Manažer je vůdce, správce, organizátor, koordinátor. Manažer analyzuje informace, rozhoduje o cílech a postupech, vede své spolupracovníky, manažer plánuje, organizuje atd.
Manažeři se během své práce zabývají různými činnostmi. Vytvářejí si variabilní vztahy vůči pracovníkům v okolí. Tyto vztahy se týkají manažerových nadřízených, podřízených, spolupracovníků, klientů nebo veřejnosti. Chování manažera v různých vztazích se řídí určitými pravidly. Úkoly manažera se vzájemně doplňují a prolínají ve všech manažerských funkcích.
Práce manažera by mohla být popsána jako plnění různých rolí. Úloha, kterou manažer zastává, je charakteristická pro definování toho, co vykonává.
10 manažerských úkolů
Interpersonální úkoly
Interpersonální vztahy jsou ty, které vznikají z manažerovy pozice a jeho autority. Jde o nepřetržitý kontakt se svými pracovníky. Patří sem:
- Úloha vedoucí osobnosti – formálně symbolizuje a reprezentuje organizaci, podepisuje dokumenty a nezbytně se účastní společenských akcí.
- Úloha vůdce – odpovídá na základě své autority za plnění úkolů, za motivaci a za vedení podřízených.
- Úloha tvůrce vztahů – navazuje vztahy mezi organizací a jejím okolím.
Informační úkoly
Základem informačních úkolů je práce s informacemi, které manažer získává při vykonávání mezilidských úkolů. Rozlišujeme tyto tři úkoly:
- V úloze příjemce manažer vyhledává a přijímá informace, které mu umožňují lépe chápat práci celé organizace a jejího okolí.
- V úloze šiřitele manažer přenáší informace z vnějšího prostředí do organizace prostřednictvím úlohy budovatele vztahů. Naopak prostřednictvím úlohy vedoucí osoby předává informace z vnitřku organizace podřízeným.
- V úloze mluvčího předává informace na základě své formální autority lidem mimo organizaci, například široké veřejnosti, dodavatelům, zákazníkům nebo tisku.
Rozhodovací úkoly
Rozhodovací úkoly zahrnují přijímání strategických organizačních rozhodnutí a také přístup k informacím:
- Úloha podnikatele opravňuje manažera plánovat změny, využívat různé příležitosti ke změně nebo řešení problémů, které povedou ke zlepšení aktuální situace. Manažer může pracovat na zlepšení situace sám, nebo může odpovědnost delegovat na podřízené.
- V úloze krizového manažera musí pružně reagovat na vzniklé situace a nečekané události.
- V úloze alokátora zdrojů přijímá rozhodnutí o rozdělení zdrojů, jako jsou peníze, čas, zásoby a zaměstnanci. Rozhoduje o rozvržení práce a vykonává kontrolu.
- Úloha vyjednavače znamená pro manažera účast na jednáních a podepisování nových smluv s odborovou organizací.
Obecné rysy manažerské práce
- Klasické funkce řízení (rozhodování, plánování, kontrola, organizování) tvoří náplň činnosti manažera
- Práce s lidmi (komunikace, vzdělávání, řízení kariéry)
Manažer
- se musí ve své činnosti zaměřit na budoucnost,
- být vizionářem,
- umět koncepčně myslet,
- ovládat techniky strategického řízení, být otevřený vůči změnám a všemu novému,
- usilovat o trvalé zlepšování, zvyšování výkonnosti a produktivity, uplatňování nových přístupů, metod a technik v řízení,
- měl by si najít prostor na doplňování a rozvoj svých znalostí.
Základní kompetence manažera
Kompetence manažera je způsobilost úspěšně vykonávat příslušné pracovní činnosti.
Hodnocení způsobilosti pracovníků včetně manažerů neznamená jen hodnotit obecné předpoklady, ale hodnotit připravenost pracovníka podávat výkony s ohledem na očekávané výstupy v jeho pracovním zaměření. Jde o hodnocení toho, jak je pracovník nebo manažer připraven vykonávat svou práci, místo hodnocení, jaké by měl mít osobní dovednosti.
Praktické dovednosti – získávají se tréninkem a praxí. Souvisí se zvládnutím správných řídicích praktik, jako jsou rozhodování, plánování a delegování.
Na předním místě vystupuje:
- úloha manažera jako komunikující osoby,
- metody a techniky týkající se ovlivňování pracovníků, jako jsou přesvědčování, uplatňování vlivu autority, práce v týmu atd.
Interpersonální a komunikační dovednosti patří k prioritním, důležité jsou i technické dovednosti.
Sociální zralost
Sociální zralost se týká lidských mravních kvalit lidí, zčásti dědičných a zčásti získaných. Sociální zralost souvisí s charakteristickými vlastnostmi manažera, kterými jsou:
- Osobní vlastnosti ukazující vztah manažera k jiným lidem, k sobě samému a ke světu, například důvěryhodnost, poctivost, čestnost, zásadovost, důslednost, zdvořilost, ohleduplnost, přesnost.
- Aktivita manažera, tedy vztah k práci, k vyhledávání a zavádění nových poznatků, např. rozhodnost, svědomitost, iniciativnost, cílevědomost, vytrvalost, odpovědnost, samostatnost.
