Logistikou rozumíme systémové plánování, synchronizaci, řízení, realizaci a kontrolu vnějšího i vnitřního materiálového toku a s ním spojeného informačního toku z místa vzniku do místa spotřeby s cílem uspokojovat požadavky zákazníků. Je zaměřena na uspokojování potřeb zákazníka jako konečného efektu, který se usiluje dosáhnout s co největší pružností, přesností a hospodárností.
Metody aplikovatelné v logistice se v pojetí jednotlivých autorů liší způsobem klasifikace, v zásadě se však jedná o shodné metody, které jsou v logistice využívány.
Logistické metody
Při optimálním naplňování svých řídicích funkcí logistika využívá množství metod, z nichž většina byla již dříve uplatňována v oblasti výrobních a dopravních technologií, manipulační techniky, skladového hospodářství, automatizační techniky a informatiky. Nezachází k nim však odděleně, jako v jednotlivých oblastech, ale snaží se je využívat komplexně s přihlédnutím ke všem vzájemným souvislostem.
Mezi základní metody používané v logistice lze zařadit v jednotlivých oblastech následující metody:
- analýza procesů – matematická statistika, stochastika, shluková analýza, teorie chyb
- modelování procesů – teorie grafů, teorie hromadné obsluhy, spolehlivosti, simulační technika
- optimalizace procesů – operační analýza, teorie rozhodování, teorie her
- řízení procesů – teorie organizace a regulace
- vyhodnocování procesů – hodnotová analýza, rozpočtování nákladů, analýza užitku a nákladů
Metody vhodné pro logistiku
Logistiku lze zařadit buď do technických, nebo do ekonomických věd. Logistika má dobré integrační vlastnosti. Abychom dospěli ke konkrétní aplikaci logistiky na různých úrovních, používáme různé metody k zachycení zásob, výrobních a odbytových procesů, k jejich analýze a optimalizaci. Metody používané v logistice jsou zařazeny do 10 skupin:
- skupina: Metody sloužící k analýze logistických procesů v podniku nebo k analýze toků materiálů a zboží (systémová analýza, analýza ABC, D, hodnotová analýza, analýza nákladů);
- skupina: Metody k rozboru využití HIM a pracovníků (např. časové a prostorové snímkování, kapacitní výpočty, rozmístňovací úlohy, přiřazovací algoritmy), metody k usměrňování materiálových toků (usměrňování dle objednávek, usměrňování dle spotřeby – Gozinto graf); metody řízení pracovních procesů (JUST–IN–TIME, Kanban – metoda řízení dílen); dopravní technologie (týkající se přemisťování, stohové překládky, LICHTERŮV SYSTÉM)
- skupina: Metody operační analýzy sloužící k objasnění souvislostí v rámci systému podniku a harmonizace vztahů (např. lineární programování, teorie hromadné obsluhy, teorie zásob), optimalizační a simulační metody a postupy – Cílem optimalizačních modelů je určit optimální hodnoty rozhodovacích proměnných při maximalizaci nebo minimalizaci účelové funkce.
Cílem simulačních modelů je odhadnout výstupy při zadaných vstupech, což by mělo pomoci při rozhodování o výběru varianty.
- skupina: Metody sloužící k rozčlenění celkových procesů a postupů na dílčí (síťová analýza, teorie grafů)
- skupina: Statistické metody zpracování a vyhodnocování informací a prognostické metody
- skupina: Simulační přístupy sloužící k sladění zvolených přístupů, principů a metod (software podporující tvorbu simulačních modelů)
- skupina: Ekonomické přístupy (např. analýza zisku, finanční analýza, portfoliové přístupy, soustavy ukazatelů)
- skupina: Systematizované přístupy k řízení (např. MRKT, MNŽT, ekonomická kybernetika) a metody rozhodování (vícekriteriální rozhodování nebo rozhodování za neurčitosti a rizika)
- skupina: Psychologické a sociologické přístupy, které zkoumají úlohu člověka v logistice resp. v logistických systémech (komunikační techniky, metody analýzy lidských faktorů)
- skupina: Počítačem podporované metody (CAD, CAM, CAP, CAQ, PPS, MIS, CAL, …)
Metody používané k řešení úloh v logistice
K řešení úloh, které vznikají v rámci jednotlivých bloků struktury činností výrobní logistiky, se používají různé metody. Ty lze rozdělit různými způsoby. Dále budeme metody rozdělovat na tři skupiny následovně:
- Metody operačního výzkumu jsou jedním z hlavních zdrojů různých matematických modelů, kterými lze velmi dobře reprezentovat mnohé logistické úlohy a algoritmy k řešení těchto úloh.
- Metody umělé inteligence slouží především k řešení různých optimalizačních úloh, u kterých nejsou známy polynomiální algoritmy, a tedy jejich řešení vyžaduje čas rostoucí exponenciálně s velikostí vstupu dané úlohy. Metody pocházející z oblasti umělé inteligence jsou velmi různorodé, např. metody řešení úloh s omezeními, genetické algoritmy a další.
- Pro řešení mnoha logistických úloh byly postupně vytvořeny různé heuristiky, které jsou výsledkem lidské zručnosti, schopnosti přemýšlet a navrhovat účinné postupy pro řešení složitých úloh.
