Investice je část HDP, která se nespotřebovává v období jejího vytvoření, ale je ušetřena za účelem investování. Investici lze chápat také jako součet všech nákladů spojených s pořízením příslušných aktiv.
Investování představuje alokaci kapitálu do jednotlivých složek majetku. Cílem investiční politiky je příprava, výběr a realizace investičních projektů, které přispívají k růstu tržní hodnoty firmy.
Investice
Hlediska, která zohledňujeme při investici:
- ekonomické hledisko – získávání fixního kapitálu – aktiv, které zvyšují produkční potenciál podniku,
- finanční hledisko – peněžní výdaj za účelem zisku hmotných případně finančních aktiv,
- účetní hledisko – peněžní výdaje a přírůstek nehmotných aktiv, která podléhají amortizaci.
Ideální investice má vysokou výnosnost, je bezriziková a co nejrychleji se vrátí. Realita: investice s vysokou výnosností jsou obvykle i vysoce rizikové.
Specifika investic
S investičními projekty souvisejí různá specifika, která komplikují rozhodování managementu i samotný proces hodnocení jednotlivých investičních projektů. Mezi tato specifika patří (Valach, 2005, s. 51):
- Dlouhodobý horizont – investice ovlivňují hospodaření podniku několik let z hlediska výnosnosti i likvidity.
- Riziko – s dlouhodobostí investice souvisí i větší riziko. Je náročné odhadovat příjmy a výdaje z investice na několik let dopředu, s časem roste i možnost odchylek od odhadovaných hodnot.
- Kapitálová náročnost – investice vyžadují velké jednorázové vklady, často přesahující možnosti podniku.
- Vyvolané investice – investice podniku mohou vyžadovat další investice a s nimi spojené dodatečné vysoké výdaje. Příkladem mohou být výstavba komunikací, čističky vody, likvidace po ukončení investice atd.
Směry investování
- Vyvolané investice: Nemají stanovenou výnosnost. Jsou vyvolány z důvodu bezpečnosti práce, ekologie či jiných legislativních opatření.
- Do obnovy hmotného investičního majetku: Předpokládaná výnosnost: Převážná část investic směřuje do obnovy (budovy, stavby, strojů a další).
- Na snížení vlastních nákladů: Výnosnost by měla být alespoň 15 %.
- Rizikové: Nemají normovanou výnosnost, je vysoká, spojená s vysokým rizikem, např. ke získání nových trhů.
- Investice vedoucí ke zvýšení příjmů (diverzifikace, integrace…).
- Podle rizikovosti:
- s podprůměrným rizikem: výnosnost je do 10 %;
- s průměrným rizikem a výnosností 13 %;
- s nadprůměrným rizikem a výnosností 16 %.
Investiční proces
- Výdaje na technické zhodnocení budov: zvyšují vstupní a zůstatkovou cenu a odpisují se po dlouhou dobu.
- Technické zhodnocení: výdaje na dokončené nástavby, přístavby a stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace převyšující u jednotlivého hmotného a nehmotného majetku 1 700 EUR za zdaňovací období…
- Opravy: zásahy, které odstraňují částečné fyzické opotřebení nebo poškození. Cíl: uvést hmotný majetek do původního nebo provozuschopného stavu.
- Rekonstrukce budovy: zásahy, které vedou ke změně: jejího použití nebo technických parametrů; účelu užití hmotného majetku; kvalitativní změny výkonnosti hmotného majetku nebo technických parametrů.
Fáze investování
Investování má dvě fáze:
- fáze (kratší) – spočívá ve výdaji prostředků a získání nových aktiv,
- fáze (delší) – vede k získání toku příjmů v několika obdobích.
Cíl investiční politiky je příprava, výběr a realizace takových investičních projektů, které přispívají k růstu tržní hodnoty firmy.
Základní skupiny investic
Z hlediska mikroekonomické teorie je investice chápána jako rozsáhlejší peněžní výdaj, u kterého se očekává jeho přeměna na budoucí peněžní příjmy během delšího časového období. Investice slouží několik let (většinou více než 1 rok) a jsou během své životnosti zdrojem přírůstku zisku podniku, ale i břemenem, které zatěžuje jeho ekonomiku především fixními náklady (Sedláček, 2009, s. 139).
Investice lze členit podle různých hledisek. Pro potřeby finanční teorie má důležitý význam členění z hlediska účetního (Kislingerová, 2010, s. 36) na
- Kapitálové investice
- Finanční investice
Kapitálové investice představují souhrnný pojem pro investice hmotné a nehmotné. Hmotné investice zahrnují výdaje na pozemky, budovy, stavby, samostatně movité věci atd. Nehmotné investice zahrnují výdaje na nákup licencí, software, know-how, autorských práv, výdaje na výzkum a vývoj, zřizovací náklady atd.
Finanční investice představují peněžní výdaje na nákup dlouhodobých úvěrových cenných papírů (dluhopisy, směnky), majetkových cenných papírů (akcie, podílové listy…) a podniku poskytnuté dlouhodobé půjčky.
- Finanční investice – nákup cenných papírů, dluhopisů, akcií, dlouhodobé uložení peněz v bance, půjčení peněz investičním a jiným společnostem s cílem získat úroky, dividendy nebo zisk.
- Kapitálové (hmotné, fyzické) investice vytvářející nebo rozšiřující dlouhodobý hmotný majetek.
- Nehmotné investice – nákup know-how, výdaje na výzkum, vzdělání, sociální rozvoj apod.
