Životní cyklus podniku
Životní cyklus podniku je období od jeho vzniku až po zánik. Každý podnik jako hospodářská jednotka vzniká, roste, stabilizuje se a zaniká. Nelze přesně určit, zda toto období trvá 1 rok, 2 roky, nebo 10 či 20 let – čím je tato doba delší, tím je podnik stabilnější.
Fáze vzniku podniku
- příjmy jsou nižší než výdaje v této fázi, otázkou je, proč jsou výdaje vyšší
- protože podnik teprve začíná s výrobou, nevyrábí ve velkém, nachází se ve fázi postupného růstu
- na začátku této fáze je výroba nulová, resp. začíná růst, a podnikatel má zvýšené výdaje, náklady spojené se zajištěním výrobních faktorů (pozemek, práce, kapitál)
- dalšími výdaji jsou náklady na registraci na úřadech
- v této fázi je výroba nulová a podnikatel se snaží určit optimální objem produkce, což je tehdy, když budou příjmy na úrovni výdajů (je to bod, kde se křivka výdajů protne s křivkou příjmů v grafu) – příjmy se rovnají výdajům, jedná se o rovnovážný stav, nazývaný „hladová dolina“ (či ztráta) – do tohoto bodu podnik ekonomicky generuje ztrátu, v tomto bodě se příjmy rovnají výdajům a od tohoto bodu je subjekt ziskový
- podnikatelský subjekt musí předložit podnikatelský záměr – někteří podnikatelé nemají dostatek finančních prostředků, proto potřebují podnikatelský úvěr a banka žádá podnikatelský záměr, kterým má podnikatel banku přesvědčit, protože ji zajímá nejen to, co bude vyrábět, ale také jak rychle bude podnikatel schopen peníze vrátit
Fáze růstu podniku
- objem produkce roste, podnikatelský subjekt začíná dosahovat zisků, příjmy jsou vyšší než výdaje
- objem prodeje se zvyšuje, přibývají stále noví zákazníci, rozšiřuje se cílová skupina a začínají se projevovat úspory z rozsahu (na jedno zařízení vyrábím více výrobků a tím klesají jednotkové náklady)
- subjekt je ziskový, ale ještě nelze říci, že se zisk bude stále zvyšovat
- umením podnikání je nalézt bod, kdy dosahuji maximálních příjmů při minimálních výdajích a tento stav co nejdéle udržet – toto již patří do fáze stabilizace
Fáze stabilizace
- mám optimální objem produkce, který odpovídá maximálním příjmům a minimálním výdajům
- objem prodeje je maximálně možný
- na konci fáze stabilizace se může stát, že přijde konkurent a pokud nebudu inovovat své výrobky ani přizpůsobovat je potřebám zákazníků, začnou být výdaje vyšší než příjmy
- každý podnikatel chce fázi stabilizace co nejvíce udržet, a když dochází ke poklesu, snaží se výrobu opět nastartovat, ale může se stát i to, že po fázi růstu nastoupí fáze zániku – což znamená zánik podniku už během fáze růstu
Fáze zániku
- může skončit tak, že podnikatel vyhlásí bankrot. Měl by vyrovnat závazky vůči zaměstnancům, dodavatelům apod.
- pokud však ve fázi stabilizace zaznamená signály, že se něco děje, například že množství prodávaných výrobků začíná klesat, může reagovat inovací výrobků nebo uvedením nového výrobku, změnou technologie a může dojít k opětovnému nastartování podniku – po fázi stabilizace tak může následovat nová fáze růstu
Více o životním cyklu podniku se dozvíte na stránce Životní cyklus podniku a jeho fáze.
