Interní a externí zdroje financování

Rozvojem tržní ekonomiky se význam finančního hospodaření podniku zvyšuje. Působí na to více skutečností:

• Získávání finančních zdrojů v podnikové sféře závisí na finančních trzích, kde od 80. let probíhá proces označovaný jako finanční revoluce. Charakterizuje jej rychlý rozvoj finančních trhů, jejich internacionalizace, finanční inovace a uplatňování nových informačních systémů.
• Obecná dynamizace procesů v ekonomice způsobuje, že se mění daňová, celní a měnová politika jednotlivých států, mění se kurzy měn, probíhají více či méně intenzivní inflační procesy, prosazují se regionální integrační tendence atd.

Podnik potřebuje finanční zdroje, které mohou být externí nebo interní.

EXTERNÍ ZDROJE FINANCOVÁNÍ

1. Úvěrová forma – úvěr je vztah mezi věřitelem a dlužníkem, který vzniká při předání konkrétní hodnoty k dočasnému užití za podmínky návratnosti. Členění úvěrů podle:

• Subjektu, který úvěr poskytuje
• Účelu
• Doby, na kterou se úvěr poskytuje
• Způsobu ručení
• Způsobu čerpání
• Teritoriální působnosti

Ad 2 – členění úvěrů podle účelu

1. Úvěr na běžné prostředky – krátkodobé a střednědobé potřeby financování (např. zásoby, nevyfakturované práce a dodávky, zařízení staveniště, náklady budoucích období). Úvěr se poskytuje účelově, doba splatnosti je zpravidla jeden rok, ale může být poskytnut i jako střednědobý.
2. Kontokorentní úvěr – krátkodobý úvěr s dobou splatnosti max. 1 rok. Dohodne se úvěrový rámec, tedy výše debetu, čímž se běžný účet stává debetním. Debet nelze překročit.

• Revolvingový úvěr – je bankou obnovovaný krátkodobý úvěr. Poskytuje se klientům s perspektivou rozšiřování výroby, služeb a kapitálových investic. První rok se poskytuje tak, že splácení úvěru se dělí na termínovanou a revolvingovou část. V dalších letech se samostatnou smlouvou opakovaně poskytuje revolvingová část úvěru, která se opět dělí na dvě části.

3. Překlenovací úvěr – poskytuje se na překlenutí časového nesouladu mezi potřebou a tvorbou zdrojů, pokud podnikatel prokáže návratnost poskytnutého úvěru ze zdrojů vytvořených do konce období, ve kterém požaduje úvěr. Obvykle slouží k pokrytí sezónních výkyvů ve výrobě.
4. Úvěr na přechodný nedostatek zdrojů – poskytuje se za předpokladu prokázání sekundárních finančních potíží vyplývajících zpravidla z podnikání. Banka požaduje rovněž rozbor příčin platební neschopnosti a návrh opatření – konsolidační plán. Max. doba splatnosti je 1 rok.
5. Rychlý úvěr – poskytuje se klientovi ke krytí financování krátkodobých oběžných prostředků, což umožňuje překlenout časový nesoulad mezi potřebou zdrojů a jejich tvorbou. Rozlišuje se na superrychlý (poskytuje se do 3 dnů, případně v den podání) a rychlý úvěr (s urychleným vyřízením). Maximální doba splatnosti je 6 měsíců, poskytuje se pouze dobrým nebo vysoce bonitním klientům.

• Operativní úvěr – poskytuje se na krytí financování krátkodobých oběžných prostředků, na financování nákladů budoucích období, na překlenutí přechodného nedostatku finančních prostředků. Poskytuje se na základě rámcové úvěrové smlouvy. Doba splatnosti je 1 rok, zpravidla se požaduje vlastní směnka.
• Úvěr zajištěný formou finanční zábezpeky – tento úvěr umožňuje klientovi rychlé získání zdrojů na financování jeho podnikatelské činnosti s rychlou administrací. Umožňuje efektivnější využívání finančních prostředků jak na straně banky, tak i klienta. Doba splatnosti je max. 1 rok.

