Kapitálový rozpočet
- součást dlouhodobého finančního plánu podniku
- součást předinvestiční přípravy projektu
- součást UNIDO
- prognóza kapitálových výdajů a očekávaných peněžních příjmů – náročnost jeho sestavení:
- 1. předvídání peněžních toků na delší časové období
- 2. na velikost kapitálových výdajů a očekávaných peněžních příjmů působí velmi velké množství faktorů, jejichž vývoj je obtížné předpovědět (zejména faktor času a rizikovost)
- sestavuje se na začátku a vypracovává se pro každý z variant, až poté se počítá ekonomická efektivnost projektů
- na 1. straně rozpočtu jsou příjmy, na 2. straně jsou výdaje a výsledkem je čistá současná hodnota (+/–)
Kapitálové výdaje
Stanovení kapitálových výdajů (KV) a očekávaných peněžních příjmů z investičního projektu je velmi náročné. Zejména to platí o peněžních příjmech z investice. Obtíže při prognózování peněžních příjmů vyplývají z dlouhodobé životnosti projektů a z toho, že na očekávané příjmy působí řada externích i interních faktorů, které mohou velmi výrazně ovlivnit skutečnou efektivnost projektů.
Za předpokladu, že podnik uvažuje o hmotném investičním majetku (HIM), je struktura kapitálových výdajů následující:
- 1) výdaje na pořízení
- 2) výdaje na instalaci
- 3) výdaje na dopravu
- 4) výdaje na vypracování projektové dokumentace
- 5) výdaje na výzkum a vývoj
- 6) výdaje na trvalý přírůstek čistého pracovního kapitálu
Úprava o:
- 1) příjmy z prodeje stávajícího HIM
- 2) roční daňové efekty spojené s prodejem nahrazovaného majetku
KV = I + ČPK – P ± D
Peněžní příjmy (cash flow) z projektu
- určení peněžních příjmů představuje v procesu plánování kritické místo, protože míra pravdivosti odhadu peněžních příjmů ovlivňuje efektivnost projektu a v důsledku toho i rozhodnutí o jeho přijetí či odmítnutí
- do ročních peněžních příjmů z projektu za celou jeho životnost zahrnujeme:
- 1) zisk po zdanění
- 2) roční odpisy
- 3) změnu čistého pracovního kapitálu
- 4) příjem z prodeje investičního majetku na konci doby životnosti upravený o daň
PP = Z + O ± ČPK + P ± D
kde:
Z – roční přírůstek zisku po zdanění
O – přírůstek ročních odpisů
ČPK – změna čistého pracovního kapitálu
P – příjem z prodeje investičního majetku
D – daňový efekt
V případě, že se investice realizuje úvěrem nebo prostřednictvím jiných forem cizího kapitálu, musí podnik hradit úrokové platby. Tyto platby by však neměly být při výpočtu zisku zahrnovány do provozních nákladů, protože by tím byl zisk uměle snižován:
- pokud jsou peněžní příjmy a kapitálové výdaje diskontovány, diskontní sazba už zahrnuje náklady na kapitál použitý k financování projektu; pokud by byl úrok zahrnut do nákladů, došlo by k jejich dvojímu započítání,
- rozhodování o struktuře financování by nemělo být závislé na rozhodnutí o přijetí či nepřijetí projektu, tedy na tom, zda bude projekt financován převážně z vlastních nebo cizích zdrojů
Pokud se kapitálové výdaje vynakládají déle než jeden rok, je třeba je diskontovat s použitím adekvátního diskontního faktoru, zpravidla v okamžiku zahájení výstavby. Diskontním faktorem mohou být například:
- různé druhy úvěrů,
- úroky z různých typů úvěrů,
- diskontní sazba národní banky,
- výnosnost dosahovaná porovnatelnými podniky,
- výnosnost bezrizikových investic.
Platí, že:
- bezpečné investice – je vhodné použít výnosnost státních dluhopisů,
- rizikové investice – čím je odhad diskontní sazby pesimističtější, tím lépe
V ekonomické teorii se setkáváme s pojmem utopené náklady – náklady, které již byly v souvislosti s investičním projektem vynaloženy. Tyto náklady nejsou součástí kapitálových výdajů, protože kapitálové výdaje představují výdaje, které se předpokládá, že budou v budoucnu vynaloženy.
Vhodným kritériem pro výběr investičního majetku je čistá současná hodnota. Není to však jediné kritérium. Dalším kritériem je index současné hodnoty.