Členění investic
Investice členíme podle účelu na obnovovací a rozvojové investice.
Obnovovací (restituční) investice
- investice vynakládané na obnovu spotřebovaného kapitálu,
- nahrazují opotřebení konstantního kapitálu, přičemž
- objem kapitálu v provozu se nemění, mění se pouze věcná forma,
- zajišťují jednoduchou reprodukci prostřednictvím odpisů majetku podniku.
Rozvojové (čisté – netto) investice
- představují reálnou akumulaci kapitálu,
- jsou základem rozšíření výroby. Jejich zdrojem jsou úspory,
- zvětšují objem kapitálu v podniku i v ekonomice.
IB = IR + IO
- IB jsou brutto (hrubé) investice,
- IR jsou rozvojové (čisté) investice,
- IO jsou obnovovací (restituční) investice.
Investiční strategie
- maximalizace tržní hodnoty firmy
- nejvhodnější typ investiční strategie,
- investor vybírá ty investiční projekty, které přinášejí růst hodnoty investice v budoucnu, stejně jako růst ročních příjmů (výnosů).
- strategie růstu hodnoty investice
- Investor předpokládá, že v budoucnu hodnota investičních vkladů výrazně vzroste a jeho prodejem získá jednorázový značný příjem jako rozdíl mezi vloženou a tržní hodnotou v budoucnu. Taková strategie je vhodná zejména při vyšší inflaci.
- strategie maximalizace ročních příjmů (výnosů) z investice
- opak strategie růstu hodnoty investice,
- investor upřednostňuje co nejvyšší roční výnosy,
- nehledí na růst hodnoty investice. Je vhodná při nízké inflaci, kdy se běžné roční výnosy příliš neznehodnocují a investiční vklad si zásadně uchovává svou hodnotu.
- agresivní strategie
- podnik preferuje projekty s vysokým rizikem (např. na zahraniční dosud neprozkoumaný trh),
- vysoká možnost vzniku vysokých příjmů.
- konzervativní strategie
- podnik postupuje opatrně, má averzi k riziku a vybírá projekty bezrizikové nebo s nízkým stupněm rizika,
- nižší výnosnost (investice do státních cenných papírů, do zavedené výroby).
- strategie maximální likvidity investic
- podnik dává přednost investicím, které je možné rychleji transformovat na peníze,
- snaha o co nejlikvidnější formy (např. krátkodobé termínové vklady, cenné papíry apod.),
- mají nižší výnosnost.
Hodnocení ekonomické efektivnosti projektů
Cílem hodnocení ekonomické efektivnosti jednotlivých projektů je podpořit:
- investiční rozhodnutí firmy, zda projekt přijmout či zamítnout,
- finanční rozhodnutí firmy o struktuře finančních zdrojů nezbytných k realizaci projektu.
Při rozhodování a výběru vhodného projektu se uplatňují dvě kritéria:
- kritérium rentability: dosažení požadovaného výnosu (CASH FLOW) projektu v krátkodobém i dlouhodobém horizontu životnosti projektu,
- kritérium stability – preference finanční stability.
Metody hodnocení efektivnosti investičních projektů
Podívejte se na základní metody hodnocení efektivnosti investičních projektů:
Statické metody
- Metody využívající rentabilitu
- Metoda doby návratnosti
- Metody průměrných nákladů
Dynamické metody (metody založené na diskontování)
- Metoda čisté současné hodnoty
- Index ziskovosti (rentability)
- Vnitřní výnosové procento
- Metoda návratnosti (doby úhrady)
- Diskontovaná doba úhrady
Hodnocení projektů na základě nákladových metod
- Statická nákladová metoda
- Metoda průměrných ročních nákladů
- Metoda diskontovaných nákladů
Statické metody
Statické metody hodnocení efektivnosti investičních projektů nereflektují časový faktor – například doba návratnosti, průměrné roční náklady. Jsou použitelné pouze tehdy, když časový faktor nemá zásadní vliv na rozhodování o investicích.
Teorie označuje statické metody za metody, které neberou v úvahu časový faktor. Přesto jsou tyto metody oblíbené zejména pro svou jednoduchost a srozumitelnost. V praxi by však měly sloužit spíše jako podpůrné, například při prvotním seznámení s projektem a potřebě rychlého vyhodnocení. Proto jsou vhodné všude tam, kde má časový faktor na investice malý vliv. Nejčastěji se jedná o menší, časově nenáročné projekty, jejichž realizace i životnost nejsou dlouhodobé, a vliv času na hodnotu projektu je tedy nízký. Důležitou roli hraje také diskontní sazba, respektive požadovaná míra výnosnosti, kde platí, že čím vyšší diskontní sazba je, tím je vliv času na investici větší. Jak je ilustrováno na obrázku 11, mezi statické metody řadíme metody využívající rentabilitu, metodu doby návratnosti a metody průměrných nákladů.
Mezi statické metody hodnocení efektivnosti investičních projektů patří:
- Porovnání nákladů – metoda průměrných nákladů
- Porovnání zisku
- Výpočet rentability – metody využívající rentabilitu
- Výpočet doby návratnosti – metoda doby návratnosti
Dynamické metody
Dynamické metody hodnocení efektivnosti investičních projektů respektují časový faktor – například vnitřní výnosové procento. Používají se zejména tam, kde se počítá s delší dobou pořízení investičního majetku a dlouhou ekonomickou život