7. Směnečný – diskontní úvěr – směnečné úvěry se používají k pokrytí běžného, přechodného nedostatku finančních prostředků klienta. Předmětem diskontu může být cizí směnka. Tento úkon vychází ze směnečného a šekového zákona případně z podmínek Národní banky Slovenska. Po zaplacení směnky ji banka vrací směnečnému dlužníkovi. Doba splatnosti u zemědělských směnek je max. 180 dní, u vybraných komodit max. 210 dní.
8. Úvěr na pohledávky v zahraničí – poskytuje se klientům – tuzemským vývozcům, přičemž se vyžaduje, aby klient prokázal dohody uzavřené se zahraničním odběratelem o placení za exportované zboží a zajišťoval včasné inkaso těchto pohledávek. Poskytuje se do výše pohledávky.
9. Devizový úvěr – devizové úvěry banka poskytuje devizovým tuzemcům s proexportní orientací produkce. Poskytují se ve volně směnitelných měnách na financování dovozu surovin, technologií a progresivní techniky.

• Rozvojový úvěr – úvěr na krytí investičních záměrů, při kterém je předmětem úvěrování realizace investičních záměrů klienta spojených s pořízením dlouhodobého majetku – staveb, technologií, strojů apod. Splátky se vyžadují ve čtvrtletních splátkách po dokončení čerpání úvěru.
• Úvěr na podílovou účast ve společném podniku – poskytuje se jako přechodná pomoc klientovi v případě, kdy se finančně podílí na zakládání nebo rozšiřování jiných podniků se zahraniční nebo domácí účastí. Banka požaduje i podnikatelský záměr společnosti, do které podnikatel investuje. Jedná se o střednědobý, výjimečně dlouhodobý úvěr.

Ad 3 Členění úvěrů podle doby, na kterou se poskytují

1. Krátkodobé úvěry – slouží k krátkodobému překlenutí nesouladu mezi potřebou peněžních zdrojů a jejich disponibilní výší. Patří sem:

• Obchodní úvěry – úvěrový vztah je mezi subjekty, které nejsou peněžními ústavy. Jsou administrativně nenáročné a pružné.
• Stálá pasiva – úvěrový zdroj, který vzniká automaticky a podnik jej má bezúročně k dispozici k pokrytí svých potřeb.
• Komerční papíry – krátkodobé platební sliby obchodovatelné na peněžním trhu. Emitováním komerčních papírů a jejich umístěním na peněžním trhu podnik získává úvěr.
• Bankovní úvěry – nejčastěji se používají: kontokorentní úvěr, revolvingový úvěr, směnečný diskontní úvěr, účelový úvěr, lombardní úvěr (je zajištěn tzv. lombardem, tedy movitou věcí).

1. Střednědobé a dlouhodobé úvěry – doba splatnosti delší než 1 rok. Úvěry jsou poskytovány na financování rozvojových potřeb podniku. Banky poskytují následující typy úvěrů:

• Střednědobý účelový úvěr na investiční potřeby
• Dlouhodobý účelový úvěr na investiční potřeby
• Střednědobé a dlouhodobé úvěry na nákup privatizovaných jednotek
• Spotřebitelské půjčky

Mezi tyto úvěry patří také:

Obligace – jsou cenné papíry, které představují úvěrový vztah mezi dlužníkem a věřitelem. Dlužník se zavazuje, že splatí dlužnou částku plus úrok. Obligaci definujeme jako cenný papír, s nímž je spojeno právo majitele požadovat splacení dlužné sumy v nominálních hodnotách a vyplácení výnosů k určitému datu. Obligace mohou mít pohyblivé nebo pevné úročení. Základní členění je: státní obligace, bankovní obligace, průmyslové obligace.

Finanční úvěry – poskytují se v peněžní formě na základě úvěrové smlouvy mezi věřitelem a dlužníkem. Mohou být poskytnuty ve formách: termínové půjčky (splatnost 1–15 let, obvykle zajištěné nemovitostní zástavou, úroková sazba je stanovena pevně nebo variabilně), půjčky poskytnuté formou hypotečních zástavních listů (banka tu vystupuje ve dvojí roli – jako věřitel, který poskytl úvěr, ale i jako dlužník, protože vlastní zástavní listy), půjčky revolvingového systému (krátkodobý úvěr je splácen z dalšího krátkodobého úvěru).

