Místní státní správa
– ta část veřejné správy, která je zaměřena na bezprostřední realizaci funkcí státu v jednotlivých územně správních jednotkách. Je dvoustupňová:
– správní orgány podle všeobecné působnosti
– správní orgány podle speciální působnosti
Struktura místní správy:
a)
Soustava základních místních orgánů státní správy
– tvoří ji okresní a obvodní úřady s všeobecnou působností.
– vykonávají místní státní správu
– jejich činnost řídí a kontroluje vláda ČR
b)
Soustava samostatných specializovaných územních orgánů místní státní správy
– tvoří podskupinu nižších článků příslušných orgánů státní správy, které jejich činnost kontrolují.
c)
Soustava výkonných orgánů místní správy
– představují ji starostové a primátoři za pomoci městských a obecních orgánů.
1
Působnost obvodního úřadu s všeobecnou platností
jako prvostupňového místní státní správy vykonávají působnost v těchto oblastech:
– energetika, doprava, zdravotnictví, obchod, registrace majetku
– poskytují obcím údaje
– plní úkoly v oblasti statistiky
– zabezpečují volby do samosprávných orgánů
2.
Působnost okresního úřadu s všeobecnou platností
– je nejdůležitějším orgánem v soustavě místní státní správy a vykonává:
– na prvním stupni správu v vymezených věcech
– na druhém stupni jako odvolací orgán v určitých věcech
– řídí a kontroluje výkon státní správy
3.
Místní orgány státní správy se speciální působností
– jejich existence je nařízena příslušnými ministerstvy nebo jinými ústředními orgány státní správy. Jejich organizační základnu tvoří:
a) správní orgány, jejichž působnost se kryje s územními celky určenými zákonem Parlamentu ČR o územním a samosprávném členění.
– územní orgány Policie ČR
– vojenské správy
– obvodní a okresní úřady práce
– obvodní a okresní správy sociálního zabezpečení
– okresní pozemkové úřady
– obvodní a okresní úřady životního prostředí
b) správní orgány, které vykonávají svou působnost v osobitě určených územních obvodech:
– školské správy
– daňové úřady a daňová ředitelství
– obvodní správy požární ochrany
– celnice se svými pobočkami a další
Právní pojem samosprávy
– představuje, že ji spravuje někdo jiný než stát, tj. veřejnoprávní sdružení (korporace). Tato korporace se dělí na územní samosprávu a zájmovou samosprávu.
Územní samospráva
– jedná se o správu, jejímž nositelem je samostatná korporace a jejíž členové jsou obyvatelé dané oblasti. Základem územní samosprávy je obec. Oblasti samosprávy:
– komplexní rozvoj města (obce)
– správa komunálního majetku a komunálního podnikání
– péče o životní prostředí
– rozvoj služeb
Základem celé soustavy místní správy je samospráva obcí, která je chápána jako právo a schopnost obce samostatně spravovat své záležitosti v rámci zákonů. Obcí se rozumí společenství občanů.
Zákon 369/90 – obec
– charakterizuje ji jako samostatný územní celek ČR, sdružující občany, kteří mají na jejím území trvalý pobyt. Obec je právnickou osobou, která za podmínek stanovených zákonem samostatně hospodaří se svým majetkem a se svými finančními zdroji. Obec má právo sdružovat se s jinými orgány za účelem dosažení úspěchu.
Území obce
– tvoří katastrální území a soubor katastrálních území.
Obyvatelé obce – jsou občané, kteří jsou v obci přihlášeni k trvalému pobytu, účastní se samosprávy obce a poskytují pomoc orgánům obce.
Orgány obce
a) obecní / městské zastupitelstvo – rozhoduje o základních otázkách života obce, schází se podle potřeby, rozhoduje vždy v plénu a zasedání jsou veřejná
b) starosta obce (primátor) – je představitelem obce a nejvyšším výkonným orgánem obce, občané jej volí v přímých volbách.
Obecní úřad
– je výkonným orgánem obecního zastupitelstva a starosty obce, složeným z pracovníků obce.
