Mezinárodní ekonomická integrace

INTEGRACE – spojování, sjednocování států do jednoho celku nebo systému.

MEZINÁRODNÍ EKONOMICKÁ INTEGRACE – proces vzájemného propojení národních ekonomik do nové ekonomické struktury.

Objektivní proces rozvoje hlubokých vzájemných vztahů a dělby práce mezi národními ekonomikami. Jedná se tedy o vytváření hospodářských komplexů v rámci určité skupiny států.

INTEGRACE NA MIKROÚROVNI – představuje vztahy mezi jednotlivými firmami. Týká se oblastí:

Předvýrobní

Výrobní

Odbývací

INTEGRACE NA MAKROÚROVNI – uzavírají se mnohostranné dohody mezi integrujícími se ekonomikami.

Typy makroekonomické integrace:

  1. pásmo volného obchodu (nejnižší stupeň) – řeší se cla a kvantitativní omezení v obchodě s výrobky a službami, přičemž vůči nečlenským zemím si jednotlivé státy ponechávají vlastní celní sazbu.
  2. celní unie (vyšší stupeň) – charakteristické je, že kromě rušení celních a kvantitativních opatření, státy tvořící celní unii uplatňují vůči nečlenským zemím společnou celní sazbu. V celní unii se členské země spojují do jednoho obchodně-politického území vůči vnějšímu světu.
  3. společný trh – charakteristikou je zrušení celních restrikcí, ale i dalších omezení pohybu výrobních faktorů. V rámci společného trhu existuje volný pohyb pracovních sil a kapitálu.
  4. hospodářská unie – vychází ze společného trhu a navíc dochází k harmonizaci hospodářských politik členských zemí, aby byla odstraněna diskriminace vznikající v důsledku rozdílnosti těchto politik v jednotlivých státech.
  5. měnová unie – předpokládá společnou měnu, která odráží ekonomickou a nakonec i politickou jednotu zúčastněných zemí. V rámci ní jsou přijímána jednotná pravidla peněžního oběhu, společná měnová politika, národní centrální banky jsou nahrazeny společnou centrální bankou, uplatňuje se jednotná měnová politika vůči nečlenským zemím, mezinárodním institucím i finančním institucím.
  6. politická unie – měla by být vrcholem ekonomické integrace. Členové politické unie přestávají být samostatnými státy.