Kapitálový rozpočet a kapitálové rozpočtování

Kapitálové rozpočtování

Výběr investičního projektu je rozhodnutím o kapitálové investici a promítá se do rozpočtu kapitálových výdajů – do kapitálového rozpočtu. Pro výběr správného investičního projektu je klíčový očekávaný výnos z varianty a pravděpodobnost jeho dosažení, bez ohledu na způsob financování. Proces kapitálového rozpočtování však neznamená pouze přijetí či odmítnutí projektu. Kapitálový rozpočet musí být propojen se strategickým plánem firmy. Výběr kapitálové investice je výsledkem interakce tvorby kapitálového rozpočtu a realizace záměrů investiční strategie.

Investiční strategie určuje směry investování, podle kterých se mohou lišit i kritéria rozhodování o investičním projektu.

Základní směry věcných investic:

• investice na snížení nákladovosti – jde především o výměnu zastaralých aktiv, kde rozhodujícím kritériem je technická úroveň,
• investice na rozšíření kapacit – vycházejí z odhadu strategie konkurentů, z prognóz poptávky a z potřeby technologických změn,
• investice do nových podnikatelských aktivit – strategickým cílem je získání určitých výhod na trhu,
• investice na ochranu životního prostředí – vyžadují je zákony, rozhodujícím kritériem je splnění předepsaných standardů a tím i minimalizace nákladů.

Základní směry finančních investic (vyplývají z dlouhodobé investiční strategie):

• investice zaměřené na ekonomické ovládání a kontrolu jiného podnikatelského subjektu – podílová účast na základním kapitálu,
• investice zaměřené na výhodnější zhodnocení volných peněz formou úroků, dividend, podílů na zisku apod., tj. formou portfoliových investic,
• investice zaměřené na zajištění výnosu ve formě budoucího růstu ceny nabytých aktiv – nemovitosti, umělecká díla apod.

Investiční strategie firmy se zaměřuje jednak na vytypování oblastí podnikání, ve kterých má firma konkurenční výhodu, a jednak na určení hlavních oblastí růstu ekonomiky, do kterých bude směřovat své investice. Kapitálový rozpočet je konkrétní realizací investiční strategie. Schvaluje se na nejvyšší úrovni řízení, přičemž většina firem rozhodnutí o investicích do určité míry decentralizuje na nižší stupně. Pro určení toho, kdo rozhoduje o přijetí a realizaci investičního projektu, obvykle slouží kritérium výše kapitálových výdajů. V konečném kapitálovém rozpočtu jsou zahrnuty všechny nové investiční projekty a všechny nedokončené investiční projekty z předchozích let.

Ve větších podnicích se při sestavování kapitálového rozpočtu uplatňuje limitování kapitálových výdajů, tedy omezení zdrojů používané vrcholovým managementem jako forma regulace kapitálových výdajů.

Kapitálový rozpočet při omezení zdrojů

V podmínkách kapitálového omezení (limitování zdrojů) je při tvorbě kapitálového rozpočtu nutné rozhodnout, který investiční projekt bude přijat. Základním kritériem je čistá současná hodnota (ČSH) projektu, avšak výběr může být přesnější podle odvozeného ukazatele – indexu ČSH (poměr čisté současné hodnoty cash flow k vloženým kapitálovým výdajům). Za těchto podmínek se tedy požadavek maximální ČSH mění na požadavek maximalizace ČSH na jednotku kapitálu (tj. indexu ČSH).

Finanční manažer musí rozhodovat o výběru projektů nejen při limitování zdrojů, ale i při jakémkoliv jiném omezení, například při vzájemně se vylučujících projektech, kdy jde o definitivní rozhodnutí typu „buď – nebo“, případně při vzájemně závislých projektech (např. menší investice může vyvolat řetěz dalších investic, podmiňujících fungování původní investice). V takovém případě se hovoří o prolínání či interakci projektů.

K prolínání projektů dochází rovněž při rozhodování o investování do aktiv s různou životností. Manažer se pak může rozhodovat podle kritéria ekvivalentu ročních nákladů, které pomáhá určit, kolik ze současné hodnoty celkových nákladů připadá na jeden rok životnosti. Výhodnější je varianta s nižším ekvivalentem ročních nákladů.

