Metody hodnocení efektivnosti investování

Z ekonomického hlediska investice znamená tvorbu fixního majetku, vkládání akumulovaných prostředků do fyzických faktorů spojených s odbytem, které zajišťují plynulý chod podniku v dalším období.

Investice je tok výdajů, který zvyšuje kapitálovou zásobu, přesněji tok výdajů určených na realizaci projektů, které neslouží k bezprostřední spotřebě. Zdrojem investic jsou zisk a amortizace (opotřebení).

Součástí finančního řízení a rozhodování v podniku je plánování kapitálových toků z investičních projektů a rozhodování o výběru investičních variant.

Kapitálové plánování zahrnuje:

1. stanovení strategie podniku
2. výběr vhodných investic
3. na základě očekávaných příjmů a výdajů sestavení kapitálových rozpočtů
4. hodnocení efektivnosti investičních variant
5. zhodnocení realizovaných projektů (audit)

METODY HODNOCENÍ – hodnocení efektivnosti se uskutečňuje různými metodami, které se liší tím, že:

• nereflektují časový faktor – statické
• reflektují časový faktor – dynamické

Statické metody se používají tehdy, když časový faktor nemá vliv na ocenění a výběr příslušného variantu – typicky u krátkodobé životnosti investice (1–2 roky).

Dynamické metody se používají, pokud doba objednání investice je delší a délka životnosti investičního majetku je také delší.

Nejčastější metody jsou:

• Průměrné roční náklady a diskontované náklady – Jde o porovnávání průměrných ročních nákladů jednotlivých investičních variant. Za nejvhodnější je považován ten variant s nejnižšími průměrnými ročními náklady. Tato metoda může být použita na porovnání variant se stejnou, ale i rozdílnou dobou životnosti. Bere v úvahu rozdíly v délce životnosti variant. Všechny náklady se přepočítávají na jednotnou časovou míru – 1 rok. Metoda diskontovaných nákladů je založena na podobném principu, avšak zahrnuje všechny náklady spojené s realizací jednotlivých variant projektu za celou dobu jeho životnosti. Náklady je nutné upravit o vliv času – tzn. diskontovat.

Čistá současná hodnota a index rentability – u této metody jde o efekt z investice, kterým jsou peněžní příjmy a jejich základ tvoří očekávaný zisk po zdanění, odpisy případně i další příjmy. Čistou současnou hodnotu lze vyjádřit takto:

• Pokud je ČSH kladná – peněžní příjmy jsou vyšší než kapitálové výdaje. Investiční projekt je pro podnik přijatelný, zaručuje požadovaný výnos.
• Pokud je ČSH záporná – příjmy jsou nižší než kapitálové výdaje, investice je nepřijatelná.
• Pokud je ČSH rovna nule – investice je pro podnik indiferentní (nedeterminovaná, nerozhodná).

Peněžní toky je možné aktualizovat v okamžiku zavedení investice do provozu, kdy se počítá s budoucí hodnotou kapitálových výdajů k okamžiku zavedení projektu do provozu. Nejjednodušší je výpočet ČSH, pokud jsou příjmy z investice během celé životnosti pravidelné. ČSH závisí také na požadované úrokové míře – čím je úroková míra nižší, tím je ČSH vyšší.

ČSH se používá i k výběru optimálního investičního variantu. Čím je ČSH vyšší, tím je hodnocení varianty lepší. Tato metoda je ve finanční teorii považována za nejvhodnější způsob hodnocení efektivnosti investic, protože:

• respektuje časový faktor,
• za efekt investice považuje celý příjem, nejen zisk,
• bere v úvahu peněžní příjmy za celou dobu životnosti investice,
• vykazuje přínos investice k hlavnímu cíli podniku,
• vykazuje přínos investice k tržní hodnotě firmy.

Nevýhodou je požadovaná míra výnosnosti, která je vkládána do výpočtu. ČSH je základní metodou posuzování efektivnosti investic, kterou lze doplnit indexem současné hodnoty, což je poměrový ukazatel současné hodnoty peněžních toků a nákladů na investici. Pokud je hodnota tohoto indexu větší než 1, je investice přijatelná. Index ziskovosti (rentability) – pokud je ČSH pozitivní, je index ziskovosti vždy vyšší než 1,0 a investice je přijatelná.

• Metoda vnitřní míry výnosnosti (interní výnosové procento) – je založena na principu hledání úrokové míry, při níž současná hodnota očekávaných výnosů z investice (peněžních toků) se rovná současné hodnotě kapitálových výdajů na investici, tedy: SHCF = KV, z čehož plyne SHCF – KV = 0.

U této metody je třeba najít vhodnou úrokovou sazbu. Za přijatelnou investici se považuje taková, jejíž vnitřní míra výnosnosti je vyšší než požadovaná minimální výnosnost investice. Pokud je vnitřní výnosové procento vyšší než diskontní míra zohledňující riziko, je investice přijatelná i přes určité riziko.

Metoda volného cash flow – u projektů s neomezenou dobou životnosti je vhodné použít kombinaci výše uvedených metod s metodou volného cash flow. Vyhodnocení se provádí ve dvou etapách:

1. z očekávaných ročních příjmů a výdajů vypočítáme současnou hodnotu peněžních toků za první roky (5–10 let)
2. pomocí perpetuity určíme konečnou hodnotu peněžních toků, kterou následně diskontujeme k nulovému roku

• Doba návratnosti – často používaná v bankovním sektoru. Jde o období, za které tok hotovosti dosáhne výše, jež se rovná původním nákladům na investici. Efektem z investice je zisk po zdanění a odpisy.

Vypočítá se vztahem: KV = ∑ (RZi + ROi), kde

• KV – kapitálový výdaj,
• RZi – roční zisk z investice v jednotlivých letech životnosti,
• ROi – roční odpisy z investice v jednotlivých letech životnosti.

Čím je doba návratnosti kratší, tím je investice výhodnější. Tato metoda je však často považována za nevhodnou, protože:

• nezohledňuje časový faktor,
• nezohledňuje peněžní toky po době návratnosti.

Používá se jako doplňková k metodám čisté současné hodnoty a vnitřní míry výnosnosti při rozhodování o výběru investičního projektu. Poskytuje podniku informace o riziku investice a o likviditě investice.

• Metoda výnosnosti investic (ROI) – jako efekt z investice je zde považován zisk. Jde o průměrný čistý roční zisk, který investice generuje, a který se dává do poměru k nákladům na investici. Může být použita u investic s rozdílnou dobou životnosti. Nevýhodou je, že metoda neuvažuje celý peněžní tok, ale pouze zisk (bez odpisů), nezohledňuje působení časového faktoru a nebere v potaz časové rozložení zisku.

Z praxe je známo, že podniky používají současně více metod! Nejčastěji používané jsou metody vnitřní míry výnosnosti a čisté současné hodnoty.