Kapitálový rozpočet
- součást dlouhodobého finančního plánu podniku
- součást předinvestiční přípravy projektu
- součást UNIDO
- prognóza kapitálových výdajů a očekávaných peněžních příjmů – náročnost jeho sestavení:
- 1. předvídání peněžních toků na delší časové období
- 2. na velikost kapitálových výdajů a očekávaných peněžních příjmů působí obrovské množství faktorů, jejichž vývoj je obtížné předpovědět (zejména faktor času a rizikovost)
- sestavuje se na začátku a vypracovává se pro každý z variantů, až poté se vypočítá ekonomická efektivnost projektů
- na 1. straně rozpočtu jsou příjmy, na 2. straně výdaje a výsledkem je čistá současná hodnota (+/–)
Kapitálové výdaje
Stanovení kapitálových výdajů (KV) a očekávaných peněžních příjmů z investičního projektu je velmi náročné. Zejména to platí o peněžních příjmech z investice. Obtíže při prognózování peněžních příjmů vyplývají z dlouhodobé životnosti projektů a z toho, že na očekávané příjmy působí řada externích i interních faktorů, které mohou výrazně ovlivnit skutečnou efektivitu projektů.
Za předpokladu, že podnik uvažuje o hmotném investičním majetku (HIM), je struktura kapitálových výdajů následující:
- 1) výdaje na pořízení
- 2) výdaje na instalaci
- 3) výdaje na dopravu
- 4) výdaje na vypracování projektové dokumentace
- 5) výdaje na výzkum a vývoj
- 6) výdaje na trvalý přírůstek čistého pracovního kapitálu
Úprava o:
- 1) příjmy z prodeje stávajícího HIM
- 2) roční daňové účinky spojené s prodejem nahrazovaného majetku
KV = I + ČPK – P +/- D
Peněžní příjmy (cash flow) z projektu
- určení peněžních příjmů představuje v přístupu kritické místo, protože míra pravdivosti odhadu peněžních příjmů ovlivňuje efektivitu projektu a následně rozhodnutí o jeho přijetí či nepřijetí
- do ročních peněžních příjmů projektu za celou jeho životnost zahrnujeme:
- 1) zisk po zdanění
- 2) roční odpisy
- 3) změnu čistého pracovního kapitálu
- 4) příjem z prodeje investičního majetku na konci životnosti upravený o daň
PP = Z + O +/- ČPK + P +/- D
kde:
Z – roční přírůstek zisku po zdanění
O – přírůstek ročních odpisů
ČPK – změna čistého pracovního kapitálu
P – příjem z prodeje investičního majetku
D – daňový efekt
Pokud je investice financována úvěrem nebo jinými formami cizího kapitálu, podnik musí hradit úrokové platby. Tyto platby by však neměly být zahrnovány do provozních nákladů při výpočtu zisku, protože by tento zisk uměle snižovaly:
- pokud se peněžní příjmy a kapitálové výdaje diskontují, diskontní sazba již zahrnuje náklady na kapitál použitý k financování projektu; zahrnutí úroků do nákladů by vedlo k jejich dvojímu započítání,
- rozhodování o struktuře financování by nemělo být závislé na rozhodnutí o přijetí či nepřijetí projektu, tj. na rozhodnutí, zda bude projekt financován převážně z vlastních nebo cizích zdrojů.
Pokud jsou kapitálové výdaje vynakládány delší dobu než 1 rok, je třeba je diskontovat pomocí adekvátního diskontního faktoru, a to zpravidla k okamžiku zahájení výstavby. Diskontním faktorem může být například:
- různé druhy úvěrů,
- úroky z různých druhů úvěrů,
- diskontní sazba národní banky,
- výnosnost dosahovaná srovnatelnými podniky,
- výnosnost bezrizikových investic.
Platí, že:
- bezpečné investice – je vhodné použít výnosnost státních dluhopisů,
- rizikové investice – čím je odhad diskontní sazby pesimističtější, tím lépe.
V ekonomické teorii se setkáváme s pojmem utopené náklady – jedná se o náklady, které byly v souvislosti s investičním projektem již vynaloženy. Tyto náklady nejsou součástí kapitálových výdajů, protože kapitálové výdaje představují náklady, které předpokládáme, že budou vynaloženy v budoucnosti.
Vhodným kritériem pro výběr investičního majetku je čistá současná hodnota. Není to však jediné kritérium. Dalším kritériem je index současné hodnoty.
