Investiční strategie

Typy investičních strategií

Základní typy finančních derivátů lze různými způsoby kombinovat, vytvářet jejich nové kombinace a používat je v nových souvislostech – to vše s cílem co nejlépe přizpůsobit postupy a podmínky požadavkům klientů. Lze tedy říct, že finanční deriváty jsou stavebním materiálem při kombinování strategií finančního investování subjektů na kapitálových trzích. Podle cílů, které tyto strategie sledují, lze je rozdělit do 4 skupin:

• strategie zabezpečení portfolia
• hedgingové strategie
• tradingové strategie
• arbitrážní strategie

Další informace naleznete také na alternativních stránkách:

• Arbitrážní strategie
• Hedgingové strategie
• Tradingové strategie
• Strategie zabezpečení portfolia

Uvedené strategie lze plně uplatňovat pouze na rozvinutých kapitálových trzích. Proto je rozvoj kapitálového trhu v dané zemi a intenzita jeho propojení se zahraničními kapitálovými trhy i limitujícím faktorem rozvoje strategií finančního investování.

Typy investorů

Známé jsou tři typy investorů:

• konzervativní investor
• vyvážený investor
• dynamický (agresivní) investor

Konzervativní investor

Konzervativní investor není příznivcem vysokého rizika. Raději vydělá méně, než by riskoval ztráty. Tento typ investora se zaměřuje především na investování do fondů peněžního trhu nebo do dluhopisových fondů, které nesou nízké riziko. Cílem konzervativního investora a jeho investiční strategie je udržet výši investovaného kapitálu a dosáhnout v krátkodobém horizontu přiměřený zisk, jehož výše odpovídá minimálně míře inflace. Avšak pro pokrytí inflace v dlouhodobém horizontu je i určitý podíl akcií v portfoliu konzervativního investora vhodný. Jeho velikost závisí na investičním horizontu a cílech, které si investor stanovil. Konzervativní strategie se doporučuje zejména investorům s averzí k riziku, resp. klientům s kratším investičním horizontem.

Vyvážený investor

Vyvážení investice znamená správné rozdělení financí s cílem kombinovat bezpečné investice, které přinášejí pravidelný a dlouhodobý výnos, s těmi rizikovějšími v přibližně stejném poměru. Jeho přístup lze nazvat „zlatou střední cestou“. Vyvážený investor tedy akceptuje střední úroveň investičního rizika. Cílem vyváženého investora je dosáhnout maximálního výnosu a růstu hodnoty majetku ve střednědobém, resp. dlouhodobém horizontu (3–8 let).

Dynamický (agresivní) investor

Dynamický investor je přesným opakem konzervativního, což znamená, že dočasné poklesy trhu pro něj představují příležitost k investici (trhy jsou levné). Hlavní motivací je maximální výnos a nezajímá ho ani vysoké riziko. Tento typ investora se vyznačuje nízkou averzí k riziku. Jeho cílem je dosáhnout vysokého zisku z investice i při vyšší míře rizika a maximalizovat výnos v dlouhodobém horizontu (5 a více let). Portfolio dynamického investora tvoří především akciové fondy, zbytek umisťuje do dluhopisových fondů a zanedbatelnou část tvoří peněžní fondy, které plní stabilizační funkci. Vzhledem k vysokému podílu akciových fondů ve svém portfoliu investor nevylučuje ani možnost investic do méně známých společností, které mohou přinést vysokou výnosnost formou dividend a kapitálových zisků. Investiční horizont je dlouhodobý, proto se taková skladba portfolia doporučuje investorům, kteří mají s investováním do podílových fondů již dlouhodobější zkušenosti a nepodléhají panice při dočasných poklesech kurzů.

Investiční strategie podle Warrena Buffetta a spol.

Existuje mnoho investičních strategií, ale jen několik z nich, na základě statistických dat, přináší investorům skutečný přínos. Každá investiční strategie má své výhody i nevýhody a je důležité znát časový vývoj jednotlivých strategií.

