Moderní management: matematicko-systémová škola managementu

Moderní management – matematická a systémová škola managementu

Během druhé světové války a po ní se do popředí dostává interdisciplinarita v managementu, která je determinována technickým rozvojem a konstrukcí počítačů, vznikem teorie systémů a kybernetiky, stejně jako snahou aplikovat v managementu metody operační analýzy. Na základě výše uvedených základů se formovaly tři školy moderního managementu:

  1. rozhodovací škola – její představitelé tvrdí, že jádrem řízení je rozhodování a do značné míry ztotožňovali řízení s rozhodováním. Proces zdokonalování řízení viděli v hledání metod efektivního výběru řešení z několika možných variant. Důraz byl kladen především na rozpracování kritérií a metod rozhodování. Využívaly se rozhodovací modely zpracované na počítači. Nejvýznamnějším představitelem byl Herbert Simon.

HENRY SIMON

Zdůrazňoval odpovědnost manažera za efektivnost rozhodování. Ve své teorii kladl velký důraz na člověka, a zdůrazňoval, že i ve světě strojů není lidská velikost ohrožena. Při modelování rozhodovacích procesů aktivně využíval počítače a programy pro heuristické řešení úloh. V souvislosti s předpokládaným rozšířením výpočetní techniky rozlišoval Simon:

  • programovatelné rozhodnutí – jedná se o rutinní, opakovaná rozhodnutí, při nichž používáme metody rozhodování operačního výzkumu či matematické analýzy,
  • neprogramovatelné rozhodnutí – jednorázová, taktická rozhodnutí, kde rozhodujeme s pomocí intuitivních metod, tzv. „od oka“, nebo využíváme heuristické techniky řešení problémů.

Dále se zabýval těmito problematikami:

  1. koncepce „omezené racionality“ – s rostoucí složitostí manažerských rozhodovacích úloh člověk není schopen být zcela racionální, uvádí pouze tzv. satisfakční řešení, které uspokojuje jeho subjektivní potřeby,
  2. definování systémového přístupu,
  3. problémy komunikace v organizaci, zejména ve vytváření, předávání a přijímání informací.
  1. systémová škola – její vznik je spojen především se jménem LUDWIGA VON BERTALANFFYHO, rakouského vědce žijícího v USA. Usiloval o nalezení a využívání obecných, univerzálně platných postupů k rozvoji teorie a praxe manažerského myšlení a jednání. Zdůrazňoval celostní, komplexní chápání uvažovaných jevů a procesů, tj. ve všech jejich podstatných vnitřních i vnějších souvislostech. Celý přístup je založen na systému, který vzniká tehdy, když na objektu dokážeme definovat části a vztahy mezi nimi. Organizace se začíná chápat jako otevřený systém. Systémový přístup je vlastně způsobem myšlení, způsobem řešení problémů a jednání, při němž lze jevy chápat komplexně v jejich vzájemných souvislostech. K rozpracování systémového přístupu dále přispěli i N. Wiener (zakladatel kybernetiky), K. Boulding, R. W. Ashby, M. D. Masarowics, S. Beer, J. A. Forrester a další.
  2. matematická škola – je založena na využívání matematických metod a modelů, a je spojena s rozvojem operačního výzkumu. Jde o využívání vzorců v ekonomice. Její expanze začala rokem 1940 ve Velké Británii, kdy bylo nezbytné řešit především strategické vojenské úlohy.

Základní metody operační analýzy využívané v managementu lze zjednodušeně shrnout do těchto oblastí:

  • strukturální analýza
  • matematické programování
  • dynamické programování
  • teorie her a strategického chování
  • síťové grafy
  • metody řešení sekvenčních úloh
  • metody matematické statistiky
  • metody hromadné obsluhy
  • metody teorie zásob
  • teorie obnovy a údržby
  • simulační metody
  • heuristické metody