Meziobchodní vztahy na trhu výrobních podniků

Meziobchodní vztahy na trhu výrobní sféry

Vztahy zákazník–dodavatel představují vzájemný nákupní a prodejní kontakt nebo různé formy kooperace, do kterých vstupují organizace na trhu výrobní sféry při smluvním zabezpečování dodávek a nákupů a při jejich realizaci. Jejich věcný obsah tvoří dodávky a nákupy výrobků a služeb na základě ekonomicky motivovaných rozhodnutí účastníků těchto vztahů. Pro úspěch rozvoje aktivit hodnotového řetězce si podniky osvojí různé strategické alternativy, kterými jsou:

  • vyrobit sám
  • nechat vyrobit
  • a stále více vyrábět v kooperaci

Vztahy, jež se vyskytují v sítích meziobchodní spolupráce, lze rozdělit do dvou hlavních strategických alternativ, a to:

  • Vyrobit sám – vztahuje se na situace, kdy se organizace rozhodne sama realizovat všechny strategické aktivity. Tato alternativa proto zahrnuje četné intrapodnikové vztahy, které vytvářejí interní síť podniku.
  • Nechat vyrobit – vztahuje se na situace, kdy se podnik rozhodne spolupracovat s ostatními ekonomickými subjekty na realizaci svých aktivit. Obsahuje dvě velké skupiny strategií, a to „nechat vyrobit“ a „vyrobit v kooperaci“.

Vztahy „nechat vyrobit“

Tyto vztahy vedou podnik k předání všech nebo části svých aktivit jiným podnikům. Hlavní výhodou, kterou tyto vztahy nabízejí, je zahrnutí růstu přidané hodnoty. Tyto vztahy lze zařadit do tří kategorií.

Dodavatelské vztahy

  • privilegované dodavatelské vztahy – zakládají se na existenci dobrých vztahů mezi zákazníkem a jeho dodavateli. Podnik v rámci svého portfolia dodavatelů identifikuje ty, kteří mu poskytnou nejlepší uspokojení potřeb výrobky a službami,
  • specializované dodavatelské vztahy – vytvářejí typ meziobchodního vztahu, ve kterém dodavatel dodává podniku speciální výrobek nebo službu. V tomto typu vztahů podnik věnuje mimořádnou pozornost vztahům udržovaným s dodavatelem, protože nemá dostatečný prostor na výběr dodavatele schopného zajistit zásobování daným speciálním produktem.

Subdodavatelské vztahy

Jedná se o vztahy značně hierarchizované. Podniky se zaměřují na subdodavatelství z různých důvodů, například:

  • rozhodnutí specializovat se na své know-how,
  • minimalizace technických rizik výroby,
  • snaha snížit náklady na logistiku a skladování.

Subdodavatelství často využívají velké stavební firmy, výrobci automobilů apod., kteří se obracejí na specializované malé a střední podniky pro subdodávky. Podnik využívající subdodavatelství je objednatelem.

Vztahy založené na vzájemném obchodování

Existují mezi dvěma podniky, které se zavázaly ke společnému plnění smlouvy, kterou podepsaly s odběratelem. V tomto typu vztahů může být každá ze smluvních stran odpovědná za realizaci smlouvy jako celku.

Vztahy „vyrobit v kooperaci“

Vztahy založené na této strategii nabývají formu dohod, na jejichž základě podniky spolupracují. Vztahy lze rozdělit do dvou skupin:

Neformální kooperace

Neformální kooperace nevyžadují dodržování formálních náležitostí (např. podepsání smlouvy). Zakládají se na vzájemné důvěře mezi manažery podniků.

Mohou se jednat o:

  • vztahy zapojení do obchodní sítě – nabízejí podnikům výhodu koordinace jejich úsilí o rozvoj, při respektování jejich samostatnosti,
  • sponzorské vztahy – jsou cíleně zaměřené a týkají se precizně vypracovaných projektů.

Formální kooperace

Formální kooperace jsou upraveny smluvně. Může se jednat o:

  • vztahy v podílnictví – podnik deleguje na jiný podnik část svých aktivit,
  • vztahy zastupování – podnik uděluje jinému podniku mandát k zastupování, kterým schvaluje uskutečnit ve svém sídle a na svůj účet určitý počet operací, zahrnujících vztahy s třetími osobami,
  • společný nákup licencí a výměna licencí – podnik, který vyžaduje technologii, na niž nemá ani kompetence, ani prostředky, se rozhodne spojit své zdroje se zdroji jiného podniku,
  • společné smlouvy

Společné smlouvy

  • společné smlouvy – například v oblasti výzkumu a vývoje – vznikají tehdy, když se podnik rozhodne ke kooperaci, aby rozložil rizika, náklady a další výhody spojené s rozvojem nových technologií,
  • konzorcium – několik podniků se dohodne spojit své úsilí za účelem realizace projektu, který jeden podnik nemůže uskutečnit samostatně,
  • smlouvy na úrovni společného podniku (joint ventures) – dva podniky soustředí své zdroje, aby vytvořily nový podnik, jehož aktivity mají usnadnit rozvoj spojených podniků.

KITA, J. 2010. Nákup a prodej – základní obchodní funkce výrobního podniku. Bratislava: Iura Edition, 2010. ISBN 978-80-8078-380-8.