Hodnotové investování

Prvním mentorem Warrena Buffetta a zároveň odborníkem na hodnotové investování byl Benjamin Graham. Grahamův základní vzorec sestával z několika kritérií. Například posuzované akcie by měly mít hodnotu maximálně dvou třetin účetní hodnoty, dvou třetin čistého oběžného majetku a celkový dluh by měl být menší než účetní hodnota hmotného majetku. Různí hodnotoví manažeři používají odlišné vzorce, ale jedno mají společné – hledání správné metody, která spolehlivě rozpozná podhodnocené akcie. Doba ztrátovosti se před prodejem mění a Buffett, jak sám uvádí, se propracoval až k bodu, kdy je doba ztrátovosti stálá. Nevýhodou hodnotového investování je, že trhu trvá delší dobu rozpoznat skutečnou hodnotu podnikání. Teoreticky roste hodnota akcií s jejich klesající cenou, a při rozsáhlých finančních kolapsech a klesajících cenách cenných papírů se hodnotoví investoři obvykle popálí, protože své klesající akcie neprodají.

Indexové investování

Indexové fondy odměňují investory nižšími náklady. Postupem času je díky nižším poplatkům zvýšena návratnost investice. Investoři, kteří se rozhodnou pro indexové fondy, předpokládají, že trhy jsou téměř, ne-li zcela, efektivní. Tento předpoklad se jeví jako rozumný z hlediska selhání většiny portfoliových expertů, kteří usilují o výnos nad průměrem, ale maximální pokles portfoliových investic zůstává stejný. Pokud investoři chápou systém časování trhu, nechávají své investice vložené i během období, kdy ceny na trhu klesají a hodnota akcií padá, jako tomu bylo například v roce 2008. Portfolio, které ztratí 50 % své hodnoty, musí vzrůst o 100 %, aby se dostalo na původní úroveň.

Trend Following – Sledování trendů

Hodnotoví investoři se v první řadě soustředí na analýzu bezpečnosti investice, zatímco tzv. sledovatelé trendu (trend followers) ji ve většině případů ignorují. Na rozdíl od hodnotového a indexového investování se sledovatelé trendu, pokud jim investice již nepřináší zisk, dokážou bez většího rizika ztráty vymanit z nepříznivé situace a nedovolí, aby se jejich ztráty vymkly z rukou.

Nejjednodušší strategie sledování trhu zahrnuje nakupování akcií, které mají v krátkém časovém období pozitivní návratnost investice, a prodávání akcií s negativní návratností. Mnoho investorů využívá techniku klouzavého průměru k odhadu správného času, kdy vstoupit nebo vystoupit z trhu. Investoři mohou při tzv. breakout strategiích používat různé klouzavé průměry, které jim napovídají, že se cena nachází nad klouzavým průměrem, a to je moment, kdy je vhodný čas nakoupit cenné papíry.

Finanční deriváty

Finanční deriváty jsou finanční produkty, jejichž hodnota je odvozena (derivována) od hodnoty primárního finančního nástroje. Primárním finančním nástrojem mohou být úrokové sazby (krátkodobé, dlouhodobé), cizí měny, cenné papíry, burzovní indexy, cena komodit atd. Finanční deriváty jsou tedy finanční produkty nebo operace, které umožňují v daném okamžiku zafixovat či dohodnout kurz nebo cenu, za kterou se může podléhající aktivum koupit nebo prodat k určitému budoucímu datu. Rozhodujícím předpokladem uzavření obchodu s deriváty jsou odlišná tržní očekávání partnerů kupně-prodejního vztahu (jeden z partnerů očekává růst ceny podléhajícího aktiva, druhý její pokles).

Finanční deriváty se začaly rozvíjet na světových trzích začátkem 70. let. K jejich výraznému rozvoji dochází v 80. a 90. letech v důsledku zvýšené finanční a cenové nejistoty na finančních trzích (růst inflace, zvýšený pohyb úrokových sazeb, přechod od fixních k pohyblivým devizovým kurzům). Mezi hlavní motivy jejich vzniku a rozvoje patří:

• zajištění proti možným finančním rizikům (hedging) – strategie zaměřené na snižování rizika
• špekulace za účelem zisku (trading) – strategie zaměřené na dosahování zisku
• arbitráž – arbitrážní strategie
• zajištění portfolia cenných papírů – strategie tvorby optimálního portfolia

Základní finanční deriváty

Mezi základní finanční deriváty patří:

• Forward
• Forwardy a forwardové obchody
• Futurita
• Futurity – futures
• Opce
• Opce a opční kontrakty
• Swap
• Swapy a úrokové swapy

On-line ceny komodit a derivátů

Podívejte se na ceny komodit, obchodovaných na světových burzách (světové ceny energií, kovů, obilí a olejů, potravin a hospodářských zvířat). Přehled obchodovaných komodit a aktuální online ceny najdete na stránce Komodity a deriváty – ceny online.