Dodavatelské úvěry – jsou poskytovány dodavateli v formě zboží; podstata spočívá v tom, že dodavatel sám čerpá finanční úvěr, proto jsou tyto úvěry dražší než finanční úvěry.

Ad 4 – členění úvěrů podle způsobu ručení

Žadatel o úvěr má na výběr různé formy záruk. Nejčastěji se používají tyto:

• záruční listina,
• zaručení směnkou,
• hypotéka (tato forma zajištění vzniká uzavřením zástavní smlouvy a zápisem zástavního práva do katastru nemovitostí),
• zálohy (movité věci a práva, které dlužník předkládá bance jako zajištění pohledávky),
• pohledávky.

ZVLÁŠTNÍ FORMY ÚVĚRŮ

Kromě externích zdrojů financování se v praxi využívají i tzv. zvláštní formy úvěrů:

• Faktoring – jedná se o odkup krátkodobých pohledávek od bankovních klientů. Banka odkupuje buď všechny pohledávky, nebo jejich část, či jen vybrané pohledávky, a přebírá tak na sebe riziko nezaplacení – za to si banka účtuje provizi, jejíž výše zahrnuje: diskont, náklady spojené s vymáháním pohledávek a rizikovou provizi.
• Forfaiting – představuje střednědobé a dlouhodobé úvěrování vývozu. Forfaitér si stanoví provizi, kterou uplatňuje vůči exportérovi; ta zahrnuje diskont, rizikovou přirážku, náklady spojené s forfaitingem a ziskovou přirážku. Výhodou forfaitingu pro exportéra je, že prodej na úvěr se mění na prodej za hotové, přičemž není ovlivněna jeho úvěrová kapacita, a také jednoduchost, rychlost a diskrétnost operace. Vztah forfaitingové operace vypadá takto: 1. Dodání zboží, 2. Vystavení směnky importérem, akceptace směnky záruční bankou a její zaslání exportérovi, 3. Prodej pohledávky forfaitérovi, 4. Předložení směnky k úhradě v době splatnosti, 5. Úhrada pohledávky forfaitéra.
• Leasing – podmíněný prodejní kontrakt, lišící se tím, že dodavatel zůstává vlastníkem zařízení až do zaplacení poslední splátky. Leasing je pronájem dlouhodobého majetku zákazníkovi. Vlastníkem je pronajímatel (lessor), který má majetek účtovně zachycen ve své bilanci a provádí odpisy. Leasing může být operativní — část majetku se pronajme na krátkou dobu, pronajímatel zajišťuje servis a opravy, nebo finanční — smlouva není zrušitelná, pronajímatel je sice vlastníkem, ale nájemce hradí servis a opravy. Finanční leasing má tři základní formy: Jednoduchý leasing – vystupují zde pronajímatel a nájemce, který majetek po dohodnutou dobu užívá; Leverage leasing – účastní se tři partneři, třetím je subjekt poskytující pronajímateli úvěr na leasingovou operaci; Dohoda o prodeji a zpětném pronájmu – uzavírá se, pokud se podnik dostane do platebních potíží a potřebuje získat likvidní prostředky.

V leasingové platbě jsou zahrnuty: odpisy z předmětu leasingu, náklady služeb (opravy, údržba), riziková přirážka, úrok z úvěru a zisková přirážka.

Výhody leasingu:

• Kapital není nutné vynaložit naráz,
• Předmět leasingu nezvyšuje aktiva nájemce, takže není potřeba kapitál na jeho financování,
• Nájemce hradí leasingové platby až z dosažených tržeb,
• To vše pomáhá udržovat úvěrovou schopnost nájemce,
• Leasingové platby se zahrnují do nákladů nájemce, což snižuje jeho základ daně z příjmů,
• Uzavření leasingové smlouvy je pružné a administrativně nenáročné.

INTERNÍ ZDROJE FINANCOVÁNÍ

Jedná se o pokrývání potřeb ze zdrojů získaných finančně hospodářskou činností samotného podniku. Rozlišujeme následující formy interního financování:

• Financování ze zisku
• Financování z odpisů