KAPITÁLOVÉ ROZPOČTOVÁNÍ
Výběr investičního projektu je rozhodnutím o kapitálové investici, které se promítá do rozpočtu kapitálových výdajů – v kapitálovém rozpočtu. Pro výběr kvalitního investičního projektu je klíčový očekávaný výnos z dané varianty a pravděpodobnost jeho dosažení, bez ohledu na způsob jejího financování. Proces kapitálového rozpočtování však neznamená pouze přijetí či odmítnutí projektu. Kapitálový rozpočet musí být propojen se strategickým plánem společnosti. Výběr kapitálové investice je výsledkem interakce tvorby kapitálového rozpočtu a realizace záměrů investiční strategie.
Investiční strategie určuje směry investování, podle nichž se mohou lišit i kritéria rozhodování o investičním projektu.
Základní směry věcných investic:
- investice na snížení nákladovosti – jde přitom o výměnu zastaralých aktiv a rozhodujícím kritériem je technická úroveň,
- investice na rozšíření kapacit – vycházejí z odhadu strategie konkurentů, prognóz poptávky a potřeby změn technologie,
- investice do nových podnikatelských aktivit – strategickým záměrem je získání určitých výhod na trhu,
- investice na ochranu životního prostředí – požaduje je zákon, rozhodujícím kritériem je splnění předepsaného standardu a tím i minimalizace souvisejících nákladů.
Základní směry finančních investic (vycházejí z dlouhodobé investiční strategie):
- investice zaměřené na ekonomické ovládání a kontrolu jiného podnikatelského subjektu – podílová účast na základním kapitálu,
- investice zaměřené na výhodnější zhodnocení volných peněz formou úroků, dividend, podílů na zisku apod., formou portfoliových investic,
- investice zaměřené na zajištění výnosu v podobě budoucího růstu ceny nabytých aktiv – nemovitosti, umělecká díla apod.
Investiční strategie firmy se zaměřuje jednak na vytypování oblastí podnikání, v nichž má firma konkurenční výhodu, a jednak na určení hlavních oblastí růstu ekonomiky, do kterých bude směřovat své investice. Kapitálový rozpočet je konkrétní realizací investiční strategie. Schvaluje se na nejvyšší úrovni řízení, avšak většina firem rozhodnutí o investicích do určité míry decentralizuje na nižší stupně. Kritériem pro určení osoby rozhodující o přijetí a realizaci investičního projektu je obvykle výše kapitálových výdajů. V konečném kapitálovém rozpočtu jsou zahrnuty všechny nové investiční projekty i všechny nedokončené projekty z předchozích let.
Ve větších podnicích se při sestavování kapitálového rozpočtu uplatňuje omezení kapitálových výdajů. Jedná se o limitaci zdrojů, kterou používá vrcholový management jako formu regulace kapitálových výdajů.
KAPITÁLOVÝ ROZPOČET PŘI OMEZENÍ ZDROJŮ
V podmínkách kapitálového omezení (limitování zdrojů) je při tvorbě kapitálového rozpočtu nutné rozhodnout, který investiční projekt bude přijat. Základním kritériem je čistá současná hodnota (ČSH) projektu, ale výběr může být efektivnější podle odvodeného ukazatele, kterým je index ČSH (tj. poměr současné hodnoty cash flow k vloženým kapitálovým výdajům). V podmínkách kapitálového omezení se tak požadavek maximální ČSH mění na požadavek maximalizace ČSH na jednotku kapitálu (indexu ČSH).
Finanční manažer se musí rozhodovat o výběru projektů nejen při limitaci zdrojů, ale i při jakémkoli jiném omezení, například u vzájemně vylučujících se projektů, kde jde o definitivní rozhodnutí typu „buď – nebo“, nebo u vzájemně závislých projektů (malá investice může vyvolat řetěz dalších investic podmiňujících fungování původní investice). V takovém případě se hovoří o prolínání nebo o interakci projektů.
K prolínání projektů dochází také při rozhodování o investování do aktiv s rozdílnou životností. Manažer se může rozhodnout podle kritéria ekvivalentu ročních nákladů, které pomáhá určit, kolik ze současné hodnoty celkových nákladů připadá na jeden rok životnosti. Výhodnější je varianta s nižším ekvivalentem ročních nákladů.
