Klasická ekonomie
Hlavními představiteli klasické ekonomie byli William Petty, Adam Smith a David Ricardo, kteří se soustředili na tzv. teorii pracovní hodnoty. Podle této teorie velikost hodnoty zboží závisí na množství práce vynaložené na jeho výrobu.
Adam Smith a Bohatství národů
Adam Smith, představitel klasické ekonomie, žil v letech 1723–1790. Jeho hlavním dílem je Úvaha o podstatě a původu bohatství národů. Adam Smith byl zastáncem hospodářské svobody (liberalismu). Za základ fungování tržní ekonomiky považoval svobodu člověka, svobodu vlastnictví a podnikání. Tvrdil, že všechny ekonomické jevy vyplývají z přirozené povahy člověka – egoisty, který sleduje svůj osobní zájem (konkurence), a ten je hnací silou celého ekonomického vývoje.
Smithovo dílo lze zařadit do dvou myšlenkových tradic. Jednak díky hlavním bodům a celkovému vyznění Bohatství národů je jeho autor považován za zakladatele ekonomického liberalismu neboli klasické ekonomie. Úvahami o zdrojích morálky v Teorii mravních citů věrně sleduje tradici skotského osvícenství a britského moralismu, intelektuálního hnutí, kam Smitha řadíme spolu s jeho učitelem Francisem Hutchesonem, Davidem Humem, Thomasem Reidem či Adamem Fergusonem.
Adam Smith je autorem díla tzv. Bohatství národů. Přínosem tohoto díla je popsání přirozeného samoregulujícího systému, který umožňuje fungování tržní ekonomiky za předpokladu zajištění svobody člověka, vlastnictví a podnikání. Tvrdil, že přirozený řád v tržním systému odpovídá přirozené povaze člověka – egoistovi, tedy usilujícímu o zisk. Sledování individuálních zájmů jednotlivců přispívá k podpoře společenských zájmů. Řízení ekonomického vývoje probíhá optimálně prostřednictvím tzv. neviditelné ruky trhu. Státní zásahy směřující k regulaci ekonomiky zpravidla nic neřeší, naopak situaci zhoršují.
Hlavní myšlenky Adama Smitha
- Přirozený řád odpovídá povaze egoisty a ustavuje se a funguje samočinně.
- Neviditelná ruka trhu: je třeba odstranit státní zásahy do ekonomiky a nastolit hospodářskou svobodu.
Teorie Adama Smitha
- teorie trhu – základem je, že všechny ekonomické jevy a zákonitosti vyplývají z přirozené povahy člověka, vznikají samočinně tím, že lidé sledují svůj osobní zájem, který je hnací silou celého ekonomického vývoje společnosti.
- neviditelná ruka trhu – přirozený řád, který se ustavuje zcela samočinně a funguje tím dokonaleji, čím svobodněji mohou všichni lidé sledovat své vlastní egoistické zájmy.
- svobodná konkurence – čím svobodnější a všeobecnější je konkurence, tím větší bude nejen blahobyt jednotlivců, ale i celé společnosti.
- funkce státu bez zásahu do ekonomiky – stát má plnit pouze tři funkce (chránit zemi před vnějším nepřítelem, udržovat spravedlnost uvnitř země, budovat a udržovat taková veřejná zařízení, o která nemá zájem jednotlivec, protože se nevyplatí, ačkoliv jsou společensky důležitá).
- negativní důsledky konkurence – konkurencí se postupně vyrovnávají nejen nabídka a poptávka, ale omezuje se i zisk dosahovaný zavedením nových kombinací výrobních faktorů; negativní důsledky konkurence by měly být zmírňovány nejen etickými, ale i právními normami.
- teorie hodnoty – hodnotu určuje množství práce vynaložené na výrobu zboží (mzda, zisk, renta); nejvýznamnější dílo – Pojednání o původu a podstatě bohatství národů (1776).
Klasická politická ekonomie
Více o Adamovi Smithovi a klasické politické ekonomii se dočtete v článku Klasická politická ekonomie a Adam Smith.
Adam Smith a fyziokraté
Předchůdci Adama Smitha byli v jistém smyslu fyziokraté jako zastánci principů ekonomického liberalismu. Jejich teorie obsahovala téměř bezvýhradnou podporu ekonomické svobody a volného trhu ve víře, že jakékoliv zásahy do ekonomických vztahů jsou porušením harmonického přirozeného řádu. Právě takové chápání povahy ekonomických vztahů je spojuje se Smithovou klasickou ekonomií.
