Management výroby: Řízení výroby
Předmět a cíle řízení výroby
Hmotná produkce je základem ekonomiky, která vyžaduje tržně orientované výrobní podniky s aktivním komerčním přístupem ve výrobě. Podnikatelsky orientovaný management výroby musí respektovat požadavky trhu, přičemž vychází z pojetí výroby jako výrobního systému. Předmětem řízení výroby nejsou tedy pouze samotné výrobní činnosti, ale i předvýrobní etapy a rovněž poprodejní služby.
Management výroby představuje vícestupňový řetězec od vzniku ideje nového výrobku a jeho začlenění do výrobní strategie firmy, přes fáze přípravy výroby, samotný výrobní proces, obslužné činnosti až po servis u zákazníka. Hlavními úkoly managementu výroby jsou takto:
– tvorba výrobní strategie firmy, která zahrnuje dlouhodobá rozhodnutí týkající se výrobního programu, výběru výrobní technologie a rozmístění výroby z geografického hlediska,
– tvorba produktového portfolia (produktové řady, sortiment) v rámci daného výrobního programu,
– pružná adaptace marketingových výsledků do výroby,
– převod nových poznatků výzkumu a vývoje do výroby – inovační management,
– zajištění materiálového systému výroby – zásobování, mezioperační příprava, sklady,
– vytváření rozvojového zázemí výroby – rozvojový management,
– rozvoj a zvyšování kvality produkce – management kvality,
– organizace pružných výrobních systémů – management automatizace výroby,
– personální rozvoj, humanizace práce.
Cíle řízení výroby vycházejí z politiky a strategických cílů podniku. Hlavními cíli výroby jsou:
– hospodárnost – dosahovaná soustavným snižováním a kontrolou nákladů,
– zvyšování kvality produkce,
– dodržování časových požadavků poptávky.
Základním cílem řízení výroby je tedy produktivita – plnění časových a objemových požadavků při dodržování kvality a hospodárnosti výroby při efektivním využití výrobní kapacity podniku.
Výrobní management tedy vytváří výrobní systém, zajišťuje ho potřebnými výrobními činiteli a řídí jej. Úkolem managementu výroby je cílené plánování a řízení výroby.
Strategický, taktický a operativní management výroby
Management výroby má různý dosah a cíle z hlediska řídící úrovně podniku, které se jeho rozhodnutí týkají. Rozlišujeme tedy:
– strategický management výroby, jehož úkolem je tvorba cílů pro výrobní systém firmy a vytvoření a udržení konkurenceschopné výroby,
– taktický management výroby, který sleduje rozhodnutí o portfoliu výrobků, zajištění výrobního potenciálu a organizaci výrobního systému,
– operativní management výroby, který zajišťuje optimální využití existujícího výrobního systému pro zajištění hospodárného výkonu podniku.
Strategický management výroby zaujímá rozhodující postavení v podnikové strategii, od kterého se odvíjí řada strategických záměrů firmy. Stěžejním prvkem výrobní strategie je výrobní program a způsob výroby, určuje dlouhodobé cíle v oblasti technologie výroby, organizace výroby a alokace výroby. Vychází ze tří strategických konceptů:
a) koncepce produkt/trh – znamená vymezení základních trhů a určení výrobků, které jsou na ně vázány, což je podmíněno kapacitou podniku,
b) koncepce zdrojů – určuje kapacity a množství výrobních faktorů vzhledem k danému rozsahu výroby, přičemž limitujícími jsou zejména finanční zdroje podniku,
c) koncepce budování konkurenční pozice – představuje určení strategických záměrů podniku z hlediska konkurenční výhody a její vazbu na tržní segment. Může být založena na dvou základních strategiích – nákladové nebo diferenciační.
Základními parametry strategického managementu výroby jsou:
– strategie nových výrobků,
– strategie nových trhů,
– strategie odbytních cest,
– strategie nových technologií,
– budování konkurenční výhody.
Tvorba výrobní strategie musí vycházet z komplexní analýzy vnějšího a vnitřního prostředí podniku. Součástí strategie je volba a zaměření strategických (podnikatelských) jednotek, které jsou vytvářeny na základě koncepce produkt/trh s vlastní výrobní strategií.
Taktický management výroby navazuje na výrobní strategii a jeho úkolem je zejména realizace zvolené strategie. Zahrnuje především tato rozhodnutí:
a) rozhodnutí o výrobcích – realizace produktové politiky,
b) rozhodnutí o vybavení výrobního systému,
c) rozhodnutí o organizaci výrobního systému.
Taktické cíle jsou orientovány do dvou oblastí:
1. zaměřené na produktový systém – cíle v oblasti kvality, cíle v oblasti flexibility výrobků,
2. zaměřené na výrobní systém – zvýšení hospodárnosti, cíle v oblasti kvality práce a pracovního prostředí.
