Merkantilismus
Merkantilismus je jednou z ekonomických teorií, které přetrvávaly od 16. do poloviny 18. století. Merkantilisté vnímali národní bohatství jako hromadění drahých kovů a peněz. Merkantilismus vznikl v 16. století a rozvíjel se až do poloviny 18. století. Jeho vznik souvisí s přílivem drahých kovů do Evropy. Cílem merkantilistů byla bohatá, hospodářsky vyspělá země. Za hlavní zdroj bohatství považovali zahraniční obchod (peníze a drahé kovy). Vývoz drahých kovů byl zakázán, převládala vysoká cla, těžba drahých kovů a dobyvačné války. Cílem bylo dosáhnout aktivní peněžní bilance. Merkantilisté byli přesvědčeni, že bohatství lidí pramení z oběhu peněz a zahraničního obchodu. Název merkantilisté je odvozen od jména boha obchodu a zisku Merkura.
Charakteristika a přínos merkantilismu
V 15. a 16. století merkantilismus představoval první pokus o vysvětlení předpokladů a podstaty tržní ekonomiky. Množství drahých kovů – peněz – představovalo hlavní měřítko bohatství i moci konkrétní země. Jejich zdrojem již nebyla pouze vlastní těžba zlata či stříbra v rámci státu, ale také rozvíjející se mezinárodní obchod a příliv zlata a stříbra z Ameriky. Merkantilisté považovali hromadění peněz za důležitý faktor, který oživuje celé hospodářství a umožňuje bezproblémové fungování jeho tržního mechanismu. (představitel T. Mun)
V tomto kontextu se používá pojem chrematistika, který znamená vydělávání peněz penězi.
Nejdůležitějším přínosem merkantilismu je to, že jeho představitelé začali uvědomovat si možnost systematické analýzy ekonomiky.
Merkantilismus jako agresivní doktrína
Merkantilismus byl agresivní ekonomickou doktrínou s předpokladem maximalizace moci státu, která poskytovala zcela protichůdné odpovědi na stejné otázky, které si kladl Adam Smith. Merkantilismus vycházel z přesvědčení, že platidla, v 18. století ve formě drahých kovů, mají reálnou hodnotu, na níž je založeno bohatství společnosti. Merkantilismus tak přirozeně podporoval hromadění zásob drahých kovů ve státě, z čehož dále vyplývala i jeho doporučení pro praktickou politiku.
Pozitivní obchodní bilance
V obchodní politice se merkantilisté usilovali o zvyšování vývozu vlastního zboží a omezování dovozu. Při rostoucím vývozu totiž „náš“ stát získává více platidel, kterými mu zahraniční obyvatelé platí za „naše“ výrobky. Naopak, pokud roste dovoz do země, znamená to, že „my“ posíláme do zahraničí „naše“ drahé kovy, kterými platíme za „jejich“ produkci. S touto zahraniční obchodní politikou přímo souvisela domácí politika, která se snažila podporovat výrobu na vývoz a omezovat spotřebu domácích obyvatel. Domácí výrobce chránily silné monopolní zákony ze strany státu a nízkou domácí spotřebu zajišťovaly vysoké ceny. V praxi byl odbyt domácích výrobků západoevropských států zabezpečován jejich zámořskými koloniemi. Současná ekonomie tuto politiku nazývá „doktrína obchodní bilance“ podle toho, že jejím cílem je udržet pozitivní obchodní bilanci. (Obchodní bilance je součet vývozů a dovozů z a do země, přičemž vývozy se počítají jako kladné a dovozy jako záporné položky. Při kladné obchodní bilanci je proto nutné, aby vývozy převažovaly nad dovozy.)
