Název článku:
Klasický přístup a klasická teorie kapitálové struktury
Obsah článku:
Klasický přístup k finanční analýze představuje klasická teorie kapitálové struktury. Podle tohoto nejjednoduššího přístupu se změna finanční struktury projevuje v tržní hodnotě podniku.
Klasická teorie kapitálové struktury
Klasická teorie kapitálové struktury vychází z toho, že finanční leverage (finanční páka) snižuje průměrné náklady na podnikový kapitál (tj. vážený aritmetický průměr nákladů vlastního a cizího kapitálu), a tím zvyšuje tržní hodnotu podniku.
Předpoklady a zjednodušení
Při důkazu tohoto tvrzení se předpokládají tato zjednodušení:
- nezohledňuje se zdanění zisku
- nepočítá se s tzv. transakčními náklady spojenými s emisí akcií nebo získáním cizího kapitálu (např. emisí dluhopisů)
- celý zisk se rozděluje na dividendy
- čistý výnos (tj. zisk a úroky) se v jednotlivých obdobích nemění, a nemění se ani se změnou finanční struktury
- rozdělení pravděpodobnosti očekávaných čistých výnosů je pro všechny investory stejné
- akcionáři požadují konstantní procento výnosu ze svého kapitálu stejně jako věřitelé požadují stejnou úrokovou míru bez ohledu na finanční strukturu podniku
Cizí kapitál a tržní hodnota podniku
Za těchto předpokladů je zřejmé, že zvyšování podílu cizího kapitálu vede ke snižování průměrných nákladů získávání a vázání kapitálu podniku. Současně platí: čím vyšší je podíl cizího kapitálu, tím relativně větší část čistého výnosu připadá vlastníkům kapitálu, a tím je vyšší tržní hodnota podniku.
Závěr vyplývající z klasické teorie
Dospíváme tak k poměrně absurdnímu závěru: čím je podnik zadluženější, tím nižší jsou jeho průměrné náklady kapitálu, tím vyšší je tržní cena podniku a tím vyšší zisk připadá na jednu akcii. Nelze zde tedy odvodit nějakou optimální finanční strukturu. (Je to samozřejmě dáno předpoklady, které jsme formulovali, jež neodpovídají skutečným poměrům v ekonomice, a postupně je budeme při dalších přístupech zmírňovat a tak se více přibližovat skutečnosti.)
