KVANTITATIVNÍ TEORIE PENĚZ
Vyjadřuje kauzální vztah mezi množstvím peněz v oběhu a cenami.
Podle kvantitativní teorie vyvolává zvýšení množství peněz v oběhu zvýšení cen, protože za určité množství zboží je třeba vydat větší množství peněz. Tuto teorii rozpracoval také Irving Fisher, který sestavil směnnou rovnici:
M x V = P x Q
- M – množství peněz v oběhu
- V – rychlost obratu peněz
- P – cenová hladina
- Q – reálný produkt
Úroveň cen je přímo úměrná množství peněz v oběhu a rychlosti obratu peněz, a nepřímo úměrná objemu reálného produktu.
Podle Fishera je cenová hladina jednoduchou funkcí množství peněz v oběhu. Fisher vysvětlil funkci peněz a oběživa.
Keynes zpochybnil závěry kvantitativní teorie peněz, protože rychlost oběhu peněz není konstantní, jelikož ji ovlivňují změny úrokové míry, a formuloval tak teorii preference likvidity – jejím jádrem je, že ekonomické subjekty preferují držbu peněz před jinými aktivy kvůli jejich vysoké likviditě.
Monetaristé kritizují Keynesovo učení a jeho zastávání státních intervencí a obnovují kvantitativní teorii peněz. Zdůrazňují aktivní roli peněz v ekonomice a upozorňují na nebezpečí dlouhodobého zvyšování množství peněz v oběhu z důvodu vyvolání inflace.
Monetaristické peněžní pravidlo říká, že množství peněz v oběhu roste tempem odpovídajícím růstu skutečného HDP (3–5 %).
