Monetární politika představuje nástroj hospodářské politiky, jejímž ekonomickým centrem je řízení peněžního a úvěrového zajištění ekonomiky tak, aby byly splněny hlavní cíle hospodářské politiky (HP).
Hospodářská politika monetárními opatřeními působí na ekonomiku nepřímo. Ovlivněním rozhodnutí obchodních bank a hospodářských subjektů se ovlivňuje agregátní poptávka a produktivní potenciál ekonomiky.
Mechanismy monetární politiky
Mechanismy monetární politiky přenášejí podněty do finanční, výrobní a spotřební sféry s cílem ovlivnit vývoj základních makroekonomických veličin. Dominantní postavení peněz mezi ekonomikami se chápe jako monetarizace ekonomiky.
Podmínkování celé koupě a prodeje ekonomických vztahů je rozhodující podmínkou, aby reálné vztahy skutečně fungovaly.
Finanční trh
V tržních vztazích má specifickou funkci finanční trh. Jsou to ty trhy, na nichž se kapitál přesouvá od těch, kteří mají přebytek kapitálu, k těm, kteří ho mají nedostatek. Finanční trhy mají význam při usměrňování toku kapitálu od těch, kteří nemohou kapitál reálně využít, k těm, kteří mají připravený podnikatelský záměr a zabezpečují vyšší ekonomickou efektivitu kapitálu.
Pod finančním trhem se rozumí kompletní ucelený systém institucí, ekonomických nástrojů a vztahů, které usměrňují pohyb, rozdělování a přerozdělování finančních prostředků mezi jednotlivé ekonomické subjekty na základě nabídky a poptávky.
Peníze
Peníze se využívají jako aktivní nástroj efektivní ekonomiky, udržování nebo obnovy rovnováhy v hospodářství, zabezpečují sladění hospodářských vztahů národních ekonomik. Peníze jako hlavní nástroj monetární politiky lze aktivně využívat tehdy, pokud existuje rozvinutý systém bank a finančního trhu.
Finanční trh plní funkce, které se orientují na reálnou tvorbu, která je předmětem koupě a prodeje na finančním trhu. Bankovní systém působí na hospodářství peněžní a měnovou politikou, úvěry, úroky, kurzovými pohyby akcií apod. Kromě toho přijímá vklady, zabezpečuje platební styky, rozvoj obchodů s cennými papíry, poskytuje vkladové služby apod.
Bankovní systém
Bankovní systém má dvě úrovně:
Funkce emisní banky
Emisní banka, na Slovensku je to Národní banka Slovenska (NBS), následně Evropská centrální banka (ECB), plní tyto funkce:
- určuje měnovou politiku
- emitují bankovky (peníze)
- poskytuje státní úvěry
- obsluhuje pokladní plnění státního rozpočtu
- řídí peněžní oběh
- zajišťuje platební styk a zúčtování bank
- poskytuje úvěry ostatním bankám
- je bankou státu
- vykonává dohled nad bankovní činností
Postavení emisních bank
Postavení emisních bank ve světě je různé. V USA existuje 12 federálních bank. Tyto banky jsou sloučeny do federálního systému (od roku 1928). Systém dobře funguje. Od roku 1762 platí dolary dodnes. Nicméně emisní systém nebyl první na světě. Nejstarší banka byla ve Švédsku, a to v roce 1657. V roce 1694 byla založena emisní banka v Anglii.
Obchodní banky
Obchodní banky realizují tyto druhy bankovních operací:
- aktivní bankovní operace – poskytování krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých úvěrů a půjček, spotřebitelských úvěrů a půjček, nákup cenných papírů, ostatní úvěry a půjčky a bankovní aktiva
- pasivní bankovní operace – emise, vydávání bankovních akcií, emise dluhopisů, vkladové operace a depozitní operace
- indiferentní neutrální bankovní operace – jsou zdrojem dodatečných výnosů bank, vykonávání platebního styku zprostředkováním, inkaso splatných směnek, šeků, úschova a správa cenných papírů, směnárenské a devizové operace
Nástroje monetární politiky
Nástroje monetární politiky dělíme na:
- přímé nástroje monetární politiky – stanovení úvěrových limitů, regulace spotřebitelského úvěru, správa úvěrů nad stanovený limit, pravidla likvidity
- nepřímé nástroje monetární politiky – povinné minimální rezervy, regulace diskontní sazby a operace na volném trhu, jedná se o nejčastěji využívané nástroje
Principy monetární politiky
Klíčovým problémem monetární politiky je kontrola peněz v oběhu, regulace úrokové míry. Peníze slouží jako platidlo, měřítko hodnoty a uchovatel hodnoty.
