Expertní systémy
Expertní systémy (ES) – manažerské systémy s podporou výpočetní techniky. Obsahují:
- Znalostní bázi – soubor obecných znalostí z dané problematiky či oblasti,
- Datovou bázi – aktuální znalosti o daném problému, tvoří ji údaje získané z odpovědí uživatele,
- Inferenční mechanismus – jádro expertního systému. Využívá znalostní a datovou bázi k vytvoření aktuálního modelu problému a hledá řešení,
- Vysvětlovací systém – podpůrné algoritmy, které pomáhají uživateli sledovat rozhodnutí a celý proces řešení i systém získávání znalostí.
Členění expertních systémů
Expertní systémy dělíme:
- z hlediska obecnosti konstrukce:
- problémově orientované – určené pouze pro konkrétní oblast,
- prázdné – problémově nezávislé, bez znalostní báze,
- obecné nástroje pro tvorbu prázdných ES,
- hotové (uzavřené) aplikace ES.
- z hlediska charakteru řešených úloh:
- diagnostické – obsahují předem vypracované variantní řešení a návrhy, ze kterých na základě porovnání se zjištěnými symptomy vybírají to nejvhodnější,
- plánovací – vytvářejí nová řešení.
Nové trendy
Další zahraniční systémy a nové trendy:
- Reengineering (přeinženýrství)
- Return on Quality (návrat ke kvalitě)
- Renginering (radikální obnova)
- Turnaround (znovuobrácení)
- Budování tzv. dutých korporací, tj. společností, které prodávají výrobky pod svým jménem, ale nevyrábějí je. Například Nike, Benetton. Hlavní náplň práce těchto firem spočívá v návrhu, modelování a marketingu, zatímco vlastní výrobu zadávají externím firmám podle teritoria, kde mají největší odběr, čímž šetří na dopravě a skladování.
- Agile Manufacturing (agilní výroba), jejíž jádrem je rychlá rekonfigurace výrobků, výrobního procesu, softwaru, pracovníků, organizační struktury a celého výrobního podniku (MV). Je pokračováním štíhlé výroby a zajišťuje úspěšnost výroby i v nejistých a turbulentních podmínkách.
- Budování trvalých transfiremních vazeb; společná tvorba nových produktů (Comakership); společné navrhování (Codesign).
Pružné výrobní systémy
Pružné výrobní systémy představují technologii, která zabezpečuje snižování nákladů na jednotku výroby a vyšší kvalitu za současně zdokonaleného managementu a zajištění vyšších výnosů. Tyto systémy tvoří jeden nebo více počítačů, jejichž úkolem je přenos řídicích příkazů, příkazů k realizaci dopravy, kontrola aktivit na více pracovištích i systém pro řízení materiálového toku. Pružné výrobní systémy jsou v současnosti nejefektivnějším výrobním systémem, který zabezpečuje zvýšenou konkurenceschopnost v průmyslu.
Tři úrovně pružné automatizace
V současnosti rozlišujeme tři úrovně pružné automatizace definované následovně:
- pružná výrobní jednotka (Flexible Manufacturing Unit – FMU) – tvoří ji jeden stroj, schopný pracovat částečně samostatně,
- pružná výrobní buňka (Flexible Manufacturing Cell – FMC) – skládá se ze dvou nebo více strojů. Všechny operace řídí počítač – přímé číslicové řízení (DNC – Direct Numeric Control),
- pružný výrobní systém (Flexible Manufacturing System – FMS) – sestává ze dvou nebo více pružných výrobních buněk propojených automatickým dopravním systémem.
Celý systém je řízen přímo počítačem (DNC).
Základní charakteristiky pružných výrobních systémů:
- jedná se o automatizovaný výrobní systém určený k obrábění středně sériové výroby s minimálním nastavením,
- systém je složen z řady NC strojů propojených automatickým systémem pro manipulaci s obrobky a nástroji,
- je řízen centrálním počítačem,
- automaticky vykonává následující funkce: plánování výrobních operací, výběr dílčích programů, přepravu palet, automatické měření.
Aspekty pružnosti
Aspekty pružnosti jsou:
- schopnost systému přizpůsobit se změnám vyráběného sortimentu výrobků případně i jeho rozšíření,
- schopnost systému rozšířit počet typů vyráběných dílů,
- schopnost systému rychle se přizpůsobit novým požadavkům na vlastnosti výrobků nebo měnícím se pracovním postupům.
Podle způsobu uplatnění těchto vlastností rozlišujeme následující úrovně pružných systémů:
- nepružná automatizovaná výroba – úzce specializovaná, vázaná na jeden výrobní program,
- automatizované stroje a zařízení – jejich využití je možné pouze při značných nákladech,
- automatizovaná řešení na základě pevného programu – program je zadáván pomocí vyměnitelných nosičů (NC stroje),
- automatizovaná řešení s možností volby více programů – neřeší však optimalizační úlohy,
- automatizovaná řešení, která na základě zadaných údajů sama rozhodují o pracovních postupech, provádějí jejich optimalizaci a kontrolu – jsou řízena centrálním počítačem.
Skutečná pružnost výrobních systémů je dána počtem skutečných změn (přestavení) strojů, náklady spojenými s těmito pracemi a časem potřebným k realizaci nezbytné změny.
Hlavním cílem zavádění pružné automatizace je růst produktivity práce, zvýšení kvality výrobků, uvolnění pracovních sil a snížení fyzické i psychické námahy pracovníků, snížení nákladů, snížení rozpracovanosti výroby a zásob apod.
Typy pružných výrobních systémů
- CAD – Computer Aided Design – počítačem podporovaný návrh, který zahrnuje vývojové, technologické a konstrukční činnosti a vizualizaci. CAD je softwarové vybavení pro geometrické a matematické modelování dílů a jejich vlastností. Kromě grafických činností umožňuje CAD systémy provádět i různé inženýrské výpočty a analýzy. Computer Aided Design / Computer Aided Manufacturing (CAD/CAM) – návrh a výroba za pomoci počítače. Vizte ceník na stránce AutoCAD cena.
- CAM – počítačem podporovaná výroba – zaměřená na výrobu, manipulaci, dopravu a skladování,
- CAP – Computer Aided Planning – počítačem podporované plánování, umožňuje tvorbu montážních návodů, NC programování, tvorbu pracovních plánů a výběr technických prostředků,
- CAQ – počítačem podporovaná kvalita – určení zkušebních kritérií, předpisů a plánů,
- CAT – počítačem podporované testování,
- CAE – počítačem podporované inženýrství = CAD + CAM + CAP + CAQ + CAT,
- CIM – Computer Integrated Manufacturing – počítačem integrovaná výroba = CAD + CAP.
Zdroje a literatura
LEŠČIŠIN M., STERN J., DUPAĽ A. : Management výroby 1, s. 16–40 a s. 140–156


























