Název článku:
Kdy nastane konec světa?
Obsah článku:
Moje devadesátiletá babička oslavovala v září jubileum. Při té příležitosti nezapomněla zmínit, že tenhle svět je nějaký hloupý, že ani k moři letos nemůže vycestovat, ani do Tater na brusle, a navíc je tady všechno zavirované, a vůbec, že už je asi čas, aby konečně nastal ten léta slibovaný konec světa.
Člunkování na Štrbském plese
Že ještě za druhé světové války to bylo v pohodě. Bydleli u železniční stanice, která byla cílem německých bombardérů, takže je preventivně v roce 1944 evakuovali do Popradu. Každou středu obědvali ve Smokovci a vždy v sobotu se plavili na loďkách po Štrbském plese. Prostě taková doznívající první republika v době války.
Půloviční pojistné
Na začátku roku si kolega, také svářeč, odřezal část levé ruky. Až po loket. Také levou. Když se z toho v březnu dostal a sundali mu obvazy, levou rukou si prolistoval své životní a úrazové pojistné smlouvy a veselý – tou samou rukou – zavolal do pojišťovny.
Pak zavolal mně. Tou samou rukou, samozřejmě, ale už veselý hlas neměl. Prý katastrofa, konec světa, pojišťovna mu přiznala pouze půloviční pojistné. PŮLOVIČNÉ, rozumíš…?
V očekávání konce světa
Dnes jsme navštívili zámek a přespali v malém rodinném penzionu. Myslel jsem si, že si na chvíli odpočinu od tíhy světa a strašných předpovědí. No, mýlil jsem se. Hovorový recepční, který už toho zažil víc, než zažije, zase zmínil něco o blížící se katastrofě: Něco na tom bude, už hodně lidí čeká konec světa, asi to brzy přijde.
Převaloval jsem se v posteli a nemohl usnout. Probudil jsem se ve čtyři ráno s představou, že se penzion hroutí, nebe padá, Evě Mázikové se narodila dvojčata a vesmír se neodvratně řítí do singularity.
A tehdy mi to došlo. Prdlajz! Konec světa přijde tehdy, když to budeme nejmíň čekat.
