Interkulturní komunikace
- komunikace mezi lidmi různých kultur odráží různé kulturně podmíněné interpersonální a organizační vztahy a vzory chování, které mohou být adresátem chybně vnímány a interpretovány
- pro kulturu je charakteristické využívání symbolů k vyjádření určitého skrytého významu, a to jak při verbální, tak i neverbální komunikaci
- v procesu „dekódování“ informace tak může dojít k chybné interpretaci
- efektivita komunikačního procesu závisí také na přijímání zpětné vazby, kterou si odesílatel ověřuje pochopení a účinek svého sdělení a sleduje reakci příjemce
Bariéry efektivního průběhu komunikace
Bariéry efektivního průběhu komunikace mezi subjekty z různých kultur:
- jazyková bariéra
- přijímání zpětné vazby
- různá míra explicitnosti či implicitnosti komunikačního procesu
- tento druh bariéry je výlučně kulturně podmíněný
- o explicitnosti komunikace lze hovořit tehdy, pokud je předávání informací jasné, jednoznačné a přímé
- naopak implicitní komunikace znamená, že skutečný význam sdělení je třeba vyrozumět mezi řádky, z kontextu a různých neverbálních signálů
- vliv kulturně podmíněného očekávání příjemce zprávy
- vnímaní představuje subjektivní proces, během něhož člověk určitým způsobem vnímá realitu
- úskalí spočívá v tom, že svůj přístup k osobnosti a její interpretaci máme ověřený v podmínkách vlastní kultury
- kulturní dimenze cizí kultury však mohou naši zkušenost velmi relativizovat a posunout do zcela nesprávné polohy
- navíc člověk posuzuje určitou realitu podle toho, jaký vnitřní hodnotový systém sám uznává – v případě kontaktu s lidmi odlišné kultury může být tento způsob dekódování zdrojem nepochopení skutečného obsahu informace
- různý výklad neverbální komunikace
- dekódování neverbální komunikace je rovněž výrazně kulturně podmíněné a hraje při komunikaci velmi důležitou roli
Verbální a neverbální projev nelze oddělit, informaci přijímáme jako celek, přesto je vhodné věnovat pozornost alespoň některým výraznějším odlišnostem ve využívání prostoru, gestikulaci, mimice nebo způsobu, jakým lidé uskutečňují svůj verbální projev:
- proxemika – rozdíly ve využívání prostoru – pro západní kulturu je obvyklé rozlišení čtyř vzdáleností mezi osobami při interpersonálním kontaktu: intimní zóna (40–50 cm), osobní zóna (50–120 cm), sociální zóna (120–300 cm), veřejná zóna (300 cm a více)
- haptika – oblast bezprostředního dotykového kontaktu s druhou osobou – například podání ruky, polibek či objetí; zejména způsob přivítání nebo loučení je často kulturně velmi odlišný
- gestikulace – problémem gestikulace je, že určité druhy gest mají odlišný skrytý význam
- mimika a oční kontakt – v běžném životě se můžeme přesvědčit o velkém významu očního kontaktu při komunikaci; sledování očima může pomoci udržet pozornost a podpořit partnera; intenzita očního kontaktu je kulturně podmíněná
- paralingvistika – zabývá se akustickými projevy řeči, např. hlasitostí, tónem, výškou hlasu, používáním pauz, rychlostí řeči či intonací