Strategie burzovního obchodování

Mezi hlavní dlouhodobé, střednědobé a krátkodobé strategie obchodování na burzách patří tyto:

• Strategie koupit a držet
• Strategie reinvestování úroků
• Strategie aktivního obchodování
• Žebříčková strategie
• Strategie vzpěračské činky
• Strategie terč

Strategie koupit a držet

Patří mezi dlouhodobé strategie a její princip je velmi jednoduchý. Investora zajímá pouze úrok, který mu bude vyplácen, a splacení nominální hodnoty ke dni splatnosti dluhopisu. Výkyvy cen dluhopisu pro investora nejsou zajímavé. Investor by měl při této strategii především analyzovat schopnost emitenta dlouhodobě splácet úroky a jistinu. Pomoci mu mohou ratingové agentury, které udělují dluhopisům ratingové hodnocení. Při správném výběru dluhopisu je tato strategie málo riziková zejména u státních a komunálních dluhopisů.

Strategie reinvestování úroků

Investor, který drží v portfoliu dluhopisy, pravidelně dostává úrokové platby. Tyto prostředky může dále investovat a dosahovat tak úroků z úroků. Takové složené úročení v delším časovém horizontu výrazně zvyšuje výnosnost investice. Investor má možnost tyto prostředky investovat do různých investičních nástrojů. Oblíbené je investovat přijaté úroky do akcií. Pokud se akciím daří, investora jejich výnos příjemně překvapí. V opačném případě může maximálně přijít „jen o úroky“, ale jeho dluhopisová investice není ohrožena.

Strategie aktivního obchodování

Dluhopisy jsou často považovány za nudnou investici. Není to však úplně pravda. Ceny dluhopisů s dlouhou dobou splatnosti citlivě reagují na změny úrokových sazeb. Investor může za několik dní vydělat na tomto pohybu více, než kdyby dluhopis držel několik let. Samozřejmě není to jednoduché, jinak by všichni pouze obchodovali s dluhopisy. Investor musí pravidelně sledovat dění na trzích a být schopen předpovídat změny sazeb. Aby toho dosáhl, potřebuje řadu zkušeností a trpělivost. Velmi dobrými zkušenostmi jsou neúspěšné investice, při kterých investor přijde o peníze. I ti nejlepší investoři na začátku udělali několik závažných chyb, které je stály značné finanční prostředky. Na rozdíl od většiny lidí ale nepřestali investovat, ale z chyb se poučili a další den byli opět na trhu.

Žebříčková strategie

Cílem této strategie je získat vysoké úroky, které nabízejí dluhopisy s delší dobou splatnosti, a zároveň umožnit investorovi reinvestovat část zdrojů po několika letech. Investor si dopředu naplánuje rozvrh splatností a koupí například tři dluhopisy se splatností 1, 3 a 5 let. Postupně, jak jednotlivé dluhopisy dospějí ke splatnosti, investor pořizuje dluhopis s 10letou splatností. Výhodou je, že kromě pravidelných úrokových plateb investor obdrží i část jistiny. Podle situace na trhu se může rozhodnout, zda koupí další dluhopisy, nebo při nízkých sazbách raději investuje do akcií.

Strategie vzpěračské činky

Investor v tomto případě nakupuje pouze dluhopisy s krátkou (např. 2 roky) a dlouhou dobou splatnosti (např. 10 let). Nenakupuje střednědobé dluhopisy. Dlouhodobé splatnosti zaručují vyšší úroky a krátkodobé dluhopisy přinášejí možnost profitovat ze změny úrokových sazeb. Pokud úrokové sazby klesnou, může investor zvážit alternativní investice.

Strategie terč

Strategie nazvaná „terč“ je vhodná pro investory, kteří vědí, kdy budou peníze potřebovat, například na stavbu domu za 10 let. Koupě pouze 10letých dluhopisů dnes je velmi riskantní. Za tři roky mohou úrokové sazby vzrůst na dvojnásobek, čímž by se investor potenciálně připravil o peníze. Část prostředků proto investuje do 10letých dluhopisů. Další část koupí za 3 ro