Náklady kapitálu představují takové náklady podniku, které podnik musí vynaložit na získání a vázání jednotlivých složek kapitálu.
Členění nákladů kapitálu
Rozlišujeme náklady kapitálu:
- náklady vlastního kapitálu – představují podíl na zisku, který vlastník očekává a získá za vklad svého kapitálu do podniku. Vlastníkem požadovaná a očekávaná cena jejich kapitálu se v jednotlivých podnicích liší, a to vzhledem k různé rizikovosti vkladu do příslušného podniku. S rostoucím rizikem rostou i náklady vlastního kapitálu, protože musí kompenzovat investorům zvýšené ohrožení jejich kapitálu.
- náklady cizího kapitálu – představují úrok, který je třeba platit věřitelům. Základní úroková míra je určena situací na finančním trhu, konkrétní výše úrokové míry jednotlivých úvěrových zdrojů se však liší:
- podle doby, na kterou je úvěr poskytnut: obecně platí, že dlouhodobé úvěry jsou „dražší“ než střednědobé a krátkodobé úvěry. Jsou totiž pro věřitele rizikovější z hlediska jeho vlastní likvidity (dlouhodoběji vázané prostředky) i z hlediska likvidity dlužníka (pro věřitele je obtížnější odhadnout její vývoj v delším časovém horizontu)
- podle bonity dlužnického podniku: čím nižší je hodnocení bonity věřitelem, tím je úvěr dražší (rostoucí riziková prémie zahrnutá v úrokové míře)
Vlastní kapitál nebo cizí zdroje?
Proč jsou náklady vlastního kapitálu vyšší než náklady cizího kapitálu? Obecně platí, že náklady vlastního kapitálu jsou pro podnik vyšší než náklady cizího kapitálu, a to ze dvou důvodů:
- riziko vlastníka je vyšší než riziko věřitele – věřitel vkládá prostředky do podniku na určitou předem dohodnutou dobu, po jejímž uplynutí mu jsou prostředky vráceny. Tato návratnost je zpravidla zajištěna nějakou zárukou. Věřitel má zaručený pravidelný úrokový výnos, který získává bez ohledu na ziskovost dlužnického podniku. Naopak vlastník vkládá prostředky do podniku na předem neomezenou dobu a může je získat zpět pouze prodejem svého podílu nebo při likvidaci podniku. Jeho příjem vyplývající z vlastnictví není předem stanoven a závisí na výsledcích hospodaření podniku. Nesou plně podnikatelská rizika spojená s kapitálem. Tato obecně vyšší rizikovost vlastníka je kompenzována vyšší průměrnou cenou vlastního kapitálu ve srovnání s cenou cizího kapitálu.
- placené úroky z úvěru jsou součástí podnikových nákladů a snižují zisk jako základ pro výpočet daně z příjmů. Skutečnými náklady úvěru pro podnik tak není celý úrok, ale úrok snížený o daňovou úsporu.
Finanční páka
Pokud uvažujeme pouze rozdílnost nákladů vlastního a cizího kapitálu, zvyšování podílu cizího kapitálu na celkovém kapitálu vede ke snižování průměrných nákladů kapitálu podniku. Tento jev se označuje pojmem finanční leverage – finanční páka.