Další společný bod lze najít mezi Quesnayovým přesvědčením, že k „největšímu možnému uspokojení potřeb společnosti jako celku“ dochází tehdy, když jednotlivci sledují vlastní zájmy. Z těchto společných bodů pak někteří autoři (pravděpodobně mylně) usuzovali, že Smithovy myšlenky v Bohatství národů byly inspirovány jeho setkáním s francouzskými fyziokraty.
Dílo Adama Smitha
Smithovo dílo lze zařadit do dvou myšlenkových tradic. Jednak díky hlavním bodům a celkovému vyznění Bohatství národů je jeho autor považován za zakladatele ekonomického liberalismu nebo klasické ekonomie, úvahami o zdrojích morálky v Teorii mravních citů naopak věrně sleduje tradici skotského osvícenství a britského moralismu, intelektuálního hnutí, kam Smitha řadíme spolu s jeho učitelem Francisem Hutchesonem, Davidem Humem, Thomasem Reidem či Adamem Fergusonem.
Ze Smithova odkazu se zachovalo kromě jeho dvou významných děl i několik přednášek v zápiscích jeho studentů, krátký spis známý pod názvem Dějiny astronomie a posmrtně vydané filozofické eseje.
Dějiny astronomie
Prvním zachovaným Smithovým spisem jsou Principles which lead direct philosophical empiries; Illustrated by the history of astronomy, známější ve zkrácené podobě jako Dějiny astronomie. Ve srovnání s pozdější tvorbou může na první pohled překvapit, že Smith se v tomto díle věnuje dějinám vědy. Předmět práce vychází z jeho zájmu o matematiku a fyziku v raných dobách jeho studií.
Smith zde popisuje svou představu o vývoji a cíli vědeckého poznání na pozadí společenského vývoje. V duchu tehdejší osvětové tradice věří, že vrcholným stádiem vývoje vědy je deskriptivně pojatá newtonovská přírodověda. Podobná kritéria jako v přírodních vědách pak Smith považuje za vhodné použít i v etice, která má být pojata jako popisná věda zkoumající principy, podle kterých člověk hodnotí mravnost činů.
Právě takový typ etiky se Smith později snažil vytvořit při psaní Teorie mravních citů. Celkově však Dějiny astronomie trpí podobnými nedostatky jako množství jiných raných děl velikánů filozofie – na rozdíl od propracovanějšího pozdějšího díla často činí zrychlené zobecnění a dochází k snadno vyvratitelným závěrům. Jeho pozdější texty v tomto ohledu představují kvalitnější práci.
Teorie mravních citů
Smithovým druhým dílem byla Teorie mravních citů. Ačkoliv je dnes jeho autor známý hlavně jako zakladatel ekonomie a autor „bible“ ekonomického liberalismu – Bohatství národů, právě Teorie mu přinesla první velký úspěch v jeho době. Ještě za jeho života bylo vydáno sedm vydání, přeložena do francouzštiny, němčiny a ruštiny. Smith ji sám považoval za důležitější než své pozdější velké dílo.
Teorie mravních citů byla vydána v roce 1759 během Smithova působení v Glasgow, kde mu jako zdroj pro její napsání posloužily texty vlastních univerzitních přednášek z morální filozofie. Smith se v Teorii zaměřuje na povahu a zdroje mravních soudů. Jeho záměrem bylo pojmout uvažování o morálce striktně vědecky a vytvořit vědu o morálce.
Smithův text nepředstavuje normativní výklad vlastních přesvědčení o tom, jak by se člověk měl chovat, aby jednal morálně. Smith se snaží přísně empiricky, na základě pozorování vyvodit závěry o původu a významu morálky, o tom, jaké jednání je skutečně ostatními lidmi považováno za morální. Jeho cílem je odpovědět na otázku, na základě čeho člověk hodnotí chování ostatních v relaci k jeho mravní hodnotě. V duchu doby morální filozofie předpokládá morální soudy založené nikoli v lidském rozumu, ale v citech, především v citovém prožitku sympatie.