Hlavní myšlenky merkantilistů
Hlavní myšlenky merkantilistů jsou:
- ztotožnění bohatství země s penězi (drahými kovy), předmětem zkoumání je oběh peněz
- bohatství vzniká v neekvivalentní výměně mezi jednotlivými zeměmi, zdrojem bohatství je obchod
- tvůrcem ekonomického myšlení je stát, který má aktivně zasahovat do ekonomiky
Vývojové fáze merkantilismu
Merkantilismus můžeme rozdělit do dvou vývojových fází:
- monetární systém – raný merkantilismus – zamezení vývozu drahých kovů ze země
- manufakturní merkantilismus – rozvinutý merkantilismus – vývoz má být vyšší než dovoz, aktivní obchodní a platební bilance
Raný merkantilismus – monetární systém
Raný merkantilismus – jeho představitelé viděli bohatství v drahých kovech, penězích a rozvinuté manufakturní výrobě – rozvoj manufaktur. Hlavním cílem monetárního systému v rané fázi merkantilismu bylo hromadění co největšího množství drahých kovů a peněz v zemi a jejich ochrana před vývozem do ciziny. Přísně kontrolovali i zahraniční kupce, aby nevynesli za hranice ani peníze, které získali za své zboží.
Manufakturní – rozvinutý merkantilismus
V období rozvinutého merkantilismu byl kladen velký důraz na podporu manufaktur, které se zaměřovaly na výrobu zboží určeného pro vývoz. Dovážely se pouze suroviny, jež se v zemi nevyskytovaly, a výrobky, které se nepřipravovaly.
Rozvinutý merkantilismus podporoval manufakturní výrobu určenou pro vývoz (hlavní zdroj zvětšování bohatství země). Cílem bylo dosáhnout aktivní obchodní bilance.
Hra s nulovým součtem
Dominantní merkantilismus byl soutěživou doktrínou. Na základě logiky „hry s nulovým součtem“, kde státy musely nutně mezi sebou soutěžit o omezené světové zásoby drahých kovů, nebylo v mezinárodním obchodě místo pro spolupráci. Obchodní politiku měl řídit stát s cílem získat od jiného státu, který zároveň představoval konkurenta, co největší množství drahých kovů. Jak uvidíme později, Adam Smith oponoval merkantilistické doktríně od jejích základů až k důsledkům, ke kterým vedla – odmítal pojetí peněz jako zdroje státního bohatství, státní řízení a všeobecné zasahování do obchodní politiky, pozitivní roli monopolů a preferování výrobců a vysokých cen před spotřebiteli, a nakonec také teoreticky zdůvodnil výhody, které pro stát vyplývají z oboustranného obchodování. Všechny tyto body, kterým se budu věnovat v samostatné části, představují dodnes základ ekonomického liberalismu.
Hra s nulovým součtem označuje v terminologii dnešní ekonomické teorie vnější systémové podmínky, „pravidla hry“, podle nichž se zisk jednoho aktéra rovná ztrátě druhého. V tomto případě tedy i v obchodě vždy získává pouze jedna strana, není možné, aby obchod byl vzájemně výhodný pro oba aktéry, tedy oba státy. Podle merkantilistů byl „vítězem“ přirozeně stát, kterému se podařilo prodat své zboží do zahraničí výměnou za drahé kovy od druhého státu. Opakem je „hra s nenulovým“ nebo „s pozitivním součtem“, jejímž stoupencem byl i Adam Smith a která předpokládá, že na obchodě mohou obě strany získat. Více o teorii her ve vztahu k merkantilismu naleznete v díle Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení, Praha: C. H. Beck, 1999, str. 12.
Představitelé merkantilismu
Mezi představitele merkantilismu patřili Thomas Mun, J. B. Colbert, Marie Terezie, Josef II., J. Child a A. Montchretién.
Thomas Mun (Anglie)
Thomas Mun byl nejvýznamnějším představitelem merkantilismu v Anglii, londýnským obchodníkem, ředitelem Východoindické obchodní společnosti a ekonomem. Proti monetaristickému zákazu vývozu peněz vystupoval. Mun popisoval bohatství Anglie vycházející ze zahraničního obchodu. Zbohatnutí země mělo být dosaženo přebytkem vývozu nad dovozem. Dalšími podmínkami bohatství byl růst počtu produktivního obyvatelstva, které představovalo pracovní sílu pro manufaktury, a hromadění peněz v zemi.
Jean-Baptiste Colbert (Francie)
J. B. Colbert byl francouzským představitelem merkantilistů. Francie byla v té době ve srovnání s Anglií zaostalou zemí. Colbert podporoval rozvoj hraničního obchodu a manufaktur, protože je považoval za prostředky přitahování bohatství do země.
