Metodologická východiska ekonomie představují základní zákony, které vyjadřují limity růstu bohatství společnosti:
EKONOMICKÁ VZÁCNOST VÝROBNÍCH ZDROJŮ
EKONOMICKÁ VZÁCNOST VÝROBNÍCH ZDROJŮ – výrobní vstupy jsou vzácné statky a společnost se musí rozhodnout, zda je použije na výrobu spotřebních (uspokojují lidské potřeby) nebo kapitálových statků (slouží k další výrobě).
křivka hranic produkčních možností PPF (transformační křivka) – definuje:
* ekonomii jako vědu o volbě
* vzácnost zdrojů
* triádu ekonomických problémů
Když jsou v ekonomice plně využity výrobní zdroje, při zvyšování výroby jednoho výrobku musí docházet ke snižování výroby druhého výrobku. Posun křivky hranic produkčních možností doprava znamená nárůst zdrojů, efektivnější způsob využití či technologický pokrok.
C, D – plné využití, U – neefektivní využití, N – nemožné využití zdrojů (musely by být neomezené).
efektivnost ekonomiky – účelné využívání výrobních zdrojů
alokační efektivnost (Paretovo optimum) – plné využití zdrojů
X-neefektivnost – neplné využití zdrojů podle Leibensteina (nedostatek motivace, znalostí, informací)
alternativní náklady (náklady obětované příležitosti) – představují hodnotu statku, kterého jsme se vzdali ve prospěch jiného.
ZÁKON KLESAJÍCÍCH VÝNOSŮ
ZÁKON KLESAJÍCÍCH VÝNOSŮ – s rostoucím množstvím jednoho vstupu, který přidáváme ke fixnímu množství druhého vstupu, roste výstup stále pomaleji a dodatečný výstup klesá.
Změna více vstupů (ve stejném poměru) způsobí: podle Marshalla
rostoucí výnosy z rozsahu – růst množství zapojených vstupů vede k vyššímu výstupu, v odvětví převažuje podíl práce, vznikají úspory z rozsahu
konstantní výnosy z rozsahu – výstup roste proporcionálně s mírou zapojení vstupů v odvětvích, kde se působení těchto dvou zákonů vyrovnává
klesající výnosy z rozsahu – růst výstupu je nižší než růst zapojení vstupů, v produkci převažuje podíl půdy
