Investiční strategie

Typy investičních strategií

Základní typy finančních derivátů lze různými způsoby kombinovat, vytvářet jejich nová spojení, používat je v nových souvislostech – to vše s cílem co nejlépe přizpůsobovat postupy a podmínky požadavkům klientů. Můžeme tedy říci, že finanční deriváty jsou stavebním materiálem při kombinování strategií finančního investování subjektů na kapitálových trzích. Podle cílů, které tyto strategie sledují, je můžeme rozčlenit do 4 skupin:

Další informace najdete také na alternativních stránkách:

Uvedené strategie lze v plné míře uplatňovat pouze na rozvinutých kapitálových trzích. Proto rozvoj kapitálového trhu v dané zemi a intenzita jeho napojení na zahraniční kapitálové trhy jsou také limitujícími faktory rozvoje strategií finančního investování.

Typy investorů

Známe tři typy investorů:

konzervativní investor
vyvážený investor
dynamický (agresivní) investor

Konzervativní investor

Konzervativní investor není zastáncem vysokého rizika. Raději vydělá méně, než by riskoval ztráty. Investor tohoto typu se zaměřuje především na investování do fondů peněžního trhu nebo případně do dluhopisových fondů, které mají nízké riziko. Cílem konzervativního investora a jeho investiční strategie je udržet velikost investovaného kapitálu a dosáhnout v krátkodobém horizontu přiměřený zisk, jehož výše minimálně odpovídá míře inflace. Avšak pro krytí inflace v dlouhodobém horizontu je vhodný také určitý podíl akcií v portfoliu konzervativního investora. Jejich výše závisí na investičním horizontu a cílech, které si investor stanovil. Konzervativní strategie se doporučuje zejména investorům s averzí vůči riziku nebo klientům s kratším investičním horizontem.

Vyvážený investor

Vyvážení investice znamená správné rozložení financí s cílem kombinovat bezpečné investice, které mu přinášejí pravidelný a dlouhodobý výnos, s těmi rizikovějšími v přibližně stejném podílu. Jeho cestu lze označit jako „zlatou střední cestu“. Vyvážený investor tedy akceptuje střední úroveň investičního rizika. Cílem vyváženého investora je dosažení maximálního výnosu a růstu hodnoty majetku ve střednědobém, resp. dlouhodobém horizontu (3 – 8 let).

Dynamický (agresivní) investor

Dynamický investor je přesným opakem konzervativního, tedy dočasné poklesy na trhu pro něj znamenají příležitost k investici (trhy jsou levné). Hlavní motivací je maximální výnos a nezajímá ho ani vysoké riziko. Tento typ investora se vyznačuje nízkou averzí k riziku. Jeho cílem je dosáhnout vysokého zisku z investice i při vyšší míře rizika a maximalizovat výnos v dlouhodobém horizontu (5 a více let). Portfolio dynamického investora tvoří především akciové fondy, zbytek umisťuje do dluhopisových fondů a zanedbatelnou část tvoří peněžní fondy, které plní stabilizační funkci. Vzhledem k vysokému podílu akciových fondů ve svém portfoliu investor nevylučuje ani možnost investic do méně známých společností, které mohou přinést vysokou výnosnost ve formě dividend a kapitálových zisků. Investiční horizont je dlouhodobý, proto se doporučuje takové složení portfolia investorům, kteří mají s investováním do podílových fondů již delší zkušenosti a nepropadají panice při dočasných poklesech kurzů.

Investiční strategie podle Warrena Buffetta a spol.

Existuje mnoho investičních strategií, ale pouze několik z nich na základě statistické evidence přinese užitek svým investorům. Každá investiční strategie má své výhody i nevýhody a je důležité znát časový vývoj jednotlivých strategií.

Hodnotové investování

Prvním mentorem Warrena Buffetta a zároveň i odborníkem na hodnotové investování byl Benjamin Graham. Grahamův základní vzorec sestával z několika kritérií. Například posuzované akcie by měly mít hodnotu nejvýše dvou třetin účetní hodnoty, dvou třetin čistého oběžného majetku a celkový dluh by měl být menší než účetní hodnota hmotného majetku. Různí hodnotoví manažeři používají různé vzorce, ale mají společné jedno – hledání správné metody, která spolehlivě rozpozná podhodnocené akcie. Doba ztrátovosti se před prodejem mění a Buffett, jak sám tvrdí, se propracoval až k bodu, kdy je doba ztrátovosti stálá. Nevýhodou hodnotového investování je, že trhu zabere rozpoznání skutečné hodnoty podniku delší dobu. Teoreticky rostoucí hodnota akcií při klesajících cenách a při hrozivých finančních kolapsech s klesajícími cenami cenných papírů se hodnotoví investoři obvykle popálí, protože své klesající akcie neprodávají.

