INVESTIČNÍ MAJETEK PODNIKU

Nepostradatelným předpokladem realizace transformačního procesu podniku je existence podnikových výrobních faktorů. Rozhodující roli mezi nimi hrají potenciální elementární výrobní faktory, které působí v podnikovém transformačním procesu prostřednictvím své činnosti (stroje, zařízení), nebo prostřednictvím statických funkcí jako ochrana hodnot před zničením (budovy). Tyto součásti podnikových výrobních faktorů tvoří investiční majetek podniku.

Investiční majetek (IM) se dělí na:

a) Hmotný investiční majetek (HIM) – tvoří ho:

• pozemky, budovy, stavby, umělecká díla, sbírky a předměty z drahých kovů bez ohledu na jejich pořizovací cenu, pokud nejsou finančními investicemi,
• samostatné hmotné movité věci, které mají samostatné technicko-ekonomické určení, jejichž vstupní cena je vyšší než 20 000 Kč a doba použitelnosti delší než jeden rok,
• pěstební celky trvalých porostů s dobou plodnosti delší než 3 roky,
• vybraná zvířata podle zákona a základní stádo,
• otevírky nových lomů, pískovišť a hlinišť, skládek odpadů, technická rekultivace a technické zhodnocení, pokud nejsou součástí vstupní ceny HIM,
• za HIM může být považován i drobný HIM, jehož pořizovací cena je nižší než 20 000 Kč a doba použitelnosti je delší než 1 rok (pokud se nerozhodne jinak, drobný HIM účtujeme jako zásoby).

b) Nehmotný investiční majetek (NIM) – zahrnuje:

• práva průmyslového vlastnictví, autorská práva včetně programového vybavení, projekty, výrobní a technologické postupy, utajované informace, marketingové studie, lesní hospodářské plány, technické a hospodářsky využitelné znalosti, jejichž vstupní cena je vyšší než 40 000 Kč a mají použitelnost delší než 1 rok,
• aktivované náklady na vývoj, zřizovací výdaje vyšší než 40 000 Kč,
• technické zhodnocení plně odepsaného nehmotného majetku vyšší než 20 000 Kč,
• za NIM může být považován i drobný NIM, pokud jeho pořizovací cena nedosahuje 40 000 Kč (jinak je účtován jako zásoby).

c) Finanční investice (FI) – tvoří je:

• finanční cenné papíry a vklady, které budou v držbě podniku déle než 1 rok,
• půjčky s dobou splatnosti delší než 1 rok,
• ostatní investiční cenné papíry a vklady s dobou splatnosti delší než 1 rok,
• nemovitosti, umělecká díla, sbírky a předměty z drahých kovů, které podnik nakupuje nebo vlastní za účelem obchodování s nimi, nebo pro uložení volných peněžních prostředků do majetku,
• soubor hmotných movitých a nemovitých věcí pronajímaných jako celek.

Největší část investičního majetku podniku tvoří hmotný investiční majetek. Podíl jednotlivých skupin IM k jeho celkovému objemu vyjadřuje strukturu IM.

Investiční majetek třídíme podle:

1. charakteru účasti ve výrobním procesu
   • a) výrobní – přímo se účastní výrobního procesu nebo tvoří nutnou rezervu pro zajištění bezporuchového chodu podniku,
   • b) nevýrobní – využívá se ve sféře oběhu.
2. technologické funkce ve výrobním procesu
   • a) HIM odepisovaný
     1. budovy, haly, stavby
     2. stroje, přístroje, zařízení
     3. dopravní prostředky
     4. inventář
     5. pěstební celky trvalých porostů
     6. základní stádo a tažná zvířata
     7. drobný HIM
     8. ostatní HIM
   • b) HIM neodepisovaný
     1. pozemky
     2. umělecká díla a sbírky

   Toto hledisko umožňuje rozdělit majetek na aktivní a pasivní:

   • aktivní IM – části majetku, které se přímo podílejí na výrobním procesu a přímo ovlivňují výrobní kapacitu podniku,
   • pasivní IM – části majetku, které pouze vytvářejí podmínky pro plynulý chod výrobního procesu.

   Poměr mezi aktivním a pasivním IM nazýváme funkční strukturou IM.

3. využití – IM v provozu, ve opravě, v rezervě, v konzervaci, pronajatý jiným podnikům, nevyužitý z jiných důvodů.
4. věk a ekonomická životnost – třídění IM podle věku je důležité pro řízení jeho reprodukce. Věková struktura charakterizuje do určité míry stupeň opotřebení IM a nepřímo jeho technickou úroveň.

