Manažer, profil manažera, manažerské dovednosti

Manažer je vůdce, správce, organizátor, koordinátor. Manažer analyzuje informace, rozhoduje o cílech a postupech, vede své spolupracovníky, plánuje, organizuje a podobně.

Manažeři se během své práce zabývají různými činnostmi. Vytvářejí si variabilní vztahy vůči pracovníkům v okolí. Tyto vztahy se týkají manažerových nadřízených, podřízených, spolupracovníků, klientů nebo veřejnosti. Chování manažera v různých vztazích se řídí určitými pravidly. Úkoly manažera se vzájemně doplňují a prolínají ve všech manažerských funkcích.

Práce manažera by mohla být popsána jako plnění různých rolí. Úloha, kterou manažer zastává, je charakteristická pro definování toho, co vykonává.

10 manažerských úkolů

Interpersonální úkoly

Interpersonální vztahy jsou ty, které vznikají z manažerovy pozice a jeho autority. Jde o nepřetržitý kontakt se svými pracovníky. Patří sem:

1. Úloha vedoucí osobnosti – formálně symbolizuje a reprezentuje organizaci, podepisuje dokumenty a nezbytně se účastní společenských akcí.
2. Úloha vůdce – odpovídá na základě své autority za plnění úkolů, za motivaci a za vedení podřízených.
3. Úloha budovatele vztahů – navazuje vztahy mezi organizací a jejím okolím.

Informační úkoly

Základem informačních úkolů je práce s informacemi, které manažer získává při vykonávání mezilidských úkolů. Rozlišujeme tyto tři úkoly:

1. V úloze příjemce manažer hledá a přijímá informace, které mu umožňují lépe pochopit práci celé organizace a jejího okolí.
2. V úloze šiřitele manažer přenáší informace z vnějšího prostředí do organizace prostřednictvím úlohy budování vztahů. Naopak prostřednictvím úlohy vedoucí osoby předává informace z vnitřku organizace podřízeným.
3. V úloze mluvčího předává informace na základě své formální autority lidem mimo organizaci, například široké veřejnosti, dodavatelům, zákazníkům nebo tiskovým médiím.

Rozhodovací úkoly

Rozhodovací úkoly zahrnují přijímání strategických organizačních rozhodnutí a rovněž přístup k informacím:

1. Úloha podnikatele opravňuje manažera plánovat změny, využívat příležitosti ke změně nebo řešení problémů vedoucích ke zlepšení aktuální situace. Manažer může pracovat na zlepšení situace sám, nebo může zodpovědnost delegovat na podřízené.
2. V úloze krizového manažera musí pružně reagovat na vzniklé situace a nečekané události.
3. V úloze alokátora zdrojů přijímá rozhodnutí o rozdělování zdrojů, jako jsou finance, čas, zásoby a zaměstnanci. Rozhoduje o rozvrhu práce a provádí kontrolu.
4. Úloha vyjednavače znamená pro manažera účast na jednáních a podepisování nových smluv s odborovou organizací.

Obecné rysy manažerské práce

• Klasické funkce řízení (rozhodování, plánování, kontrola, organizování) tvoří náplň činnosti manažera
• Práce s lidmi (komunikace, vzdělávání, řízení kariéry)

Manažer

• se musí ve své činnosti zaměřit na budoucnost,
• být vizionářem,
• umět koncepčně myslet,
• ovládat techniky strategického řízení, být otevřený změnám a všemu novému,
• usilovat o trvalé zlepšování, zvyšování výkonnosti a produktivity, uplatňovat nové přístupy, metody a techniky v řízení,
• by si měl najít prostor pro doplňování a rozvoj svých znalostí.

Základní kompetence manažera

Kompetence manažera je způsobilost úspěšně vykonávat příslušné pracovní činnosti.

Hodnocení způsobilosti pracovníků, včetně manažerů, neznamená pouze hodnotit obecné předpoklady, ale hodnotit připravenost pracovníka podávat výkony s ohledem na očekávané výstupy v jeho pracovním zaměření. Jde o hodnocení toho, jak je pracovník nebo manažer připraven vykonávat svou práci, nikoli jen o to, jaké by měl mít osobní dovednosti.

Praktické dovednosti se získávají tréninkem a praxí. Souvisí se zvládnutím správných manažerských praktik, jako je rozhodování, plánování a delegování.

Na předním místě vystupuje:

1. úloha manažera jako osoby komunikující,
2. metody a techniky týkající se ovlivňování pracovníků, jako jsou přesvědčování, uplatňování vlivu autority, práce v týmu apod.

Interpersonální a komunikační dovednosti patří k prioritním, důležité jsou i technické dovednosti.

Sociální zralost

Sociální zralost se týká lidských mravních kvalit, které jsou částečně dědičné a částečně získané. Sociální zralost souvisí s charakteristickými vlastnostmi manažera, mezi které patří:

• Osobní vlastnosti ukazující vztah manažera k druhým lidem, sám k sobě a k okolnímu světu, například důvěryhodnost, poctivost, čestnost, zásadovost, důslednost, zdvořilost, ohleduplnost, přesnost.
• Aktivita manažera, tedy vztah k práci, vyhledávání a zavádění nových poznatků, například rozhodnost, svědomitost, iniciativnost, cílevědomost, vytrvalost, zodpovědnost, samostatnost.