Středobodem taktického řízení výroby je tvorba střednědobého (2–3 roky) výrobního programu, přičemž jsou využívány různé formy produktové politiky – diverzifikace, diferenciace, inovace. Vychází z analýzy životního cyklu výrobků a analýzy portfolia výrobků (portfoliová analýza).
Konkrétní úkoly pak závisí na zvolené konkurenční strategii podniku – minimalizace nákladů nebo diferenciace.
Operativní management výroby je realizačním stupněm řízení výroby a představuje souhrn činností zajišťujících upřesnění požadavků prodeje, potřeby výrobních faktorů, uspořádání výrobního procesu a samotný průběh výroby.
Je základem celého systému řízení výroby. Zajišťuje bezprostřední kontakt s výrobními činnostmi podniku, na rozdíl od vyšších úrovní řízení zahrnuje rozsáhlou řadu aktivit, rozptýlených ve výrobním prostoru, které využívají celou řadu informací s vysokou periodicitou. Musí být založen na konkrétní znalosti řízeného objektu s možností okamžitých zásahů do procesu. Zajišťuje plnění cílů výroby při optimálním využití zdrojů, které jsou v daném okamžiku k dispozici.
Obsah operativního managementu je:
1. plánování výrobků – sortimentní (druh výrobků), kapacitní (množství),
2. plánování potřeby materiálu a vstupů,
3. plánování průběhu výrobního procesu – rozvrhování, obsazenost kapacit, údržba, výrobní dávky,
4. řízení výrobního procesu – v souladu s operativním plánem výroby,
5. dispečerské řízení výroby – u specifických výrobků, které vyžadují nepřetržitý dozor nad výrobou,
6. kontrola výrobního procesu – evidence množství a kvality, spotřeba materiálu, nástrojů a práce.
Podsystémy operativního řízení výroby:
1. podsystém operativního plánování výroby,
2. podsystém operativní evidence výroby,
3. podsystém regulace, tj. přímého řízení výrobního procesu,
4. podsystém aktualizace, tj. změnového (odchylkového) řízení.
Vztah mezi managementem výroby a managementem kvality
Kvalita výrobků je nositelem komerční i ekonomické úspěšnosti podniku na trhu, proto musí být řízení kvality organickou součástí managementu výroby. Aby vynikající kvalita byla podstatou konkurenční výhody firmy, musí být řízení kvality založeno na jejím komplexním pojetí, které je přijato a realizováno všemi podnikovými složkami. O kvalitě výrobku rozhoduje již technická příprava výroby, zajištění kvalitních vstupů, výrobní postup a vlastní výrobní proces.
Komplexní, resp. totální řízení kvality (TQM) zahrnuje široký rozsah aktivit aplikovaných na všechny činnosti podniku. Pro její zajištění nestačí jednoduchá kontrola výrobků, řízení kontroly musí zasahovat celý podnik.
Kvalita výrobku je dána výhodami výrobku pro jeho uživatele, přičemž výhoda spotřebitele se stává výhodou firmy. Management kvality má proto významné vazby na management výroby, které se projevují zejména v těchto ekonomických a technických aspektech:
– kvalita má vliv na odbyt a image firmy – výrobky, které jsou pro svou kvalitu zákazníky preferovány, se dobře prodávají, proto podnik musí ve svém sortimentním plánu počítat s uplatněním výrobků, které vytvářejí u zákazníka image spolehlivého dodavatele kvalitních výrobků,
– kvalita ovlivňuje produktivitu – nízká kvalita nebo nekvalitní výroba snižuje produktivitu, protože zvyšuje náklady podniku potřebné k odstranění nedostatků, vede k plýtvání materiálem, energií a pracovním úsilím lidí,
– kvalitní výroba zkracuje dodací lhůty – odstraňuje ztrátové časy potřebné na opravy vadných výrobků nebo jejich součástí,
– kvalita ovlivňuje vývoj nových výrobků – kvalitní výrobní proces je zdrojem konstrukce nových výrobků,
– kvalita má vliv na pracovní sílu – zapojení všech účastníků výrobního procesu do řízení kvality je nástrojem motivace pro osobní iniciativu, dodržování technických a ekonomických norem,
– kvalita je spojena s nákupem – zajištění kvalitních vstupních materiálů vychází z vytváření stabilních vztahů s dodavateli.
Z hlediska výroby jde při řízení kvality zejména o rozhodnutí týkající se kvality (standardů) výrobku, standardizovaných technologických a pracovních postupů a rozhodnutí o způsobech kontroly kvality. Pro posouzení konečné kvality výrobku mají významný vliv čtyři faktory kvality:
– materiál,
– stroje, nástroje, přípravky,
– postupy – technologické, přepravní, kontrolní,
– lidé – všechny úrovně managementu a pracovníků.