Indexové investování

Indexové fondy odměňují investory úhradou nízkých nákladů. Postupem času je výhodou nižších poplatků zvýšená návratnost investice. Investoři, kteří se rozhodnou pro indexové fondy, totiž předpokládají, že trhy jsou téměř, ne-li zcela, efektivní. Tento předpoklad se jeví jako rozumný z hlediska selhání většiny portfoliových manažerů, kteří usilují o výnos nad průměrem, ale maximální pokles portfoliových investic zůstává stejný. Pokud investoři rozumí systému časování trhu, nechávají své investice vložené i během období, kdy ceny na trhu klesají a hodnota akcií padá, jak tomu bylo v roce 2008. Portfolio, které ztratí 50 % své hodnoty, bude muset růst o 100 %, aby se dostalo zpět na původní úroveň.

Trend Following – Sledování trendů

Hodnotoví investoři se především soustředí na analýzu bezpečnosti investice, zatímco tzv. sledovatelé trendů (trend followers) ji ve většině případů ignorují. Na rozdíl od hodnotového a indexového investování se sledovatelé trendů, pokud jim investice již nepřináší zisk, umí bez většího rizika ztráty rychle vyhnout z nepříjemné situace a nedovolí, aby se jim ztráta vymkla z rukou.

Nejpřímější strategie sledování trhu zahrnuje nakupování akcií, které mají v krátkém časovém období pozitivní návratnost investice, a prodej akcií s negativní návratností. Mnoho investorů využívá techniku klouzavého průměru pro odhadnutí správného času vstupu nebo výstupu z trhu. Investoři mohou při tzv. breakout strategiích využívat různé klouzavé průměry, které jim napoví, že je cena nad klouzavým průměrem a v tomto okamžiku je vhodné koupit cenné papíry.

Finanční deriváty

Finanční deriváty jsou finanční produkty, jejichž hodnota je odvozena (derivována) od hodnoty primárního finančního nástroje. Primárním finančním nástrojem mohou být úrokové sazby (krátkodobé, dlouhodobé), cizí měny, cenné papíry, burzovní indexy, cena komodit aj. Finanční deriváty jsou tedy finanční produkty nebo operace, které umožňují v daném okamžiku zafixovat, resp. dohodnout kurz nebo cenu, za kterou lze podkládající aktivum koupit nebo prodat k určitému budoucímu datu. Rozhodující podmínkou uzavření obchodu s deriváty jsou rozdílná tržní očekávání partnerů kupně-prodejního vztahu (jeden z partnerů očekává růst ceny podkladového aktiva, druhý její pokles).

Finanční deriváty se začaly rozvíjet na světových trzích začátkem 70. let. K jejich značnému rozvoji došlo v 80. a 90. letech v důsledku zvýšené finanční a cenové nejistoty na finančních trzích (růst inflace, zvýšený pohyb úrokových sazeb, přechod od pevných k pohyblivým měnovým kurzům). K hlavním motivům jejich vzniku a rozvoje patří:

zajištění proti možným finančním rizikům (hedging) – Strategie zaměřené na snižování rizika
špekulace na zajištění zisku (trading) – Strategie zaměřené na dosahování zisku
arbitráž – arbitrážní strategie – Arbitrážní strategie
zajišťování portfolia cenných papírů – Strategie tvorby optimálního portfolia

Základní finanční deriváty

Mezi základní finanční deriváty patří:

On-line ceny komodit a derivátů

Podívejte se na ceny komodit obchodovaných na světových burzách (světové ceny energií, kovů, obilnin a olejů, potravin a hospodářských zvířat). Přehled obchodovaných komodit a aktuální online ceny najdete na stránce Komodity a deriváty – ceny online.

Strategie burzového obchodování

Mezi hlavní dlouhodobé, střednědobé a krátkodobé strategie obchodování na burzách patří tyto:

Strategie koupit a držet
Strategie reinvestování úroků
Strategie aktivního obchodování
Žebříčková strategie
Strategie vzpěračské činky
Strategie terč

Strategie koupit a držet

Patří mezi dlouhodobé strategie a její princip je velmi jednoduchý. Investora zajímá pouze úrok, který mu bude vyplácen, a splacení nominální hodnoty v den splatnosti dluhopisu. Výkyvy cen dluhopisu pro investora nejsou zajímavé. Investor při této strategii musí především analyzovat schopnost emitenta dlouhodobě splácet úroky a jistinu. Pomoci mu mohou ratingové agentury, které dluhopisům udělují ratingová hodnocení. Při správném výběru dluhopisu je tato strategie málo riziková, především u státních a komunálních dluhopisů.

Strategie reinvestování úroků

Investor, který drží v portfoliu dluhopisy, pravidelně dostává úrokové platby. Tyto peníze může dále investovat a dosahovat tak úroky z úroků. Takové složené úročení v delším časovém horizontu významně zvyšuje výnosnost investice. Investor má možnost tyto prostředky investovat do různých invest

Typy investičních strategií