Metody hodnocení investičních projektů
1. průměrná výnosnost investice – vychází z průměrného ročního zisku po zdanění, který nejlépe vyjadřuje ekonomický přínos investice pro podnik. Výhodnější je projekt s vyšší průměrnou výnosností. Výnosnost projektu by měla být alespoň taková, jaká je současná výnosnost podniku jako celku. Průměrná výnosnost investičního projektu se dá vyjádřit:
n
V = ∑ Zi / (n * I) , kde Zi je roční zisk z investice po zdanění, n je doba životnosti, I je
i=1 průměrná roční hodnota IM (závisí od způsobu odpisování a od výše
předpokládané zůstatkové ceny, při lineárním odpisování a nulové ZC
na konci životnosti představuje OC IM)
Její výhodou je jednoduchost, nezohledňuje však časovou hodnotu peněz.
2. doba úhrady – vyjadřuje čas, za který se vrátí vložené kapitálové výdaje z peněžních příjmů plynoucích z používání nového IM získaného investováním. Projekt je výhodnější, pokud je doba úhrady kratší. Tento aspekt zohledňuje požadavek likvidity investora. Vypočítá se tak, že se určí každoroční zisk po zdanění a odpisy, a tyto peněžní příjmy z investice se kumulativně sčítají. Doba úhrady je pak ten rok, kdy se kumulované peněžní příjmy rovnají vloženým investičním výdajům. Touto metodou je možné porovnávat projekty se stejnou dobou životnosti a s podobným průběhem uvolňování cash flow. Její nevýhodou je, že nebere v úvahu faktor času, ani cash flow vznikající za dobou úhrady, které by mohly zvýšit průměrnou výnosnost investice.
3. čistá současná hodnota – představuje nejpoužívanější metodu investičního rozhodování, která zohledňuje časovou hodnotu peněz. Přepočet netto cash flow se provádí pomocí diskontu (aktuariálního faktoru), kde jako míru lze použít cenu kapitálu na finančním trhu, míru bezrizikového investování, míru výnosu podnikového kapitálu nebo jinou úrokovou míru, která představuje požadovanou nebo zvolenou míru výnosu kapitálu.
ČSH představuje rozdíl mezi současnou (diskontovanou) hodnotou ročních peněžních příjmů (tj. budoucí cash flow diskontované mírou výnosu, kterou jsme si určili) a kapitálovými výdaji (v případě delší doby výstavby také diskontovanými). Všechny projekty, které mají kladnou ČSH, jsou přijatelné a při výběru z více projektů se upřednostňuje varianta s vyšší ČSH.
Při hodnocení investičních variant se používá index současné hodnoty, který se vypočítá jako poměr mezi diskontovanými cash flow a kapitálovými výdaji. Všechny projekty s indexem SH vyšším než 1 jsou přijatelné, výhodnější je varianta s vyšším indexem. Porovnávání projektů podle indexu SH se používá při sestavování kapitálového rozpočtu zejména tehdy, když podnik má omezené kapitálové výdaje.
4. vnitřní míra výnosnosti – je to taková úroková míra, při které se současná hodnota cash flow z investice rovná hodnotě kapitálových výdajů (případně současné hodnotě kapitálových výdajů). Je to diskontní sazba, při které se ČSH projektu rovná 0 a index SH rovná 1. Při této metodě hledáme úrokovou míru, která odpovídá uvedeným požadavkům. Při výpočtu lze postupovat iterativně, tedy metodou pokusů a omylů, nebo jednoduchou lineární interpolací:
VMV = in + (ČSHn / (ČSHn – ČSHv)) * (iv – in)
Při výběru z více variant se dává přednost projektům s vyšší VMV. VMV vyjadřuje nejvyšší přípustné úrokové zatížení projektu. Při vyšší úrokové sazbě přestává být projekt výhodný, ČSH se stane zápornou. VMV má však i svá omezení, může vést k nesprávným závěrům, nebo nelze použít v dvou případech a to:
– je-li přítomno neobvyklé peněžní toky, tj. dochází ke změně ze záporného na kladný tok více než jednou – v takovém případě vyhovuje podmínce více VMV
– při výběru mezi vzájemně se vylučujícími projekty – v takovém případě je výběr projektu závislý na zvolené metodě hodnocení.
