METODY HODNOCENÍ INVESTIČNÍCH PROJEKTŮ

ZNÁME 4 METODY HODNOCENÍ INVESTIČNÍCH PROJEKTŮ:

1. průměrná výnosnost investice – vychází z průměrného ročního zisku po zdanění, který nejlépe vyjadřuje ekonomický přínos investice pro podnik. Výhodnější je projekt s vyšší průměrnou výnosností. Výnosnost projektu by měla být alespoň stejná jako současná výnosnost podniku jako celku. Průměrná výnosnost investičního projektu se dá vyjádřit:

   V = suma Zi / (n * I), kde Zi je roční zisk z investice po zdanění, n je doba životnosti, I je průměrná roční hodnota IM (závisí na způsobu odepisování a výši předpokládané zůstatkové ceny, při lineárním odepisování a nulové ZC na konci životnosti představuje ≈ OC IM). Výhodou této metody je jednoduchost, nezohledňuje však časovou hodnotu peněz.

2. doba úhrady – vyjadřuje čas, za který se vrátí vložené kapitálové výdaje z peněžních příjmů plynoucích z využívání nového IM získaného investováním. Projekt je výhodnější, pokud je doba úhrady kratší. Tento aspekt zohledňuje požadavek likvidity investora. Vypočítá se tak, že se určí každoroční zisk po zdanění a odpisy, a tyto peněžní příjmy z investice se kumulativně sčítají. Doba úhrady je pak v roce, kdy se kumulované peněžní příjmy rovnají vloženým investičním výdajům. Touto metodou lze porovnávat projekty se stejnou dobou životnosti a podobným průběhem uvolňování cash flow. Nevýhodou je, že nebere v úvahu faktor času, ani cash flow vznikající po době úhrady, které by mohly zvýšit průměrnou výnosnost investice.
3. čistá současná hodnota – představuje nejpoužívanější metodu investičního rozhodování, která zohledňuje časovou hodnotu peněz. Přepočet netto cash flow se provádí pomocí diskontu (odúročitele), kde jako míru lze použít cenu kapitálu na finančním trhu, míru bezrizikového investování, míru výnosu podnikového kapitálu nebo jinou úrokovou míru, která představuje požadovanou či zvolenou míru výnosu kapitálu.

ČSH představuje rozdíl mezi současnou (diskontovanou) hodnotou ročních peněžních příjmů (tj. budoucí cash flow diskontované mírou výnosu, kterou jsme si určili) a kapitálovými výdaji (v případě delší doby výstavby také diskontovanými). Všechny projekty, které mají kladnou ČSH, jsou přijatelné a při výběru z více projektů je preferována varianta s vyšší ČSH.

Při hodnocení investičních variant se používá index současné hodnoty, který se vypočítá jako poměr mezi diskontovanými cash flow a kapitálovými výdaji. Všechny projekty s indexem SH vyšším než 1 jsou přijatelné, výhodnější je varianta s vyšším indexem. Porovnávání projektů podle indexu SH se používá při sestavování kapitálového rozpočtu zejména tehdy, pokud má podnik omezené kapitálové výdaje.

4. vnitřní míra výnosnosti – je taková úroková míra, při které se současná hodnota cash flow z investice rovná hodnotě kapitálových výdajů (příp. současné hodnotě kapitálových výdajů). Je to diskontní sazba, při které se ČSH projektu rovná 0 a index SH rovná 1. Při této metodě hledáme úrokovou míru, která splňuje uvedené požadavky. Výpočet může probíhat iterativně, tedy metodou pokusů a omylů, nebo jednoduchou lineární interpolací:

   VMV = in + (ČSHn / (ČSHn – ČSHv)) * (iv – in)

Při výběru z více variant se dává přednost projektům s vyšší VMV. VMV vyjadřuje nejvyšší přípustné úrokové zatížení projektu. Při vyšší úrokové sazbě projekt přestává být výhodný, ČSH se stává zápornou. VMV má však i svá omezení, může vést k nesprávným závěrům nebo nelze použít ve dvou případech, a to:

• je-li přítomen nestandardní peněžní tok, tj. dochází k více než jedné změně ze záporného na kladný tok – v takovém případě vyhovuje podmínce vícero VMV,
• při výběru mezi vzájemně se vylučujícími projekty – tehdy je výběr projektu závislý na zvolené metodě hodnocení.