Pojednání o podstatě a původu bohatství národů
Nejrozsáhlejším Smithovým dílem, ne-li významem, je téměř devítisetstránková kniha Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, vydaná v roce 1776 jako souhrn Smithových dřívějších ekonomických úvah a poznatků získaných na jeho evropské cestě. Dá se říci, že podobně jako evropská filozofie bývá s určitou mírou nadsázky označována za komentáře k Platónovi, dějiny ekonomických teorií jsou reakcí na Bohatství národů Adama Smitha.
V Bohatství národů se Smith zamýšlí nad otázkou, z čeho se skládá a jakým způsobem se akumuluje a rozvíjí bohatství a blahobyt společnosti jako celku. Dochází k závěru, že celkové bohatství společnosti se nachází ve výsledku její práce a skládá se z individuálních bohatství jednotlivých členů. Jednotlivci své osobní bohatství maximalizují tím, že při práci a podnikání sledují svůj vlastní užitek.
Jak uvádí autor doslovu, Smith tímto dílem posunul ekonomii do pozice vědy díky odlišnému vnímání ekonomického řádu než měli jeho předchůdci. Dosavadní teorie usilovaly nalézt ideální stav, v duchu osvícenství objevovat ideální uspořádání věcí, nejlepší možnou alternativu, která by představovala ideální řád. Tento řád měl být následně zaveden v praxi. „Pro Smitha je však přirozený řád skutečnost. Nemusí být vytvořen, existuje již nyní.“
Ať už záměrně nebo ne, Adam Smith v Bohatství národů nastolil ekonomii cestu „vědeckého“ objevování zákonitostí, o nichž věří dodnes, že v jejím předmětu jsou objektivní.
Smithův styl
Spolu s Teorií mravních citů je i Bohatství národů psáno poutavým, spíše hovorovým než odborným stylem. Právě tento dobře čitelný literární styl odlišuje Smithovu knihu od pozdějších vrcholných ekonomických děl. Člověk nemusí být ekonom s hlubokou znalostí matematiky (či v případě Teorie mravních citů profesionální filozof s odbornou filozofickou terminologií), aby Smithovým myšlenkám porozuměl.
Na druhou stranu s hovorovým stylem souvisí i určitá nesystematičnost. Adam Smith nebyl z metodologického hlediska precizním autorem. I když se poměrně věrně drží hlavní linie argumentace vytyčené vždy na začátku knihy nebo hlavní kapitoly, jeho texty jsou provázány množstvím odboček, úvah, vysvětlení a souvislostí; tyto vedlejší linie mohou často i při použití kontextu působit protichůdně.
Historie ukázala, že i zkušení čtenáři mohou po přečtení Smithových děl nabýt dojmu, že celkové vyznění pozdějšího Bohatství národů nekoresponduje se Smithovými výroky v Teorii mravních citů. Podobně nekonzistentní mohou být i jednotlivé různé části Bohatství národů.
Jinou zajímavostí je, že Bohatství národů obsahuje „argumenty“ a příklady, které bychom dnes rozhodně nepovažovali za spolehlivé zdroje. Smith své analýzy podkládá rozsáhlým materiálem – úředními dokumenty, archivními záznamy a podobně. Tam, kde takové zdroje chybí, spoléhá na neověřitelné výpovědi jednotlivců nebo i lidové pověsti.
Essays on Philosophical Subjects
Smith se k napsání dalšího velkého díla již nedostal. Jeho poslední, již posmrtně vydanou prací, jsou Essays on Philosophical Subjects, které však vzhledem k době vzniku náleží do období mezi Teorií mravních citů a Bohatstvím národů.
David Ricardo
David Ricardo, představitel klasické ekonomie, žil v letech 1772–1823 v období průmyslové revoluce. Na učení Adama Smitha navázal a rozpracoval teorii hodnoty. Podle této teorie velikost hodnoty zboží určuje množství práce potřebné na jeho výrobu. Teorii rozvedl i v oblasti mezinárodního obchodu a vypracoval tzv. teorii komparativních výhod. Vytvořil dílo nazvané Zásady politické ekonomie a zdanění. Rozdělování důchodů považoval za nejdůležitější součást ekonomických teorií.
Hlavní myšlenky Davida Ricarda
- Mzda pro dělníky, renta pro vlastníky půdy, zisk kapitalistům.
- Přirozená mzda (co stačí dělníkovi a rodině) a tržní mzda (na základě nabídky a poptávky).
- Autor železného mzdového zákona.
- Zisk je zbytek z prodejní ceny