Signály a symptomy nastupující krize
Signály krize v externím prostředí (mimo podnik):
- kolísání či stagnace odbytu výrobků (dnes je méně kupujících v obchodech než před krizí)
- narůstající tlak konkurenčních podniků (konkurence sílí), které dosahují růstu lepší kvalitou nebo nižší cenou
- problémy s uspokojováním zákazníků v důsledku měnících se preferencí
Signály krize v interním prostředí (uvnitř podniku):
- prudký pokles příjmů
- odliv kvalifikované pracovní síly (předpoklad, že ji někdo nabídne lepší mzdu)
- pokles produktivity práce (za stejnou cenu jsou lidé ochotni pracovat méně)
- neoprávněné zvyšování cen
- neodůvodněné přerozdělování finančních prostředků mezi jednotlivými odděleními podniku
- tyto signály jsou prvotními indikátory krize
Řešení krize
Krizi lze řešit konsolidací podniku, jeho sanací nebo bankrotem.
Konsolidace podniku spočívá v tom, že majitel znovu prověří činnosti v podniku, snaží se spojovat výrobní složky, vytváří konsolidační plán, hledá rezervy a šetří (například snížení počtu pracovních dní z 6 na 5).
Sanace podniku je mnohem radikálnější řešení. Zatímco při konsolidaci dochází ke změně náplně práce zaměstnanců, avšak s vyšším pracovním zatížením při stejné mzdě, sanace zahrnuje propouštění zaměstnanců, zásadní změny výrobních postupů často spojené s prodejem části podniku. Cílem je získat finanční prostředky na restart finančního procesu. Sanace představuje soubor opatření, která vedou k oživení podnikatelské činnosti a přizpůsobení struktury a aktivit novým tržním podmínkám. Patří sem například snížení základního kapitálu, snížení počtu zaměstnanců, uzavření provozoven či oddělení a další opatření, která mají pomoci firmě překonat problémy.
Bankrot je krajní řešení. Počet zaměstnanců klesne na nulu, veškerá technologie je prodána, ruší se dodavatelsko-odběratelské vztahy. Přichází správce konkurzní podstaty, jehož úkolem je zajistit uspokojení pohledávek dodavatelů, vyplácení mezd zaměstnancům a vyhledání potřebných finančních zdrojů.
Podniková krize na Slovensku v současnosti
- Slovenská republika byla před krizí v roce 2007 úspěšná, kdy HDP dosahovalo růstu kolem 10 %
- jedná se o importovanou krizi, dovezenou ze zahraničí (aktuálně automobilový průmysl způsobuje na Slovensku značné potíže)
- pomohly nám vstup do Evropské unie a přijetí eura, což se projevilo na poklesu kurzů okolních cen
- pomohla nám také vládní opatření
- pokud by krize přetrvávala, došlo by i u nás k růstu cen
Balíčky protikrizových opatření slovenské vlády
Slovenská republika přijala zatím čtyři balíčky opatření, a to jak pro podnikatelskou, tak nepodnikatelskou sféru, i když ne ve svém plném rozsahu.
- v listopadu 2008 byl přijat první balíček opatření, v prosinci byl upravován – zaměřený na zabezpečení čerpání finančních prostředků z eurofondů (úspěšnost našich podnikatelských subjektů nebyla nízká kvůli nedostatku nápadů, ale hlavní problém představovala byrokracie – na prvním kole byla hodnocena formální stránka projektu, která mnohdy vedla k odmítnutí nápadů), státní tendry
- druhý balíček: podnikatelským subjektům, které nepropustí zaměstnance, ale sníží pracovní dobu, stát přispívá na odvody zaměstnanců (u nás je mzda zaměstnance stanovena tak, že pokud chce zaměstnavatel dát mzdu ve výši 10 000 Kč, zaměstnanec musí vyrobit o 35 % více, protože těch 35 % jsou odvody, které platí zaměstnavatel, přičemž odvody platí i sám zaměstnanec); snaha o snížení daně z přidané hodnoty, což však znamená také méně peněz do státní pokladny; příspěvek na vytváření nových pracovních míst – firmy, které řádně platily daně a odvody a nepropustily zaměstnance, dostanou příspěvek přes 3 000 EUR na nové pracovní místo; i lidé nezaměstnaní více než 3 měsíce si mohou založit živnost a získat až 6 000 EUR na otevření pracovního místa; příspěvky na cestování; opatření se týkají nejen podnikatelského sektoru, ale i měst a obcí
