího stupně rovnováhy systému.
Tradiční ekonomie a teorie státního intervencionalismu
Od 70. let do 30. let našeho století byla formulována tradiční ekonomie. V 30. letech, v době velké hospodářské krize, došlo k selhání tržního mechanismu a vznikla nová teorie státního intervencionalismu. Oblastí výzkumu se stal stav nerovnováhy, tj. jeho narušení, a korekční faktory, jimiž má být rovnováha systému opět dosažena.
Keynesianství
Nerovnováha systému je realitou 20. století; po nástupu keynesiánství bylo neoklasickou ekonomii vytlačeno do pozadí. Dnešní stoupenci keynesianství inovují spíše liberalismus či konzervatismus, který tvořil základ hospodářské politiky Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové.
Současný přístup
V současnosti neexistuje žádný všeobecný trh, ale reálně fungující trhy jsou nejen vzájemně propojené, ale i ovlivňované a nerovnováha z jednoho trhu se šíří do druhého a naopak. Na reálném trhu neexistuje dokonalá informovanost ani okamžité přizpůsobování cen změnám chování hospodářských subjektů. Rovnovážná cena systému je pouze hypotézou, s níž pracovala neoklasická ekonomie: výměna se v reálné ekonomice uskutečňuje za podmínek nedokonalé konkurence a pokles cen zaostává za poklesem nejen výrobních nákladů, ale i kupní síly hospodářských subjektů.
Mikronerovnováhy a makronerovnováha
V reálném světě tržní ekonomiky existuje celá řada mikronerovnováh, které nakonec vyvolají makronerovnováhu.
Teorie nerovnováhy
Teorie nerovnováhy jsou dnes heterogenním komplexem. V jednom proudu převládá analýza kupní schopnosti poptávky, jiní z monetaristických pozic požadují pravidelné zvyšování množství oběživa v ekonomickém systému a další roli oběživa zužují pouze na oblast výměny. Na trh totiž přichází neustálý tok produktů, které jsou sice potřebné k uspokojení lidských potřeb, ale často nejsou realizovány kvůli nedostatku kupní síly.
Dnešní přístupy k fungujícímu trhu
Na fungujícím trhu působí nejen funkční vazby, ale i systémové nerovnováhy vyvolané nesprávnou alokací výrobních faktorů do jednotlivých odvětví ekonomiky jako celku. Trh je zjevně místem, kde se nerovnováha projevuje tak nápadně, že ji již nelze zakrývat ani peněžní rovnováhou. Nedokonalá konkurence vytváří nerovnováhu také tím, že informace o trhu jsou u hospodářských subjektů nedokonalé a zkreslené, nebo dokonce zcela chybí pro správné rozhodování. Chování hospodářského subjektu již není určováno užitečností statku nebo výrobku, ale reálně platnou kupní silou z úspor či získaného úvěru. V nerovnovážném stavu nejsou využity disponibilní zdroje společnosti.
Hierarchie trhů a peníze
Dnes se ekonomická věda snaží i o klasifikaci nerovnováhy – hovoříme o tzv. hierarchii trhů – peníze samy o sobě nerovnováhu nevytvářejí, ale pouze ji umožňují.
Peníze však vystupují v Keynesiánském modelu jako uchovatelé hodnot – představují růst bohatství jednotlivce i celé společnosti. Peníze ve funkci uchovatele hodnot jsou takovými penězi, jejichž použití v časovém horizontu není vůbec určeno – jejich použití může proces nerovnováhy prodloužit nebo zkrátit, peníze jsou tedy v jistém smyslu překážkou redukce vzniklých nerovnováh.