Základní kritéria kvality:
1. technické parametry – fyzikálně-chemické vlastnosti – výkon, hmotnost, pevnost apod.,
2. provozní vlastnosti – snadná obsluha a údržba, nízká spotřeba, trvanlivost,
3. estetická kritéria – vzhled, barevnost, balení,
4. ergonomická kritéria – netradiční požadavky na výrobky, které by měly řešit vztah výrobku k anatomickým a fyziologickým podmínkám člověka – anatomický tvar, hlučnost apod.,
5. životnost – doba používání ovlivňující technické a ekonomické výsledky výrobku,
6. spolehlivost – pravděpodobnost bezporuchového chodu po předem stanovenou dobu,
7. humánní kritéria – zdravotní a bezpečnostní hlediska,
8. ekologické požadavky – dopady používání na pracovní a životní prostředí,
9. psychologické vlastnosti výrobků – emotivní vztah zákazníka k výrobku,
10. servis – záruční opravy, reklamace.
Nové směry řízení výroby
K dosahování konkurenční schopnosti podniku mohou významně přispívat i nové koncepce, které lze rozdělit na:
– technicky zaměřené výrobní a logistické koncepce – zejména CIM (Computer Integrated Manufacturing),
– organizačně zaměřené výrobní a logistické koncepce – JIT, time-based-manufacturing, fraktální fabriky, lean production.
Technicky zaměřené koncepce
Tyto koncepce jsou založeny na systémech počítačové podpory a automatizace výroby. Využití výpočetní techniky je přednostně situováno do operativního managementu, kde dochází k rozsáhlému informačnímu toku a požadavku neustálé aktualizace dat. Důraz je kladen na modulární strukturu technických prostředků. Při práci s nimi je prosazován interaktivní režim práce v reálném čase a možnost vytváření problémově orientovaných databází s rychlým přístupem k informacím. Důležitým hlediskem je propojení jednotlivých úrovní do hierarchicky uspořádaných systémů.
Obecně jde o využívání standardních a specifických softwarových produktů pro řízení výroby zejména v oblasti předvýrobních a výrobních etap vytvářených podle podmínek a požadavků daného výrobního systému.
Snaha o integraci zpracování informací provozně-ekonomických a technických úloh výrobního podniku do jednoho systému představuje
CIM – Computer Integrated Manufacturing – počítačově podporovaná integrace informací ve všech oblastech výrobního procesu, přičemž dochází k jeho zefektivnění a odstranění některých fází. Složkami systému CIM jsou:
– CAE – Computer Aided Engineering – počítačem podporovaný návrh výrobku,
– CAD – Computer Aided Design – zahrnuje všechny aktivity, při kterých se využívá výpočetní technika v rámci vývoje a konstrukce produktů,
– CAP – Computer Aided Process Planning – počítačem podporované aktivity založené na výsledcích konstrukční přípravy výroby – technologická příprava výroby (technologické postupy, operace, potřeba strojů, zařízení, materiálu, času),
– CAM – Computer Aided Manufacturing – počítačem podporované aktivity pro technické řízení a sledování výrobních zařízení ve výrobním procesu,
– CAQ – Computer Aided Quality – kontrola a řízení kvality.
Základem je propojení CAD/CAM systémů, které poskytují společná základní data. Jednotlivé dílčí úkoly jsou řešeny komplexně.
Pružná automatizace se uplatňuje ve všech výrobních procesech:
– automatizace řízení výrobních a technologických procesů – využití elektroniky při řízení nepřetržitých procesů, u přerušovaných procesů zejména pružné výrobní systémy,
– automatizace konstrukčních a projekčních prací – CAD systémy,
– automatizace funkcí strojů a zařízení pro výrobu, manipulaci, měření, kontrolu a diagnostiku – elektronické systémy, robotizace, automatizované dopravníky a linky apod.,
– automatizace řízení organizace – využití elektroniky v informačních systémech a jejich nasazení pro potřeby managementu výroby.
Organizačně zaměřené koncepce
Just-in-time (JIT) – koncepce, která předpokládá krátké průběžné doby ve výrobě odstraněním plýtvání způsobeného dlouhým časem přípravy výroby, nedostatečnou kapacitou výrobních procesů či čekáním na objednávky. Systém JIT lze charakterizovat takto:
– odstranění nehospodárnosti reorganizací výroby a zásobování,
– implementace plánovacích a řídících systémů, které řídí výrobní proces podle objednávek – důsledně se uplatňuje přímý vztah se zákazníkem v celém hodnotovém řetězci,
– decentralizace zásob podle principu KANBAN – odběrné místo odebírá zásoby v určeném množství a specifikaci ze skladu a dodávající místo pracuje tak, aby zajistilo nízký stav zásob.
Ideálním modelem podle JIT je výroba a zásobování vyvolané čistě zákazkou.
Time-based management – koncepce zaměřená na zkrácení doby výrobního procesu, usiluje o dosažení konkurenčních termínů dodávek. To se dosahuje nejen zkracováním výrobního procesu, ale i procesů nákupu, odbytu a vývoje nových výrobků.
Lean production – štíhlá výroba – představuje optimalizaci celého hodnototvorného procesu pomocí kontinuálních zlepšovacích aktivit (KAIZEN), dů