Podobného výsledku lze dosáhnout použitím metod hodnocení vycházejících z nákladových kritérií. Tyto metody umožňují výběr investičních projektů, které nejsou vzájemně porovnatelné například technickým řešením nebo se liší výší investičních nákladů či životností, ale zajišťují stejný rozsah výstupů. Patří sem:

1. Metoda průměrných ročních nákladů – používá se při výběru mezi porovnatelnými investičními variantami, přičemž porovnatelností se rozumí zejména stejný rozsah produkce, který má být investicí dosažen. Nejvhodnější je varianta s nejnižšími průměrnými ročními náklady.
   Průměrné roční náklady = roční odpisy + úroková sazba * kapitálové výdaje + ostatní roční provozní náklady (celkové provozní náklady – odpisy).
   Úroková míra představuje požadovanou minimální výnosnost, kterou by investice měla přinést.
2. Metoda diskontovaných nákladů – při této metodě se porovnává součet všech nákladů spojených s realizací varianty za celou dobu její životnosti. Kritériem výběru nejlepší varianty jsou minimální diskontované náklady vypočtené podle vzorce:
   Diskontované náklady = kapitálové výdaje + diskontované ostatní roční provozní náklady.
   Diskontované náklady investičního projektu lze charakterizovat jako částku, kterou by firma musela v okamžiku uvedení investice do provozu odložit, aby zajistila pořízení a provoz navrhované investice.
   Při použití metody diskontovaných nákladů pro výběr mezi variantami s rozdílnou dobou životnosti je nutné obě varianty přepočítat na společnou délku životnosti, kterou představuje nejmenší společný násobek životností jednotlivých variant. U varianty s kratší životností je třeba zohlednit i současnou hodnotu obnovovaného majetku.

Dalším problémem investičního rozhodování při tvorbě kapitálového rozpočtu je optimální načasování projektu, tedy rozhodnutí, zda projekt realizovat okamžitě, nebo jeho realizaci odložit na pozdější období. Pokud má manažer jistotu, může si přepočítat ČSH pro různé časové úseky a zvolí takový, který přinese nejvyšší ČSH.

Kapitálový rozpočet a hodnocení reálnosti prognóz

Při tvorbě kapitálového rozpočtu a výběru vhodných projektů musí manažer vycházet z analýzy dosavadní výkonnosti podniku. Pokud nemá kvalitní informace o využití kapacit a dalších ukazatelích výkonnosti, nemůže správně posoudit dopady svého rozhodnutí. Chybné rozhodnutí o kapitálové investici znamená zbytečné kapitálové výdaje a nepřiměřený růst aktiv, což následně zatíží i budoucí náklady a zisky.

Při výběru projektu je proto nutné prověřit i reálnost prognóz očekávaných cash flow každého projektu. Jde o minimalizaci chyb odhadu. Zejména je třeba zahrnout do kapitálových výdajů a nákladů všechny dodatečné výdaje, které mohou po přijetí projektu vzniknout (například náklady na opravy) a také dodatečné výdaje účtované jako režie.

Při prognóze očekávaných cash flow by měly být do kapitálových výdajů zahrnuty také výdaje spojené s nárůstem pracovního kapitálu: nová aktiva zvyšují potřebu čistého pracovního kapitálu, což znamená nejen vyšší kapitálové výdaje, ale i běžné náklady. Nezahrnutí této potřeby může zkreslit jak ČSH projektu, tak nutné kapitálové výdaje.

Důležité je zohlednit míru inflace v prognóze cash flow diferencovaně: položky vyjádřené v nominálních cenách je třeba přepočítat nominální úrokovou mírou, zatímco položky vyjádřené v reálných cenách reálnou úrokovou mírou.

Rovněž je důležitá kontrola realizace investičního projektu, sledování postupu a výše skutečných kapitálových výdajů a průběžná kontrola i po dokončení.

Při rozhodování o kapitálovém rozpočtu je tedy nezbytné:

• při odhadu budoucích cash flow investičního projektu a při přepočtech jejich současné hodnoty zohlednit míru inflace,
• zahrnout všechny dodatečné výdaje a náklady spojené s realizací projektu,
• řešit optimální načasování, protože může docházet k prolínání jednotlivých investičních projektů.

Kapitálové omezení je obvykle výsledkem vnitřní limitace zdrojů v rámci podniku, kterou vrcholový management používá jako metodu finančního řízení.