Vznik klasické školy
Klasická politická ekonomie (klasická ekonomie) představuje další významnou kapitolu v dějinách ekonomického myšlení. Klasickí představitelé pojímali politickou ekonomii jako vědu o tvorbě a rozdělování bohatství. Období klasické školy politické ekonomie se vymezuje od vydání díla Bohatství národů (představitel Adam Smith) v roce 1776 až po rok 1871, který je považován za počátek tzv. marginalistické revoluce. Hlavní příčinou vzniku nového způsobu ekonomického myšlení byla další vlna odporu v Evropě vůči vládnoucím absolutistickým režimům. Docházelo také k významným vědeckým objevům a technologickým změnám.
Předmětem zkoumání klasické politické ekonomie byly zejména vznik a rozdělování národního bohatství, přičemž byl kladen velký důraz na hospodářský růst. Ve srovnání se současnou ekonomikou, která je chápána především jako věda o ekonomickém chování a rozhodování jedince (ekonomického člověka), zkoumali klasickí představitelé ekonomickou roli velkých společenských tříd: kapitalistů, pracovníků a pozemkových vlastníků. Hlavní postavou v klasické ekonomii byl kapitalista – tvůrce mzdového fondu, který investoval a podněcoval ekonomický růst.
Teorie hodnoty a teorie rozdělování
Vzhledem k tomu, že klasická politická ekonomie byla zaměřena na tvorbu a rozdělování národního bohatství, tvořily ji významné součásti, a to:
- teorie hodnoty a
- teorie rozdělování.
Klasická teorie hodnoty měla charakter nákladové teorie (tj. cena výrobku byla určena jeho náklady). Moderní ekonomie opustila pojem hodnota a nahradila ho užíváním termínu cena, přičemž vysvětluje zejména užitečnost výrobku. Zaměřuje se na poptávkovou stránku, ale respektuje i vliv nákladů. Teorie rozdělování vysvětluje zisk, mzdy a pozemkové renty jako důchody tří hlavních společenských tříd. Zatímco současná ekonomie chápe tyto důchody jako ceny výrobních faktorů, které se utvářejí v důsledku setkání nabídky a poptávky na trzích výrobních faktorů. Oddělením klasické teorie rozdělování od teorie hodnoty se pojem mzdy uchopil jako existenční minimum a kapitál jako mzdový fond.
Klasická ekonomie se rozvíjela především v Anglii a ve Francii, přičemž anglická větev byla větší a významnější. Vrchol dosáhla anglická klasická škola v dílech Adama Smitha, Davida Ricarda a Johna Stuarta Milla.
Adam Smith
V Anglii jsou 70. a 80. léta 18. století často označována jako období příprav a startu průmyslové revoluce. V této době docházelo k zavádění významných technických objevů do ekonomické praxe. Lze říct, že tato fáze kapitalismu byla naplněna optimistickými očekáváními, stejně jako ekonomie Adama Smitha.
Adam Smith, stejně jako většina jeho předchůdců, kladl otázku, co je zdrojem národního bohatství. Ve svém díle Bohatství národů (1776) se zabýval otázkami, které se později staly hlavními tématy klasické politické ekonomie, a to: neviditelná ruka trhu, růst a měření národního bohatství, teorie hodnoty a rozdělování.
Důraz kladl především na svobodu obchodu. Národní hospodářství tak funguje jako systém, který je schopen bez státních zásahů udržovat rovnováhu samo o sobě. V pozadí tohoto systému totiž existuje samočinný koordinační mechanismus – tzv. neviditelná ruka trhu. Smith zdůrazňoval, že zdrojem růstu bohatství je práce (především zdůrazňoval dělbu práce).
Neviditelná ruka trhu
Podstatou Smithovy neviditelné ruky trhu je mocná a přitažlivá myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Neviditelná ruka však nesymbolizuje žádnou harmonii mezi zájmy jednotlivců ani harmonii zájmů jednotlivých tříd. Smith si byl velmi dobře vědom konfliktu zájmů. Symbolizuje soulad mezi vlastním zájmem jednotlivce a zájmem společnosti. Souhlas, který je dosažen bez zásahu státu. V pozadí Smithovy neviditelné ruky působily mocnější síly – dělba práce, konkurence a akumulace.
Národní bohatství a dělba práce
Prostřednictvím národního bohatství Adam Smith zdůrazňoval národní produkt. Dokonce rozlišoval mezi hrubým a čistým produktem a viděl rozdíl mezi nimi v opotřebení fixního kapitálu. Smith na rozdíl od fyziokratů nespojující národní produkt s přebytkem a chápal mzdy jako součást národního produktu.
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith se snažil nalézt vnitřní hodnotu zboží prostřednictvím rozlišení užitkové a směnné hodnoty. Vycházel přitom z tzv. paradoxu hodnoty vody a diamantu, který říká, že vysoce užitečná voda má nízkou směnnou hodnotu, zatímco téměř neužitečný diamant má směnnou hodnotu velmi vysokou. Z toho Smith odvozoval, že směnná hodnota nezávisí na hodnotě užitkové. Je třeba poznamenat, že Smith nedokázal rozlišit celkovou užitečnost a omezenou užitečnost – tedy užitečnost poslední spotřebované jednotky. Paradox hodnoty způsobil opomenutí významu poptávky pro utváření ceny, kterého se dopustil nejen Smith, ale i pozdější klasická ekonomie.
Důsledkem této chyby bylo objektivně-nákladové pojetí hodnoty, podle něhož je hodnota zboží nezávislá na subjektivních preferencích spotřebitelů. Adam Smith uznával určitý vliv poptávky na cenu, samozřejmě pouze v krátkém časovém období – tzv. tržní cenu. V dlouhém období má úroveň tržní ceny tendenci směřovat k tzv. přirozené ceně, která závisí pouze na nákladech. Zásadní otázkou po vysvětlení ceny (teorie hodnoty) bylo, jak se utváří přirozená cena. Smith předpokládal, že přirozená cena závisí na přirozené výši mzdy a na přirozené míře zisku. Tím učinil nákladovou teorii hodnoty závislou na teorii rozdělování.
Závěr
Období klasické školy bylo jednou z vývojových etap v celkovém historickém vývoji ekonomie, která se snažila poznat principy fungování hospodářských dějů. Dnešní svět se s autory klasické školy již ztotožňuje jen částečně. V tehdejších závěrech by dnes pravděpodobně neuspěl, protože se v některých případech potvrzuje, že tržní ekonomika se bez určitých zásahů státu neobejde. Určité oblasti hospodářství, které by se v soukromém sektoru samostatně nerozvíjely a jsou pro danou zemi nezbytné, zůstanou vždy pod vlivem státní moci.
