Název článku:
Kyseliny
Obsah článku:
Kyseliny jsou chemické sloučeniny, jejichž přítomnost zjišťujeme pomocí indikátorů. Indikátory („ukazatele“) jsou látky, jejichž zabarvení se mění v závislosti na prostředí. Mezi indikátory patří například: univerzální indikátorový papírek, fenolftalein, šťáva z červeného zelí.
Kyselost roztoků kyselin způsobují oxóniové kationty.
Vznik oxóniového kationtu: Každá kyselina obsahuje atom HI (např. kyselina chlorovodíková HICl-I). Každá kyselina ve vodném roztoku ionizuje – uvolní kation vodíku, který se spojí s molekulou vody a tak vznikne oxóniový kation (H3O+).
HCl → H+ + Cl– H+ + H2O
_________
H3O+
Úplný zápis: HCl + H2O → H3O+ + Cl– (chloridový anion)
Kyselost roztoků můžeme vyjádřit pomocí hodnoty pH.
pH < 7 – kyselé roztoky (čím je pH nižší než 7, tím je roztok kyselejší)
pH = 7 – neutrální roztoky (např. destilovaná voda)
Rozdělení kyselin (podle obsahu kyslíku):
1. Bezkyslíkaté: jsou dvouprvkové sloučeniny složené z vodíku a nekovového prvku, např.
- kyselina chlorovodíková (HCl) – vzniká reakcí vodíku s chlórem
H2 + Cl2 → 2 HCl
- kyselina fluorovodíková (HF)
- kyselina bromovodíková (HBr)
- kyselina jodovodíková (HI)
2. Kyslíkaté: jsou tříprvkové sloučeniny složené z vodíku, nekovového prvku a kyslíku
- kyselina dusičná (HNO3) H+ + NO3– → HNO3
- kyselina sírová (H2SO4) 2 H+ + SO42- → H2SO4
Kyseliny ve vodném roztoku ionizují, čímž vznikají oxóniové kationty H3O+ a příslušné anionty kyselin.
Vznik aniontů kyselin (zjednodušeně, jen vznikem kationtu vodíku):
HCl → H+ + Cl– (chloridový anion)
HNO3 → H+ + NO3– (dusičnanový anion)
H2SO4 → 2 H+ + SO42- (síranový anion)
Významné kyseliny
A. Vlastnosti kyselin (obecně):
- kyseliny jsou bezbarvé kapaliny
- žiraviny – při práci s nimi je nutné dodržovat bezpečnostní opatření, jako je používání ochranných rukavic, brýlí a oděvů
- při přípravě zředěné kyseliny je třeba pomalu lít kyselinu do vody (nikoli naopak!) a míchat
!!! První pomoc při poleptání kyselinou: okamžitě oplachovat postižené místo proudem studené vody po několik minut a poté opláchnout roztokem jedlé sody nebo mýdlovou vodou.
B. Použití vybraných kyselin:
Kyselina chlorovodíková (HCl) – je vodný roztok chlorovodíku, je těkavá!
ð používá se k čištění kovů, výrobě barev, léků, plastů
ð velmi zředěná kyselina chlorovodíková (0,3 % až 0,4 %) je součástí žaludeční šťávy a má velký význam pro trávení potravy
Čištění kovů Výroba barev Výroba léků
Kyselina dusičná (HNO3)
ð těkavá! Jejím rozkladem vznikají jedovaté oxidy dusíku.
ð používá se k výrobě výbušnin, hnojiv, barev, léků
Výroba léků Výroba hnojiv Výroba výbušnin
Kyselina sírová (H2SO4)
ð není těkavá, ale je silná žíravina!
ð nejvýznamnější a nejpoužívanější kyselina v chemickém průmyslu
ð používá se při výrobě hnojiv, plastů, barev, léků, výbušnin, při zpracování ropy, jako náplň do akumulátorů automobilů a má využití v textilním i papírenském průmyslu.
Výroba plastů Náplň do akumulátorů Textilní průmysl
Kyseliny jsou důležité látky pro průmysl, avšak jejich nežádoucí účinek může vést k poškozování životního prostředí ve formě kyselých dešťů nebo při nesprávném zacházení mohou být součástí odpadních vod.