Součástí sociální zralosti manažerů je také charizma. Vlastnosti manažerů na vyšších úrovních řízení jsou přesvědčivost, důvěryhodnost a sebedůvěra.
Základní manažerské dovednosti
- Technické – tato skupina dovedností zahrnuje schopnost manažera uplatňovat specifické metody a postupy v manažerské praxi (např. metody síťové analýzy, metoda bodu zvratu atd.)
- Interpersonální – jsou reprezentovány především schopností vést lidi. Schopnost vést lidi znamená schopnost motivovat pracovníky, řešit pracovní konflikty, komunikovat a umět pracovat s lidmi.
- Koncepční – představují schopnost manažera chápat organizaci jako celek s ohledem na její vztahy s externím okolím. Patří sem schopnost rozlišovat relativní priority, identifikovat nejdůležitější otázky, identifikovat relativní tendence a pravděpodobnosti vývoje a chápat věci ve vzájemném vztahu.
- Komunikační dovednosti – znamenají schopnost manažera předávat a přijímat informace, myšlenky, přístupy, ale například i své pocity a dojmy. V komunikačním procesu manažer využívá nejen verbální prostředky, ale například i řeč těla, mimiku tváře atd.
Manažerské role
- Funkce řízení a role manažera se vzájemně překrývají.
- Funkce řízení odpovídají na otázku Co manažer dělá?
- Manažerská role odpovídá na otázku Jak tyto činnosti manažer vykonává?
Nejznámější je studie Henryho Mintzberga, který zjistil, že manažerské činnosti lze zahrnout do 10 rolí, které jsou velmi úzce propojené. Z hlediska rozsahu se tyto role dělí do 3 skupin: interpersonální, informační a rozhodovací role.
Interpersonální role manažera
- Nominální role vůdce – jde o oficiální příležitosti, kdy manažer zastupuje instituci nebo řízený útvar, například účast na společné akci.
- Vůdcovská role zahrnuje vedení lidí a řízení lidí. Jde o přirozenou roli v sociální skupině.
- Diplomatická role zahrnuje situace kontaktu s jinými manažery, institucemi a organizačními jednotkami.
Informační role manažera
- Monitor – získávání relevantních informací z okolí.
- Šířitel informací – předávání informací v rámci organizace.
- Mluvčí – reprezentuje řízený útvar navenek.
Rozhodovací role manažera
- Inovátor – úkolem je neustále měnit organizaci k lepšímu.
- Stabilizátor – zvládání poruch v řízeném systému, jde i o operativní řízení.
- Rozdělovatel zdrojů – rozhoduje o přidělování jednotlivých zdrojů (lidských, finančních atd.). Jde o nejnáročnější roli.
- Vyjednavač – práce manažera není myslitelná bez každodenního vyjednávání.
Základní charakteristiky efektivního manažera
Vlastnosti dobrého manažera:
- nemusí být zárukou úspěšnosti,
- když chybí, je to špatné,
- napomáhají při orientaci,
- IQ,
- helikoptérový přístup (umí nahlížet na věci shora jako helikoptéra),
- kreativita (tvořivost),
- nepodceňovat podřízené (šikovní lidé manažera rychle předběhnou),
- komunikativnost,
- zkušenost,
- odpovědnost (znát hranice svých možností),
- organizační schopnosti (týmová spolupráce).
Vlastnosti manažera
Mezi hlavní vlastnosti manažera patří:
- iniciativnost,
- samostatnost,
- rozvážnost,
- rozhodnost,
- cílevědomost,
- zodpovědnost,
- disciplína,
- vytrvalost,
- optimismus,
- fantazie,
- citová vyrovnanost.
Vztah k podřízeným – styly vedení lidí
- byrokratický (to, co není na papíře, neexistuje),
- nebyrokratický,
- demokratický,
- participativní,
- liberální (tzv. měkký),
- autoritativní,
- volného průběhu.
Demokratický manažer
- chápe vedení lidí jako spolupráci,
- při rozhodování se řídí podřízenými (jejich názory, připomínky).
Liberální (tzv. měkký) manažer
- nepopulární rozhodnutí přenáší na jiné osoby,
- má nízké nároky a požadavky na práci.
Participativní manažer
- aktivní účast všech pracovníků,
- spoluúčast na rozhodování – všichni na základě své odbornosti.
Autokratický manažer
- chápe řízení jako vydávání příkazů nadřízených,
- názor ostatních jej nezajímá,
- návrhy ostatních považuje za narušení své kompetence.
Manažer volného průběhu
- věří, že se to samo vyřeší – problémy plynou volně,
- v současných podmínkách by se měl uplatňovat demokratický způsob řízení (autokratický je vhodný pro armádu, hlavního chirurga při operaci).
Time management
Time management – řízení času – využívá tzv. princip priorit – využívá Paretovo pravidlo 80:20 – rozlišovat, co je důležité. Toto pravidlo vymyslel kolem roku 1900 italský ekonom Vilfredo Pareto, který zjistil, že přibližně osmdesát procent bohatství světa kontroluje asi dvacet procent lidí. Princip poměru 80:20 se později rozšířil na všechny aspekty obchodu, zejména na prvky řízení, kde údajně platí, že asi osmdesát procent výsledků je dílem dvaceti procent usilí.