Nejčastěji používané metody
Mezi nejčastěji používané metody u nás patří
- šachovnicová tabulka dopravních vztahů
- sankeyův diagram – grafické znázornění materiálového toku
- oběhový diagram
- postupové metody
- metoda alternativních dotazů
- metoda souřadnic
- metoda CRAFT
- trojúhelníková metoda
- trojúhelníková tabulka dopravních vztahů
- metoda těžiště
- metoda vážených průměrů
- kruhová metoda
- klasifikační a bodovací metoda
- rozhodovací tabulky
- časové studie
- metody lineárního programování
- teorie front
- teorie grafů
- teorie hromadné obsluhy
- simulace
- hodnotová analýza
Systémová analýza
Systémová analýza je metoda obecné teorie systémů pro exaktí a empiricko-intuitivní zkoumání základních vlastností a cílů jednoduchých i složitých systémů v různých oblastech lidské činnosti. Cílem systémové analýzy je zlepšit existující systém nebo vytvořit a zavést nový systém.
Systémová analýza je založena na komplexním – systémovém přístupu k řešení problémů, což je v případě rozsáhlých a složitých systémů vhodná záruka nalezení řešení, které se bude blížit optimálnímu. Systémová analýza již prokázala svou účinnost a efektivnost při řešení složitých problémů z různých oblastí, jako je program výzkumu vesmíru, tvorba moderních, vysoce výkonných výpočetních systémů i jejich účinná aplikace v hospodářské praxi.
Analýza ABCD
ABC analýza je založena na principu, že jen několik faktorů podstatně ovlivňuje celkový problém. Základním principem ABC analýzy je skutečnost vyplývající z tzv. Paretova pravidla. Toto pravidlo říká, že „80 % všech důsledků způsobuje jen přibližně 20 % příčin.“ Samostatným problémem rozboru výrobního programu je definování reprezentantů výrobkových skupin. Reprezentanti se využívají v dalších fázích projektu (např. hrubé kapacitní přepočty pro reprezentanty, rozbor materiálových toků, simulace výroby pro reprezentanty).
Pokud podrobíme výrobní program podniku takové analýze, lze obvykle rozdělit výrobky do tří základních skupin:
- A – významné výrobky z hlediska obratu podniku (10 % výrobků, 75 % obratu). Patří sem položky s největším podílem na obratu. Je jim věnována největší pozornost. Při jejich nákupu je nutný detailní průzkum dodacích podmínek (kvalita, cena, dodací lhůta) pro každou položku zvlášť. Velikost potřeb je určována analyticky na základě výrobních plánů, kusovníků a norem spotřeby materiálu. Objednávání probíhá v kratších časových intervalech. I nepatrné snížení stavu zásob má výrazný dopad na snížení nákladů na skladování.
- B – méně „významné“ výrobky (20 % výrobků, 15 % obratu). Patří sem položky se střední výší obratu. Pozornost věnovaná těmto materiálům je obvykle zaměřena na jednotlivé materiálové skupiny (nikoli na jednotlivé druhy materiálů). Velikost potřeb může být určována analyticky, ale většinou postačuje statistický odhad (forecasting). Při řízení zásob jsou objednávány ve větších objednávkových cyklech, protože zvýšení průměrné úrovně zásob u této skupiny položek nemá tak výrazný vliv na výši skladovacích nákladů jako u položek skupiny A.
- C – „nevýznamné“ výrobky (70 % výrobků, 10 % obratu). Do této skupiny patří nízkoobrátkové položky. Ty jsou pořizovány vždy až na základě přímých požadavků.
Analýza nákladů
Metoda analýzy nákladů a přínosů (Cost–Benefit Analysis), běžně označovaná jako CBA, slouží k hodnocení projektů zejména ve veřejné sféře a obsahuje postup řešení problémů spojených s těmito projekty. Metoda srovnává benefity (Benefits), které vyjadřují jakékoliv pozitivní efekty, s náklady nebo ztrátami (Costs), které představují negativní dopady investice.
Síťová analýza
Síťová analýza tvoří relativně samostatnou oblast aplikace základních poznatků teorie grafů do oblasti technicko-ekonomické – plánování složitých akcí (projektů), jejichž realizace vyžaduje splnění celé řady na sebe navazujících dílčích činností. Tyto činnosti vzhledem ke svému charakteru mohou mít různý vzájemný vztah – nezávislost, časovou následnost, vzájemnou podmíněnost apod. Z hlediska zařazení by měly metody síťové analýzy spadat spíše mezi heuristické metody, neboť jejich rozhodující etapa – sestavení síťového grafu – dosud nebyla úspěšně algoritmizována.
Mezi základní metody používané v logistice řadíme analýzu procesů, modelování procesů, optimalizaci procesů, řízení procesů a vyhodnocování procesů. Logistiku lze zařadit buď do technických, nebo do ekonomických věd. Logistika má dobré integrační vlastnosti. Pro dosažení konkrétní aplikace logistiky na různých úrovních používáme rozličné metody k zachycení zásob, výrobních a odbytových procesů, k jejich analýze a optimalizaci. Metody používané v logistice jsou zařazeny do 10 skupin. K řešení úloh vznikajících v rámci jednotlivých bloků struktury činností výrobní logistiky se používají metody operačního výzkumu, metody umělé inteligence a heuristické metody.