Oceňování investičního majetku

Investiční majetek se oceňuje:

1. vstupní cenou – může jít o tyto možnosti:
   • a) pořizovací cena – cena, za kterou byl IM pořízen, včetně nákladů souvisejících s jeho pořízením (např. doprava, montáž, úroky, clo). Pořizovací cenou se oceňuje nakoupený HIM a NIM,
   • b) reprodukční pořizovací cena – cena, za kterou by byl IM pořízen v době, kdy je o něm účtováno. Touto cenou se oceňuje:
     • darovaný HIM a NIM,
     • IM vytvořený vlastní činností, pokud je reprodukční pořizovací cena nižší než vlastní náklady,
     • HIM bezplatně nabytý na základě smlouvy o koupi najaté věci (finanční leasing),
     • inventarizační přebytek NIM a HIM (nově zjištěný, dosud v účetnictví nezachycený),
   • c) cena pořízení – cena, za kterou byl IM pořízen bez nákladů souvisejících s jeho pořízením. Tato cena se používá pro oceňování finančních investic, tj. cenných papírů a majetkových účastí,
   • d) vlastní náklady – náklady vynaložené při vytvoření NIM a HIM vlastní činností. Zahrnují všechny výrobní přímé a nepřímé náklady, jakož i nepřímé náklady správního charakteru.

   Vstupní cena se může zvýšit o technické zhodnocení IM v důsledku nadstavby, přístavby, stavebních úprav, rekonstrukce nebo modernizace.

2. zůstatkovou cenou – cena, která představuje rozdíl mezi vstupní cenou a souhrnem vytvořených oprávek, jež představují kumulované odpisy za celé období používání IM.

Pořízení a vyřazení investičního majetku

NIM a HIM může podnik pořídit těmito způsoby:

• a) koupí – nejčastější způsob,
• b) vlastní činností – všechny náklady vzniklé při výrobě IM se aktivují,
• c) bezplatným převodem (darováním),
• d) přeřazením z osobního užívání do podnikání.

Způsoby vyřazení IM:

• prodejem – pokud podnik daný IM nepotřebuje nebo nevyužívá,
• likvidací – pokud je IM fyzicky opotřebovaný,
• bezplatným převodem (darováním),
• přeřazením z podnikání do osobního užívání.

Opotřebení investičního majetku

Investiční majetek se ve výrobním procesu nespotřebovává najednou, ale má víceletou účinnost, během které se postupně opotřebovává a přenáší svou hodnotu do hodnoty výrobků, které se jeho pomocí vyrábějí. Opotřebení IM je proces změn jeho vlastností, důsledkem čehož ztrácí schopnost plnit svou výrobní funkci, nebo ji plní nedokonale a s vyššími náklady, než je v podnikatelské sféře nezbytné.

Rozlišujeme dva druhy opotřebení IM:

• fyzické (materiálové) opotřebení – projevuje se změnami hmotné podstaty IM, v důsledku kterých ztrácí IM svou užitnou hodnotu změnou technických vlastností. Fyzické opotřebení se projevuje ve dvou formách:
  • aktivní opotřebení – důsledek produktivní spotřeby IM, tj. opotřebení způsobené používáním IM ve výrobním procesu,
  • pasivní opotřebení – důsledek působení přírodních a jiných vlivů na IM v době jeho nepoužívání, tj. neproduktivní opotřebení.
• morální (ekonomické) opotřebení – IM ztrácí hodnotu v důsledku technického pokroku vedoucího ke zvýšení společenské produktivity práce. Projevuje se ve dvou formách:
  • výroba IM stejné konstrukce se zlevňuje v důsledku růstu společenské produktivity práce,
  • možnost koupit za stejnou cenu výhodnější IM, což umožňuje technický pokrok.

Odpisování investičního majetku

Existují dvě základní koncepce odpisové politiky. Historicky prvním přístupem je požadavek, aby odpisy co nejpřesněji odrážely v nákladech výrobků opotřebení IM, které souvisí s výrobou daných výrobků. Odpisy plní funkci pasivního registrátoru procesů opotřebení IM. Odpisy by měly co nejpřesněji vyjadřovat skutečný průběh a rozsah opotřebení IM.

Druhá, moderní koncepce odpisové politiky vychází z požadavku, aby odpisy umožnily v co nejkratší době odepsat pořizovací cenu IM bez ohledu na skutečný průběh opotřebení. Hlavní myšlenkou této koncepce je využít odpisy jako účinný aktivní nástroj zainteresování uživatelů IM na jeho maximálním využití a co nejrychlejší obnově.

Hlavní funkcí odpisů je co nejpřesnější zachycení opotřebení IM. Základní členění odpisových metod:

1. Výkonové odpisy se využívají v případech, kdy se předpokládá, že příčinou vyřazení IM bude fyzické opotřebení, které nastane v kratším časovém intervalu než morální opotřebení. Praktická využitelnost těchto odpisů je však velmi omezená.
   Odpisová sazba na jednotku výkonu: Oj = Co / V
   Co – pořizovací cena IM
   V – celkový výkon majetku během normované životnosti.
2. Časové odpisy – rozdělují se na:
   • a) konstantní (lineární, rovnoměrné) odpisy:
     Odpisová sazba na rok: Or = Co / t
     t – normovaná doba životnosti IM v letech.
   • b) variabilní (proměnlivé) odpisy – dělí se na:
     • progresivní odpisy – používají se výjimečně; zdůvodňují se potřebou úročit kapitál fungující jako amortizační fond (kapitál vytvořený z odpisů, které jsou postupně zadržovány na obnovu). Nevýhodou je, že při předčasném vyřazení IM zůstává neodepsaná zůstatková cena vysoká, což ztěžuje obnovu IM,
     • degresivní odpisy – minimalizují ztráty spojené s předčasným vyřazením IM.

Daňové odpisy