Název článku:
Metodické postupy pro inovace a změny
Obsah článku:
Metodické postupy lze hodnotit také z hlediska potřeby zlepšování v organizaci, tedy situací, které jsou obvykle vnímány jako typické problémové situace.
WOIS – rozporně orientovaná inovační strategie (Tureková, Mičieta, 2003)
Umožňuje vývojovému oddělení v podniku vytvářet nové revoluční nápady, které dokážou překlenout evoluční vývoj nových technologií, tedy řeší rozpor mezi tempem vývoje v podniku a evolucí vývoje technologií obecně. Výhodou této metody je, že řešení problému rozporu vyhovuje požadavkům zákazníků a trendům na existujících trzích. Vychází z metody TRIZ, ale liší se tím, že úkolem metody WOIS je strategická podpora samotné inovace.
Při využívání metody WOIS se postupuje podle posloupnosti několika základních kroků, které umožňují její lepší pochopení. Těmito kroky jsou:
- Průzkum trhu a požadavků zákazníků – tento krok zjišťuje, zda cíl stanovený vývojovým oddělením odpovídá požadavkům zákazníků.
- Určení úrovně technologického řešení – cílem je stanovit, zda vyvíjené řešení odpovídá úrovni technologického vývoje.
- Analýza systému – úkolem je analýza podnikového systému a jeho okolí s cílem získat další specifika pro řešení problému.
- Analýza funkcí – určení funkcí předmětu inovace (produktu), aby splňoval předem stanovená specifika a požadavky.
- Analýza komponent – cílem je stanovení úlohy a potřeby jednotlivých komponent v rámci celkového systému (inovačního řešení).
- Analýza současného stavu – určení současných komponent a funkcí daného předmětu inovace.
- Analýza generací – zahrnuje analýzu předchozích verzí produktů.
- Analýza evolucí – výsledky této analýzy se shromažďují pro tvorbu strategií, kroků či postupů.
- Matice vývojových rozporů – v rámci WOIS je hlavní úlohou stanovení rozporů a vyhledání jejich řešení. Vytvoření této matice představuje ukončení první fáze metody WOIS.
- Analýza rozporu – představuje analýzu trendů a vývoje rozporů.
- Stanovení úkolu vývoje – slouží jako přechod mezi fází analýzy a samotného vývoje.
- Získání řešení problému – může jít o počáteční nápad či myšlenku, které nemusí být dokonalé, ale pomohou při tvorbě inovace.
- Znalost způsobu řešení rozporů – prvotní nápad se porovnává s podobnými řešeními z minulosti, aby se ověřilo, zda odpovídá danému problému a zda je možné problém tímto nápadem řešit.
- Známé principy řešení – při hledání nového řešení se využívají již dosud známé principy.
- Principy, standardy, efekty – spočívá ve vyhledání nebo vytvoření nových jedinečných principů řešení problému.
- Prezentace inovativních způsobů řešení – tento krok umožňuje prezentaci získaných nových principů inovačního řešení. Vybere se takové, které bude nejvhodnější z pohledu vývoje cílů, kterým bylo zlepšení najít. Pokud žádný nebude vyhovovat, je nutné celý postup v rámci metody WOIS zopakovat nebo použít jiný přístup k řízení inovací.
- Úpravy a kombinace – závěrečná fáze, ve které se vybraný princip řešení nebo nápad transformuje do podoby hotového inovačního řešení podle představ zákazníka či podniku.
TRIZ – tvorba a řešení inovačních zadání (Tureková, Mičieta, 2003)
Metoda TRIZ zahrnuje několik postupů pro řešení zlepšování a inovací. Všechny využívají pravidla vývoje inženýrských systémů a metody řešení inženýrských problémů. Metodu založil Genrich Altschuller, který vytvořil kritéria, jež by měla metoda TRIZ splňovat. Metoda by měla:
- Být systematická a řešit problémy postupně,
- Vyhledat všechna existující řešení a na jejich základě dojít k nejlepšímu řešení,
- Být nezávislá na vnitřních vlastnostech objektu a umožňovat opakování,
- Umožnit přístup do databáze inovačních poznatků,
- Umožnit editaci této databáze,
- Být dostupná uživatelům.
Altschuller zkoumal řadu inovačních řešení, která v rámci metody TRIZ rozdělil podle uvedených kritérií. Následně je klasifikoval podle stupně novosti do pěti úrovní:
První úroveň – představuje běžné problémy, které se řeší dostupnými a známými postupy,
Druhá úroveň – jedná se o částečná zlepšení v systému, řešená dostupnými a známými postupy,
Třetí úroveň – znamená značné zlepšení v současném systému, které se řeší postupy z jiných odvětví,
Čtvrtá úroveň – představuje zcela novou generaci celého systému a využívá zcela nový způsob fungování,
Pátá úroveň – zahrnuje vzácné vědecké objevy a vynález zcela nového systému.