K obdobnému výsledku lze dospět použitím METOD HODNOCENÍ, KTERÉ VYCHÁZEJÍ Z NÁKLADOVÝCH KRITÉRIÍ. Tyto metody umožňují výběr z investičních projektů, které nejsou porovnatelné například technickým řešením, případně se liší výší investičních nákladů nebo životností, ale zajišťují stejný rozsah výstupů. Jsou to:
- Metoda průměrných ročních nákladů – používá se při výběru z porovnatelných investičních variant, kde porovnatelnost znamená hlavně stejný rozsah produkce, který má být zajištěn investicí. Nejvýhodnější je varianta s nejnižšími průměrnými ročními náklady.
Průměrné roční náklady = roční odpisy + úroková sazba * kapitálové výdaje + ostatní roční provozní náklady (celkové provozní náklady – odpisy)
Úroková míra představuje požadovanou minimální výnosnost, kterou by investice měla přinést.
- Metoda diskontovaných nákladů – tato metoda porovnává součet všech nákladů spojených s realizací varianty za celou dobu životnosti. Kritériem výběru nejlepší varianty jsou minimální diskontované náklady podle vzorce:
diskontované náklady = kapitálové výdaje + diskontované ostatní roční provozní náklady
Diskontované náklady investičního projektu lze charakterizovat jako částku, kterou by firma musela v okamžiku uvedení do provozu odložit, aby zajistila pořízení a provoz navrhované investice.
Při použití metody diskontovaných nákladů k výběru z variant s různou dobou životnosti je třeba obě varianty přepočítat na společnou délku životnosti. Tou je nejmenší společný násobek životnosti jednotlivých porovnávaných variant. U varianty s kratší dobou životnosti je třeba započítat i současnou hodnotu obnovovaného majetku.
Dalším problémem investičního rozhodování při tvorbě kapitálového rozpočtu je optimální načasování projektu. Jde o rozhodnutí, zda se projekt začne realizovat ihned, nebo se jeho realizace odloží na pozdější období. Pokud má manažer jistotu, může si přepočítat ČSH pro různé časové úseky a zvolí k realizaci ten časový úsek, který přinese nejvyšší ČSH.
KAPITÁLOVÝ ROZPOČET A HODNOCENÍ REALISTIČNOSTI PROGNÓZ
Při tvorbě kapitálového rozpočtu a výběru vhodných projektů musí manažer vycházet z analýzy dosavadní výkonnosti podniku. Pokud nemá dostatečné informace o využívání kapacit a dalších ukazatelích výkonnosti, nemůže dobře posoudit důsledky svého rozhodnutí. Nesprávné rozhodnutí o kapitálové investici znamená zbytečné kapitálové výdaje a nepřiměřený růst aktiv, což následně zatíží budoucí náklady a zisky.
Proto je při výběru projektu nutné prověřit i reálnost prognóz očekávaných cash flow každého projektu, tedy minimalizovat chyby odhadu. Zvláště je třeba zahrnout do kapitálových výdajů a nákladů všechny dodatečné výdaje, které mohou vzniknout po přijetí projektu (například náklady na opravy) a další režijní náklady.
Při prognóze očekávaných cash flow by měly být do kapitálových výdajů zahrnuty i výdaje spojené s navýšením pracovního kapitálu: nové aktiva zvýší potřebu čistého pracovního kapitálu, což představuje jednak vyšší kapitálové výdaje, ale také běžné provozní náklady. Nezahrnutí této potřeby může zkreslit jak ČSH projektu, tak i potřebné kapitálové výdaje.
Důležité je zohlednit míru inflace v prognóze cash flow diferencovaným způsobem: položky vyjadřované v nominálních cenách je třeba přepočítat nominální úrokovou mírou, zatímco položky vyjádřené v reálných cenách reálnou úrokovou mírou.
Neméně důležitá je kontrola realizace investičního projektu, sledování postupu a výše skutečných kapitálových výdajů a průběžná kontrola po dokončení realizace.
Při rozhodování o kapitálovém rozpočtu je tedy třeba:
- při odhadu budoucích cash flow investičního projektu a přepočtech jejich současné hodnoty zohlednit míru inflace,
- zahrnout všechny dodatečné výdaje a náklady spojené s realizací projektu,
- zvolit optimální načasování, protože při výběru investičního projektu může docházet k prolínání projektů.
Kapitálové omezení je obvykle výsledkem vnitřního limitování zdrojů v rámci podniku, které vrcholový management používá jako metodu finančního řízení.