Peněžní agregáty
Rozlišujeme tyto peněžní agregáty (M):
- M1 – mince a papírové peníze, šekové depozity v obchodních bankách
- M2 – M1 + úspory v bankách a jiných peněžních institucích, termínované depozity a ostatní složky
- M3 – M2 + další termínované vklady dlouhodobé povahy
Kvantitativní rovnice (kvantitativní teorie peněz): M . r = Q . P
Expanzivní a restriktivní ekonomika
Z hlediska přílivu peněz do ekonomiky rozlišujeme expanzivní a restriktivní ekonomiku.
Expanzivní ekonomika – zvyšování nabídky peněz v oběhu
Restriktivní ekonomika – znamená omezování množství peněz v oběhu
Měnová politika
Měnová politika je samostatný nástroj hospodářské politiky. Měnová politika je podsystémem monetární politiky, zabývá se množstvím peněz v oběhu, otázkami měny, kurzu a měn i ve vztahu k zahraničí.
Subjektem měnové politiky je emisní banka. Při řešení otázek měnové politiky spolupracuje s centrálními orgány. Cílem měnové politiky je udržet stabilitu měny, dosáhnout aktivní a vyrovnané platební bilance. Napomáhá růstu devizových rezerv, udržovat inflaci na minimální úrovni. Mezi základní problémy patří určování měnových kurzů a stav platební bilance, k nimž se přidružují charakteristiky. Měnové kurzy jsou cena měny zahraniční země vyjádřená v domácí měně.
Devizový trh
Devizový trh je trh, na němž se nakupují a prodávají měny jiných zemí. Ve spojení s měnovou politikou na nabídku a poptávku působí na devizovém trhu. Tržní síly posouvají měnový kurz vzhůru nebo dolů, aby vyrovnaly příliv (odliv) měny. Cena se ustálí na rovnovážném měnovém kurzu, kde je měna dobrovolně nakupována (prodávána).
Nabídka a poptávka měny na sebe působí prostřednictvím měnových sil.
Měnový kurz je reciproký vztah, vyjadřuje se poměrem například EUR / USD.
Poptávka a nabídka po devizách se vztahuje na každou měnu. Ve světových ekonomikách existuje celá škála měnových kurzů. Vzájemné vztahy mezi měnami jsou v neustálém pohybu. Tisk každý den přináší zprávy o měnových situacích.
Depreciace, apreciace, devalvace
Pokles ceny vyjádřené v jedné nebo všech ostatních měnách znamená znehodnocení měny – depreciaci. Opačný proces je apreciace. Často dochází k záměně pojmů znehodnocení měny a devalvace.
Znehodnocení nastává, pokud měnový kurz jedné země vůči druhé klesne na základě tržních procesů. Pokud kurz měny vzroste, jedná se o zhodnocení. K devalvaci dochází, pokud banka sníží oficiální měnový kurz. Pokud jej zvýší, dochází k revalvaci. Pro reálný ekonomický život je i revalvace vnímána jako znehodnocení měny. Největším světovým věřitelem je Japonsko. Má největší devizové rezervy.
Devizy a valuty
Valuty jsou hotovostní peněžní prostředky v příslušné měně. Jde o nominální hodnotu. Jsou to peněžní vztahy bankovky, mince…
Deviza je krátkodobá peněžní pohledávka znějící na cizí měnu a splatná v zahraničí. Může mít podobu akreditivu, šeku, směnky, bankovního telegrafu a jiného příkazu. Devizy na směnitelnou měnu se nazývají tvrdé. Mohou mít podobu:
Clearing, fixní a pružný kurz
Clearing je vzájemné započtení pohledávek. Měkká deviza je vázaná deviza. Určení / SDR – special drawing rights – zvláštní práva čerpání.
Existuje fixní (pevný) kurz – je stanoven emisní bankou a v dlouhodobém období se nemění.
Pružný kurz – závisí na nabídce a poptávce měny. Má dvě formy:
- volně plovoucí – ovlivňuje jej nabídka a poptávka
- pevný – stanovuje se v rámci rozpětí emisní bankou a obchodními bankami.
Závěsné měnové kurzy
Závěsné měnové kurzy – vytvářejí se takové podmínky, že kurzy jsou fixní a v delším období se přizpůsobují. Od roku 1991 byla slovenská koruna (SK) závislá na pohybech na devizovém trhu, do té doby byla závislá na USD a německé marce.
