Vztah jedinec – společnost
Problém vztahu jedince a společnosti závisí na tom, jak vnímáme lidské společenství, ale také na tom, jaké místo má jedinec v tomto společenství. Pokud vezmeme v úvahu problematiku vztahu jedinec – společnost, lze uvést tři koncepce:
- kolektivismus
- individualismus
- personalismus
Kolektivismus
Společnost je považována za první a zároveň prioritní vůči člověku. V rámci této koncepce je společnost vnímána jako jeden organismus, tedy je uznána jako celek a jedinec je považován za součást tohoto celku.
Společnost v této koncepci rozhoduje jako celek o svých částech – jedincích. Jedinec nemá žádné osobní cíle, plní pouze funkce v rámci vyššího organismu, kterým je společnost. Pouze celá společnost má své cíle.
Individualismus
V této koncepci převažují výlučně jednotlivé věci, zatímco systémy a společnosti jsou pouze výtvory lidského rozumu. Společnost je považována za souhrn jednotlivců, které může spojovat pouze vzájemná dohoda. V koncepci individualismu je společnost považována za výtvor lidského rozumu, který v reálném světě neexistuje; reálně existují pouze jedinci.
Podle této teorie je jedinec výhradně první, primární a nejdůležitější vůči společnosti. Společnost je tedy zcela podřízena jedinci.
Personalismus
Tato koncepce tvrdí, že společnost není bytím, ale jsou jím výhradně lidské osoby, které společnost podstatně tvoří. Společnost skutečně existuje a je odlišná od osob, které ji tvoří. Lidské osoby vytvářejí společnosti, aby prostřednictvím nich mohly dosahovat plnosti lidství. Není to člověk pro společnost, ale společnost má sloužit a podporovat cíle lidské osoby. Jednotlivci si vytvářejí společenství ne na základě dohod, ale jako důsledek své rozumné přirozenosti, aby se mohli dále rozvíjet.
Nezbytnost života člověka vyplývá z faktu, že jedinec není zcela soběstačný. Člověk není schopen si zajistit vše sám bez společnosti. Ve všech aspektech své lidské přirozenosti je člověk neoddělitelně spojen se společností. Své cíle dosahuje prostřednictvím různých forem sociálního života. Pod hrozbou degradace vlastní osoby člověk nemůže žít mimo společenství.
