Metody hodnocení efektivnosti investování

Z ekonomického hlediska investice znamená tvorbu fixního majetku, vkládání akumulovaných prostředků do fyzických faktorů spojených s odbytem, které zajišťují plynulý chod podniku v dalším období.

Investice je tok výdajů, který zvyšuje kapitálovou zásobu, přesněji tok výdajů určených na realizaci projektů, které neslouží k bezprostřední spotřebě. Zdrojem investic jsou zisk a odpisy (opotřebení).

Součástí finančního řízení a rozhodování v podniku je plánování kapitálových toků z investičních projektů a rozhodování o výběru investičních variant.

Kapitálové plánování zahrnuje:

• A, stanovení strategie podniku
• B, výběr vhodných investic,
• C, na základě očekávaných příjmů a výdajů sestavení kapitálových rozpočtů,
• D, hodnocení efektivnosti investičních variant,
• E, Zhodnocení realizovaných projektů (audit)

METODY HODNOCENÍ – hodnocení efektivnosti se uskutečňuje různými metodami, které se liší tím, že:

• nereflektují časový faktor – statické
• respektují časový faktor – dynamické

Statické = používají se, když časový faktor nemá vliv na ohodnocení a výběr příslušného variantu – krátkodobá životnost investice (1-2 roky).

Dynamické = používají se, když doba pořízení je delší a delší je i doba životnosti investičního majetku.

Nejčastější metody jsou:

• Průměrné roční náklady a diskontované náklady – jedná se o porovnávání průměrných ročních nákladů jednotlivých investičních variant. Za nejvhodnější se považuje varianta s nejnižšími průměrnými ročními náklady. Tato metoda je použitelná jak pro varianty se stejnou, tak i s různou dobou životnosti. Bere v úvahu rozdíly v délce životnosti variant. Všechny náklady se přepočítávají na jednotnou časovou míru – 1 rok. Metoda diskontovaných nákladů je založena na podobném principu, avšak zahrnuje všechny náklady spojené s realizací jednotlivých variant projektu za celou dobu jeho životnosti. Náklady je třeba upravit o vliv času, tj. diskontovat.

Čistá současná hodnota a index rentability – u této metody jde o efekt z investice, kterým jsou peněžní příjmy, a jejich základem jsou očekávaný zisk po zdanění, odpisy, případně ostatní příjmy. Čistou současnou hodnotu lze vyjádřit následovně:

Pokud je ČSH kladná – peněžní příjmy jsou vyšší než kapitálové výdaje. Investiční projekt je pro podnik přijatelný a zaručuje požadovaný výnos.

Pokud je ČSH záporná – příjmy jsou nižší než kapitálové výdaje, investice je nepřijatelná.

Pokud je ČSH rovna 0 – investice je pro podnik indiferentní (pozn. autora: neurčitá, nerozhodná =).

Peněžní toky je možné aktualizovat v okamžiku zavedení investice do provozu, kdy se počítá s budoucí hodnotou kapitálových výdajů k okamžiku zavedení projektu do provozu. Nejjednodušší je výpočet ČSH, pokud jsou příjmy z investice po celou dobu životnosti pravidelné. ČSH závisí také na požadované úrokové míře. Čím je úroková míra nižší, tím je ČSH vyšší.

ČSH se používá i pro výběr optimálního investičního variantu. Pokud je ČSH vyšší, je hodnocení varianty lepší. Tato metoda je ve finanční teorii považována za nejvhodnější způsob hodnocení efektivnosti investování, protože:

• respektuje časový faktor,
• za efekt investice je považován celý příjem, nikoli pouze zisk,
• bere v úvahu peněžní příjmy za celou dobu životnosti investice,
• ukazuje přínos investice k hlavnímu cíli podniku,
• ukazuje přínos investice k tržní hodnotě firmy.

Nevýhodou je požadovaná míra výnosnosti, která je vkládána do výpočtu. ČSH je základní metodou při posuzování efektivnosti investic, tato metoda může být doplněna indexem současné hodnoty, což je poměrový ukazatel současné hodnoty peněžních toků a nákladů na investici. Pokud je hodnota tohoto indexu větší než 1, je investice přijatelná. Index ziskovosti – rentability – pokud je ČSH pozitivní, je index ziskovosti vždy větší než 1,0 a investice je přijatelná.

• Metoda vnitřní míry výnosnosti (vnitřní výnosové procento) – tato metoda je založena na principu hledání úrokové míry, při níž je současná hodnota očekávaných výnosů z investice – peněžních toků (CF) rovna současné hodnotě kapitálových výdajů za investici, tedy: SHCF = KV, z čehož SHCF – KV = 0.

Při této metodě je potřeba nalézt vhodnou úrokovou míru. Za přijatelnou investici se považuje ta, která vykazuje vyšší úrok, než je požadovaná minimální výnosnost investice. Pokud je vnitřní výnosové procento vyšší než diskontní míra zohledňující riziko, je investice přijatelná i navzdory určitému riziku.

Metoda volného cash flow – u projektů s neomezenou dobou životnosti je vhodné použít kombinaci dosud uvedených metod s metodou volného cash flow. Vyhodnocení se provádí ve dvou etapách:

1. z očekávaných ročních příjmů a výdajů vypočteme současnou hodnotu cash flow za první roky (5–10 let),
2. pomocí perpetuity zjistíme konečnou hodnotu cash flow, kterou diskontujeme k nultému roku.

• Doba návratnosti – doba návratnosti se často používá v bankovní sféře. Jedná se o období, po které peněžní tok dosáhne hodnoty rovné původním nákladům na investici. Za efekt z investice se považuje zisk po zdanění a odpisy.

Vypočítáme ji takto: KV = å RZ_i + RO_i

KV – kapitálový výdaj,
RZ_i – roční zisk z investice v jednotlivých letech životnosti,
RO_i – roční odpisy z investice v jednotlivých letech životnosti.

Čím je doba návratnosti kratší, tím je investice výhodnější. Tato metoda je často hodnocena jako nevhodná, protože:

• nezohledňuje časový faktor,
• nezohledňuje peněžní toky po době návratnosti.

Používá se jako doplňková k metodám čisté současné hodnoty a vnitřní míry výnosnosti při rozhodování o výběru investičního projektu. Poskytuje podniku:

• informace o riziku investice,
• informace o likviditě investice.

• Metoda výnosnosti investic – u této metody (ROI) je za efekt z investice považován zisk. Jedná se o průměrný čistý roční zisk, který investice generuje, a který je dán poměrem k nákladům na investici. Může být aplikována u investic s různou dobou životnosti. Nevýhodou je, že metoda neuvažuje celý tok peněžních prostředků, ale pouze zisk (bez odpisů), nezohledňuje časový faktor a nerozlišuje rozdělení zisku v čase. Z praxe je známo, že podniky používají více metod současně! Nejčastěji jsou to metody vnitřní míry výnosnosti a čisté současné hodnoty.