Součástí sociální zralosti manažerů je i charisma. Vlastnosti manažerů na vyšších úrovních řízení jsou přesvědčivost, důvěryhodnost a sebedůvěra.

Základní manažerské dovednosti

1. Technické – tato skupina dovedností zahrnuje schopnost manažera uplatňovat specifické metody a postupy v manažerské praxi (např. metody síťové analýzy, metoda bodu zvratu apod.).
2. Interpersonální – jsou reprezentovány především schopností vést lidi. Schopnost vést lidi znamená schopnost motivovat pracovníky, řešit pracovní konflikty, komunikovat a pracovat s lidmi.
3. Koncepční – představují schopnost manažera chápat organizaci jako celek s ohledem na její vztahy s externím okolím. Patří sem schopnost rozlišovat relativní priority, identifikovat nejdůležitější otázky, rozpoznávat tendence a pravděpodobnosti vývoje a chápat věci ve vzájemném vztahu.
4. Komunikační dovednosti – znamenají schopnost manažera předávat a přijímat informace, myšlenky, přístupy, ale také například své pocity a dojmy. V komunikačním procesu manažer využívá nejen verbální prostředky, ale také řeč těla, mimiku obličeje apod.

Manažerské role

• Funkce řízení a role manažera se vzájemně překrývají.
• Funkce řízení odpovídají na otázku Co dělá manažer?
• Manažerská role odpovídá na otázku Jak tyto činnosti manažer vykonává?

Nejznámější je studie Henryho Mintzberga, který zjistil, že manažerské činnosti lze zahrnout do 10 rolí, které jsou velmi úzce propojené. Z hlediska rozsahu se tyto role dělí do tří skupin: interpersonální, informační a rozhodovací role.

Interpersonální role manažera

• Nominální role vůdce – jde o oficiální příležitosti, kdy manažer zastupuje instituci nebo řízený útvar, například účast na společenském setkání.
• Vůdcovská role zahrnuje vedení a řízení lidí. Jde o přirozenou roli ve sociální skupině.
• Diplomatická role zahrnuje kontakt s dalšími manažery, institucemi a organizačními jednotkami.

Informační role manažera

• Monitor – získávání relevantních informací z okolí.
• Šiřitel informací – předávání informací v rámci organizace.
• Mluvčí – reprezentuje řízený útvar navenek.

Rozhodovací role manažera

• Inovátor – úkolem je neustále měnit organizaci k lepšímu.
• Stabilizátor – zvládnutí poruch v řízeném systému, včetně operativního řízení.
• Rozdělovatel zdrojů – rozhoduje o přidělování jednotlivých zdrojů (lidských, finančních atd.). Jde o nejcitlivější roli.
• Vyjednavač – práce manažera není myslitelná bez každodenního vyjednávání.

Základní charakteristiky efektivního manažera

Vlastnosti dobrého manažera:

• nemusejí být zárukou úspěšnosti,
• při jejich nedostatku nastávají problémy,
• pomáhají v orientaci,
• IQ,
• helikoptérová schopnost (schopnost nahlížet věci shora a v detailech),
• kreativita (tvořivost),
• nepodceňovat podřízené (šikovní lidé rychle předběhnou vedení),
• komunikativnost,
• zkušenost,
• zodpovědnost (vymezení hranic svých možností),
• organizační schopnosti (týmová spolupráce).

Vlastnosti manažera

Mezi hlavní vlastnosti manažera patří:

• iniciativnost,
• samostatnost,
• rozvážnost,
• rozhodnost,
• cílevědomost,
• zodpovědnost,
• disciplína,
• vytrvalost,
• optimismus,
• fantazie,
• citová vyrovnanost.

Vztah k podřízeným – styly vedení lidí

• byrokratický (co není na papíře, neexistuje),
• nebyrokratický,
• demokratický,
• participativní,
• liberální (tzv. měkký),
• autoritativní,
• volného průběhu.

Demokratický manažer

• chápe vedení lidí jako spolupráci,
• při rozhodování se řídí názory a názory podřízených.

Liberální (tzv. měkký) manažer

• nepopulární rozhodnutí přenáší na jiné osoby,
• nízké nároky a požadavky na práci.

Participativní manažer

• aktivní účast všech pracovníků,
• spoluúčast na rozhodování – všichni na základě své odbornosti.

Autoritativní manažer

• chápe řízení jako plnění příkazů nadřízených,
• názor ostatních ho nezajímá,
• návrhy ostatních považuje za narušení vlastní kompetence.

Manažer volného průběhu

• věří, že se věci samy vyřeší – problémy plynou volně,
• v současných podmínkách by se měl uplatňovat demokratický způsob řízení (autoritativní je vhodný např. ve vojsku nebo u hlavního chirurga při operaci).

Time management

Time management – řízení času – využívá tzv. princip priorit, který uplatňuje Paretovo pravidlo 80:20 – rozlišovat, co je důležité. Toto pravidlo vymyslel kolem roku 1900 italský ekonom Vilfredo Pareto, který zjistil, že přibližně osmdesát procent bohatství země kontroluje přibližně dvacet procent lidí. Princip poměru 80:20 se později rozšířil na všechny aspekty obchodu, zejména na prvky řízení, kde údajně platí, že asi osmdesát procent výsledků je dílem dvaceti procent úsilí.